Piaristický klášter v Příboře. Foto: A. Uhlíř, 2022.

V  přízemí je pobočka Muzea Novojičínska. Dne 17. září 2022 byla ve sklepení otevřena stálá archeologická výstava, která – pokud jde o množství kamenných artefaktů za období od paleolitu po neolit – nemá srovnání v celém Moravskoslezském kraji. Návštěvníci se zde mohou seznámit s nejstaršími známými počátky historie regionu. Soubor vystavených archeologických nálezů má také značný vědecký význam.

Archeologická expozice vznikla zásluhou dlouholeté činnosti Archeologického klubu v Příboře. V roce 1970 založil v Příboře Jiří Fryč (nar. 14. 9. 1935 v Mšeně u Mělníka) archeologický kroužek. Prvním úspěchem byl objev eneolitického sídliště v trati Hájov u Příbora. Z nálezů získávaných povrchovým průzkumem vznikaly první výstavy a kroužek pořádal přednášky pro veřejnost. Členové kroužku Jiří Fryč a Jan Diviš začali publikovat v regionálním i v odborném tisku. Vydávali také vlastní publikace. Aktivity kroužku se stávaly čím dál víc známější i mimo oblast jeho působení. Novojičínsko nebylo dříve považována za nějak zvlášť zajímavé z archeologického hlediska.

V roce 1854 vyšla kniha o historii Nového Jičína a jeho okolí od Josefa Becka. Vše, co na Novojičínsku předcházelo keltskému osídlení v posledních stoletích před počátkem našeho letopočtu, je v ní na několika řádcích popisováno jako „neprostupná temnota pokrývající nejstarší dějiny, tak temná, jako lesy.....“ se závěrem, podle něhož „byla by marná snaha přinést do této temnoty světlo“. Neuplynulo ani 30 let a Karel Jaroslav Maška v roce 1880 v štramberské jeskyni Šipka našel světoznámou neandertálskou čelist.

Vchod do sklepního sálu s archeologickou výstavou. Foto: A. Uhlíř, 2022.

Dlouho se nepředpokládalo, že by na Ostravsku mohly být kromě Landeku v Petřkovicích ještě někde jinde památky po lidech starší doby kamenné a Maškovy objevy ve Štramberku, týkající se neandertálců, byly považovány za ojedinělé. Teprve výzkumy neprofesionálních archeologů z Příbora přinesly poznatky, že neandertálci po sobě zanechali stopy nejen ve štramberských jeskyních, ale i na Bílovecku, v krajině, kde se k levému břehu Odry od západu k východu svažuje nejvýchodnější úpatí Nízkého Jeseníku.

Již v prvních letech činnosti archeologického kroužku byly v okolí Příbora (u Závišic, Libhoště, Kopřivnice a Štramberka), ale i na vzdálenějších místech (u Lipníku nad Bečvou, Oseku nad Bečvou a Lhotě) objeveny nové archeologické pravěké lokality. Unikátní pazourkové listové hroty z paleolitické lokality ve Lhotě s kulturním zařazením k aurignacienu se nacházejí v depozitáři Moravského muzea v Brně. V 70. a 80. letech 20. století se kroužek prezentoval desítkami publikovaných článků včetně několika větších publikací.

V roce 1991 zakládající člen a předseda archeologického kroužku Jiří Fryč zemřel ve věku 55 let. Za dobu jeho působení se vytvořila tradice vážného zájmu o archeologii, založená na systematické práci v terénu, široké spolupráci a prezentaci výsledků vlastními publikacemi. Na příborský archeologický kroužek navazuje současný Archeologický klub v Příboře. Jeho nejaktivnějšími členy jsou Jan Diviš a Daniel Fryč, syn zakladatele příborského archeologického kroužku.

Sklepní sál s archeologickou výstavou. Foto: A. Uhlíř, 2022.

Výzkumy Jana Diviše prokázaly, že v mladém a středním paleolitu bylo hustěji osídleno pravěkými lovci okolí Fulneku a Bílovce než okolí Nového Jičína, Příbora, Kopřivnice či Štramberku. Zatímco v okolí Fulneku dominují mladopaleolitické nálezy (aurignacien), na Bílovecku převládají nálezy starší (micoquien a szeletien). K poznání rozsahu středopaleolitického osídlení významně přispěly především objevy kolem Bílovce a Bílova. Jde o stovky nástrojů, jejichž zařazení do středního paleolitu je nesporné. Na některých bíloveckých lokalitách byly dokonce zaznamenány nálezy staropaleolitické. Surovinové zdroje glacigenních silicitů jsou zde bohatší i jejich hlízy jsou větší než v širším okolí Štramberku. Na základě objevů četných lokalit v Poodří je doloženo významné osídlení této oblasti člověkem neandertálským (středopaleolitické kolekce nástrojů z okolí Příbora, Sedlnice, Kopřivnice, Závišic, Libhoště, Štramberku, Bílovecka a Fulnecka).

O objevy dosud neznámých archeologických lokalit, k nimž například patří neolitická lokalita v Pustějově spadající do období prvních zemědělců, se zasloužil Daniel Fryč. Dalšími jeho významnými objevy jsou archeologické lokality z rozhraní neolitu a eneolitu. V květnu 1996 objevil u obce Stachovice lokalitu z období mladého paleolitu.

Návštěvníci u vitrín a archeologickými nálezy. Foto: A. Uhlíř, 2022.

V okolí obce Stachovice objevil další tři lokality z mladého paleolitu Jan Diviš. V roce 1998 Daniel Fryč objevil povrchovými sběry lovecké neolitické sídliště Bernartice 1 lidu s moravskou malovanou keramikou na pravém břehu Odry v polní trati s názvem Za břehy. Na začátku roku 2007 uskutečnil dva sídlištní nálezy z mladší a pozdní doby kamenné u obce Hladké Životice. V obou případech se jedná o lokality s polykulturním osídlením – lidu s lineární kulturou a moravskou malovanou keramikou. Poslední lokalitu Hladké Životice 3 Fryč objevil v roce 2008. Při povrchových sběrech v roce 2009 objevil lokalitu v dolní části obce Kujavy. Při systematických povrchových výzkumech v letech 2006 – 2013 na okrajových terasách Oderské nivy u obce Pustějov objevil soustavu čtyř sídlišť s lineární kulturou a moravskou malovanou keramikou, které pojmenoval podle názvu přilehlých tratí – Pustějov 1 – Dolní čtvrtě, Pustějov 3 – Dolní čtvrtě, Pustějov 4 – Na pasekách, Pustějov 5 – Hůrský. V roce 2010 objevil lokalitu Studénka – Dolní čtvrtě. Další dvě neolitická sídliště, která sleduje povrchovými výzkumy, objevil v letech 2014 – 2018 a výsledky postupně zveřejňuje prostřednictvím nálezových zpráv v odborném časopise Přehledy výzkumů vydávaném jedenkrát ročně Archeologickým ústavem AV ČR v Brně.

Více než 50 let průzkumů prováděných neprofesionálními archeology z Příbora přineslo poznatky o tom, že Moravská brána nebyla jen pravěkou komunikací, ale také místem s vlastními zdroji kamenné suroviny, které lidé obývali v době prvních zemědělců na sklonku doby kamenné před 6 000 lety i v hlubinách věků počítaných na stovky tisíc let. To jsou objevy významné v celoevropském paleolitu. Tak se vytvořily předpoklady pro vznik stálé archeologické expozice.

V klenutém sklepním sále o rozměrech 8 x 16 m s původní oblázkovou dlažbou jsou v šesti vitrínách vybrané nálezy Daniela Fryče. Expozici doplňuje sedm informačních tabulí. V památkově chráněném prostoru není ještě vše dokončeno. Počítá se např. s instalací projektoru. Množství vystavených pravěkých artefaktů zaujme nejen běžné návštěvníky, ale i ty, kteří mají odborné znalosti. Jde o atraktivní exponáty a současně bohatý studijní materiál. Kurátorkou výstavy je Mgr. Sabina Máchová. Do budoucna lze uvažovat s rozšířením expozice, kupř. instalací stolových vitrín na stranách naproti informačním tabulím, což by umožnilo zdvojnásobit počet vystavených artefaktů. Mohly by být například vystaveny ve větším počtu artefakty ze středního paleolitu vytvořené neandertálci.

Výstava je přístupná každou sobotu od 10 do 16 hodin.

Archeologické nálezy ve vitrínách. Foto: A. Uhlíř, 2022: