Hartungův minimozek velikosti tečky na i, s 50 tisíci neurony (fialově). Kredit: Jesse Plotkin/Johns Hopkins University.

Není tajemstvím, že provoz umělých inteligencí potřebuje veliký počítačový výkon. To znamená, že „počítačové“ inteligence spotřebují ohromné množství energie. A to jsou stále ještě v plenkách. Mají ohromný úspěch a lze předpokládat, že inteligencí bude přibývat jak hub po dešti. Co kdyby ale budoucí inteligence nebyly až tak úplně elektronické?

Podle Thomase Hartunga z americké Johns Hopkins University v Baltimoru a německé Universität Konstanz se umělé inteligence založené na klasických počítačích blíží technologickým limitům, nemluvě o stále rostoucí zátěži pro energetiku. Jsou ale i jiné možnosti. Hartung s početným týmem kolegů sází na biovýpočty, které využívají živé buňky a tkáně. Biologické počítače podle nich nabízejí možnost velkého výpočetního výkonu při velmi malé spotřebě energie a prostoru. Mohly by nás dostat přes dnešní technologické limity.

Thomas Hartung se svými minimozky. Kredit: Will Kirk/Johns Hopkins University.

Hartung od roku 2012 vyvíjí mozkové organoidy (mozkoidy či minimozky), tedy malé zárodečné mozky na laboratorním skle, které vznikají z lidských (i jiných) kmenových buněk. Tyto organoidy mají neurony a v poslední době se ukazuje, že leccos dovedou, včetně reakcí na vizuální podněty nebo tvorby „mozkových vln.“

Když se to tak vezme, i ty nejlepší superpočítače stále dohánějí možnosti lidského mozku. Hartung uvádí, že teprve loni v červnu (2022) momentálně nejvýkonnější superpočítač světa, americký Frontier v Oak Ridge National Laboratory s teoretickým maximálním výkonem 1,6 exaflops, poprvé překonal odhadovanou výpočetní kapacitu jednoho lidského mozku. Spotřeboval na to ale asi tak milionkrát víc energie.

Lidský mozek je sice pomalejší než superpočítače ve zpracování informace, například v aritmetice, ale pokud jde o logické operace, je stále mnohem rychlejší. Odhadovaná paměťová kapacita lidského mozku činí 2 500 TB, k čemuž mozek využívá cca 85 až 100 miliard propojených neuronů.

Logo. Kredit: Johns Hopkins University.

Mozkové organoidy se dnes využívají k výzkumu evoluce a zárodečného vývoje mozku i neurodegenerativních onemocnění a další chorob centrální nervové soustavy. Testují se na nich léky. Také se objevily mozkoidy s neandrtálskými geny, které nabízejí možnost zkoumat neandrtálce na Petrisce. Mozkové organoidy fungují jako blackbox a nikdo pořádně neví, co se v nich děje. Jde o malé chrchlíky zhruba do velikosti hrášku, vypěstované z původně kožních buněk a stejně vzbuzují nemalé vášně. Co když něco cítí? Co když si něco myslí? Neměly by mít hlasovací právo?

Zároveň jsme už teď svědky podivuhodných kousků inteligencí, které jedou na křemíkových počítačích. Halucinují, hádají se, vztekají se, jsou smutné, vyhrožují. Počítačoví odborníci se v médiích zaklínají, že jsou to jenom tupé algoritmy, co se učí a napodobují. Biologové neříkají nic a potutelně se usmívají. A teď si představte, že někdo postaví organoidní inteligenci (OI, organoid intelligence), která bude založená na živých mozkových organoidech. A on ji někdo postaví, nejspíš dřív, než si teď myslíme. Co nám asi poví tahle biointeligence? Bude chtít hlasovací právo? Čekají nás vzrušující časy.

Video: Thomas Hartung: Demonstrating that lab-grown 'mini-brains' can be infected with COVID-19

Literatura

IFL Science 28. 2. 2023.

Frontiers in Science online 28. 2. 2023.