Významnou roli v rekordu sehrál laserový paprsek. Kredit: Jeff Keyzer / Wikimedia Commons.

Rekordy v rychlosti přenosu dat padají jeden za druhý. Nejnověji tento rekord pokořili skandinávští inženýři, kteří použili sestavu s jedním světelným zdrojem a optickým čipem. Přenesli data ohromující rychlostí 1,84 petabitů za sekundu, což je téměř dvojnásobek globálního přenosu dat na internetu.

Leif Katsuo Oxenløwe. Kredit: DTU.

Jak trefně poznamenávají komentátoři, takovou rychlost si lze jen obtížně představit. Dnešní obvyklé domácí připojení k internetu dosahuje megabitových rychlostí. Někdy dokáže i pár gigabitů za sekundu. 1 petabit je ovšem 1 milion gigabitů. Dosažená rekordní rychlost více než 20krát překračuje rychlost sítě ESnet6, což by měl být nadcházející upgrade americké akademické sítě, kterou využívá například NASA.

Co je ještě lepší, rekordního přenosu dat bylo dosaženo s jediným světelným zdrojem, což byl infračervený laser, a jediným optickým čipem, který fungoval jako frekvenční hřeben (frequency comb).

Logo. Kredit: DTU.

Hřeben rozdělil laserový paprsek na stovky různých frekvencí, v nichž pak byla zakódována data modulací amplitudy, fáze a polarizace záření na každé z těchto frekvencí. Poté došlo k jejich složení do jediného paprsku, který byl prohnán optickým vláknem.

Tým odborníků dánské Technical University of Denmark (DTU) a švédské Chalmers University of Technology, který vedl Leif Katsuo Oxenløwe z DTU, přenesl data optickým vláknem o délce 7,9 kilometru. Experimentem poněkud zahanbili celosvětový internetový přenos, který se v dnešní době odhaduje na cca 1 petabit za sekundu. Zhruba stejné hodnoty (1,02 Pbit/s) dosahoval předešlý rekord v přenosu dat, který pocházel z letošního května, ale byl založený na jiné technologii. Předchozí nejlepší výkon při přenosu podobným optickým systémem byl přitom dosažen v polovině roku 2020 a jeho hodnota byla cca 44 Tbit/s.

Držitelé nového rekordu si věří a jsou přesvědčeni, že jejich optický systém s rekordy ještě rozhodně neskončil. Podle jejich modelů by v budoucnu měli zvládnout dech beroucích 100 petabitů za sekundu. Podle Oxenløweho je v trik v tom, že jejich systém je možné dále rozšiřovat, například navyšováním počtu frekvencí záření pro kódování dat.

Literatura

New Atlas 23. 10. 2022.

Nature Photonics online 20. 10. 2022.