V zásadě platí, že čím je společnost vzdělanější a informovanější, je komunikace mezi pacientem a těmi v bílých pláštích, snadnější. Informovanost přispívá také k důslednějšímu dodržování pokynů, které se týkají léčby. Tak to vyplývá jak z hypotéz odborníků, tak i všeobecného mínění nás laiků. Ostatně by tomu tak mělo být, neboť pokyny pro léčebný postup při daném onemocnění neformulují žádní hlupáci. To, co nám ošetřující lékař tlumočí, je výsledkem laboratorních testů i pozdějšího ověřování v praxi.

 

Pokud se někde ukáže (třeba u zmíněných antibiotik), že pacienti pokyny nedodržují, je z toho malér a hledá se, kdo a co je tomu na vině. Zda pokyny v příbalovém letáku nejsou napsány moc složitě, a nebo zda to není tím, že obecná vzdělanost a informovanost v dané oblasti (krajině) je nízká, a proto doporučení odborníků pacienti neberou vážně. Všem by například mělo být zřejmé, že takové nedoléčení u antibiotik zvyšuje riziko vzniku rezistentních kmenů.

 

Teoreticky by tedy mělo platit, že i samotní lékaři a jejich blízcí, budou mít tendenci chovat se odpovědně. Jinak řečeno, že tím, co ve svých ordinacích radí svým pacientům, což by mělo být to nejlepší, že se tím sami také budou řídit. Kolektiv Amy Finkelsteinové ale zjistil něco jiného.

Abychom pochopili, o co ve studii Finkelsteinové šlo, musíme si vysvětlit, co znamená pojem kompliance, kterým autoři ve své publikaci šermují. V lékařské terminologii to znamená, do jaké míry pacient správně dodržuje doporučení pro danou léčbu. Jak například užívá léky a jak dodržuje režimová opatření. Z tohoto pohledu studie vyhodnotila chování 5 887 471 osob.

 

Základem byly administrativní záznamy pacientů z let 2005 až 2016, na něž se vztahoval alespoň jeden z pokynů léků braných na předpis. Studie je jakýmsi zpětným šmírováním téměř šesti milionů osob z lékařské a nemocniční dokumentace - zda dodržovali 63 nařízení a pravidel léčby. Z uvedené dokumentace se dalo vyčíst nejen to jak se choval, ale i zda šlo o lékaře, a nebo jim blízké osoby (děti, manžel, manželka, rodiče). Takových v „sítu“ uvízlo rovněž požehnaně, celkem 149 399. Z tak velkého počtu se již dá usuzovat o validitě formulovaných závěrů.

 

Sonda do chování Švédů po dobu více než deseti let vypověděla, že odborná doporučení a pokyny pro léčbu konkrétním lékem pacienti dodržovali z 54,4 procent. Pokud ale šlo samotné lékaře a jejich rodinné příslušníky, tak ti ve sledovaném ukazateli zaostávali o 3,8 procentní body. Téměř čtyřprocentní rozdíl je příliš velký na to, aby mohlo jít o nějakou náhodu. Jinak řečeno, jde o častější ignorování svých vlastních pokynů a toho, co vyžadují od svých oveček.

Nešlo přitom jen o dodržování pravidel braní antibiotik, ale i o porušování zásad braní léků na tlak, cholesterol, medikamenty spojené s konkrétními diagnózami, ale i užívání léků na předpis během gravidity a dokonce i prohřešky jakými jsou polykání antidepresiv během těhotenství.

 

Překvapení ze závěrů studie neskrývají ani lékaři. Jak by také mohli, když je statistika na velkém souboru usvědčila z něčeho, co si veřejnost přebere, že „kážou vodu a…“. Ať už je ale za nynějším zjištěním cokoliv, jde o další ze studií zasévajících do vztahu lékař – pacient nedůvěru.  Vlnu nevole hodně zvedly například i nedávné závěry studie analytičky Colleen Carey z Cornell University. Ta se svými kolegy z  Michigan University a University of Notre Dame pomocí veřejně dostupných dat lékaře usvědčila, že po marketingových akcích se v následujícím roce přičiní o to, že odbyt léků firmy pořádajících takové akce, v průměru vzroste o čtyři procenta. Na tom by nebylo nic zlého pokud po akci lékaři předepisovali léky vyšší kvality. Ze studie žel vyplynulo, že naturální platby lékařům k ničemu takovému nevedou - prodejní záznamy přesun k lékům vyšší kvality nepotvrdily.

 

Analýza prodeje léků ukázala, že lékaři si zachovali svůj „předepisovací trend“, který měli před účastí na marketingové akci, nicméně to, co se u nich změnilo, byl nárůst počtu pacientů, kterým lék začali předepisovat. Šťouralům tří univerzit vyšlo, že proplácení nákladů spojených s účastí lékařů na marketingových akcích se následkem zvýšeného odbytu firmám několikanásobně vrací už následující rok. Na každý vložený dolar věnovaný na proplacení výdajů lékařům, se firmě v průměru vrací 2,64 dolarů. Závěr studie zněl: „Nenalezli jsme jasné důkazy toho, že by proplácení takových akcí lékařům bylo pro pacienty škodlivé. Můžeme však prohlásit, že se zjevně nezdají být prospěšné.“

Na ohlasy k závěrům nejnovější švédské studie je zatím brzo. Už teď ale je zřejmé, že důvěře veřejnosti ve zdravotní systém neprospěje.

 

Amy Finkelstein et al, A Taste of Their Own Medicine: Guideline Adherence and Access to Expertise, American Economic Review: Insights (2022). DOI: 10.1257/aeri.20210591

Colleen Carey et al. Drug Firms' Payments and Physicians' Prescribing Behavior in Medicare Part D. NBER Working Paper No. 26751, February 2020.