Joel Bothello, docent na Fakultě managementu montrealské Univerzity Concordia Kredit: Concordia University

S důsledky covidové pandemie se budeme vyrovnávat mnoho, mnoho let. Prohloubila ekonomické problémy a bezpochyby přispěla i k současné velmi vážné geopolitické situaci, v níž si hegemonové snaží zachránit svou moc a prosperitu.

Již od jejího počátku společnost ochromilo překvapení, strach a nejistota, i když bylo zřejmé, že většina nakažených se vyléčí. V březnu letošního roku Světová zdravotnická organizace WHO odhadovala 3,4% úmrtnost na koronavirus SARS-CoV-2. Dovedete si představit to zděšení a zoufalství, které opanovaly společnost během nepoměrně letálnějších morových epidemií? Černá smrt drasticky zkosila místy i nadpoloviční počet obyvatel.

Náměstí před radnicí v Marseille během morové epidemie v roce 1720. Malíř Michel Serre (1658-1733) Kredit: Robert Valette, Wikimedia commons CC-BY-4.0

Každá vysoce nakažlivá, tedy rychle se šířící, život ohrožující nemoc hluboce zasáhne do života společnosti, ovlivní myšlení i chování lidí. Samozřejmě, že nemalou roli hraje míra poznání příčin, případně schopnost je odhalit a samozřejmě jim vzdorovat. Z tohoto hlediska porovnávat například společenský dopad některé z krutých morových ran 14. století s pandemií COVIDu, která snad již nadobro patří minulosti, se na první pohled nezdá být smysluplné. Nesmíme však zapomínat, že vzorce chování vychází z biologické lidské prapodstaty a mluví do nich pudy, emoce, potřeba sounáležitosti s nějakou, alespoň rámcově definovatelnou stabilní komunitou. Přes veškerý technický pokrok spjatý s mírou poznání lze napříč dějinami najít v podobných krizových situacích i podobnosti v reakcích společnosti.

Thomas Roulet, docent na Judgeho obchodní fakultě Cambridžské univerzity Kredit: Cambridge Judge Business School, University of Cambridge

Potvrzuje to i mediální zpráva Patricka Lejtenyiho zveřejněná na stránkách montrealské Univerzity Concordia pod názvem: Podle nové studie nám morové rány minulosti mají hodně co říci o současných krizích. Přibližuje hlavní myšlenky volně nedostupného článku z pera autorské dvojice Thomase Rouleta z britské University of Cambridge a Joela Bothelleho z kanadské Concordia University, který se koncem léta objevil v časopisu Academy of Management Review.

Když v první polovině roku 2020 svět začal válcovat strach z neznámé nakažlivé virózy, se prý obnovenému zájmu dostalo románu Mor (La Peste, 1947) francouzského spisovatele alžírského původu, Alberta Camuse. Je to příběh z alžírského města Oranu sužovaného dýmějovým morem. Nemoc se šíří a lékaři se snaží ji potlačit. Občanský pořádek se rozpadá, upadá důvěra v instituce a postupně vzrůstá všeobecná paranoie. „Zní vám to povědomě?“, celkem oprávněně se ptá Lejtenyi.

Aby autoři zmíněného článku Roulet a Bothello mohli porovnávat destrukční vliv dávných decimujících epidemií a té současné doznívající na společnost, prostudovali čtyři knihy popisující morové nákazy. Dvě beletristické – zmíněný Camusův Mor a Deník morového roku Daniela Defoea – a dvě díla literatury faktu: Černá smrt a proměna Západu od Davida Herlihyho a knihu autora Normana Cantora Po stopách moru – Černá smrt a svět, který zrodila.

COVID-19: mapa světa zobrazující úmrtnost na 100 000 obyvatel v uvedených zemích od vypuknutí pandemie. Kredit: Dan Polansky, Wikimedia commons CC-BY-4.0

V literatuře popisované tragické tsunami smrtící nemoci vědci posoudili pomocí teorie systémů událostí (Event Systems Theory – EST). Tato relativně nová teorie manažerských studií posuzuje rozvrat společnosti nebo organizace ne jako důsledek izolované události, ale jako výsledek řetězce časově a kauzálně propojených událostí. Zjistili, že ani posun ve staletích nemá podstatný vliv na základní povahu lidských reakcí na společenskou destabilizaci či hluboké změny, které po ní následují. Ve všech čtyřech knihách našli důkazy o stagnaci, dezorientaci, polarizaci a odmítání.

Stagnace se týká komunity, která neuznává nebo nechápe události v řetězci souvislostí, a proto se s jí nedokáže náležitě zabývat. Jakmile dojde k destabilizaci společnosti, populace zažívá dezorientaci. Nikdo neví, jak dlouho bude krizový stav trvat a kdy (a jestli vůbec) se život vrátí do normálu.

K polarizaci dochází se snahou určit odpovědnost osob nebo skupin, což často vede k hledání obětních beránků a xenofobii.

A pak přichází odmítnutí existujícího systému víry a eroze důvěry v autority, ať už náboženské, občanské nebo vědecké. To pak ústí ve změny ekonomických, politických a kulturních norem na makroúrovni.

"I když jsme nyní údajně sofistikovanější, vzorce, které v lidském chování vidíme, jsou velmi podobné," poznamenává Bothello. "Vybrali jsme tyto konkrétní knihy, protože se dívají na černou smrt na různých analytických úrovních," vysvětluje. "Romány zachycují subjektivní zážitky, které, i když jsou fiktivní, čerpají ze skutečných událostí a osudů skutečných lidí. Literatura faktu se zabývá hlubšími společenskými dopady i individuálními zkušenostmi lidí, kteří je prožívají." Přes prizma teorie systémů událostí vědci mohli lépe pochopit, jak se změny dějí na různých úrovních, jak se události navzájem propojují a jak se případně slučují s jinými řetězci společenských jevů.

"Spíše, než na jedinou událost bychom se měli dívat na každou z těchto společenských destrukcí jako na kumulaci událostí vedoucích k transformaci," připomíná Bothello.

Video: Nejničivější pandemie a epidemie v historii lidstva

Literatura: Concordia University News, Academy of Management Review