Většina následujících úvah byla už nějak zmíněna ve vlastním článku, eventuálně v diskusi k němu. Následující text je spíše pokusem o menší shrnutí než nějakou trestí objevitelských myšlenek.

- První postřeh je samozřejmě zcela nasnadě a triviální. Symetrie je měřítkem krásy/zdraví. Nemá smysl plýtvat péčí na potomka, který má menší pravděpodobnost přežití a tedy i předání mých genů do další generace (poněkud chabý protiargument: nemá ale naopak smysl starat se o něj přednostně, jako se přednostně staráme o nemocné?).
- Méně symetričtí rodiče mají méně symetrické děti. Tito lidé, z jakýchkoliv důvodů se nacházející spíše ve spodní části společenské hierarchie, preferují spíše r než K strategii. Proto se o své děti méně starají, ale zato jich mají více (kvantita versus kvalita). A ještě jinak řečeno - protože mají dětí více, konec konců jim ani nemohou věnovat pozornost stejně jako někdo, kdo jich má méně. (Další testovatelná hypotéza: Ošklivé děti jsou z početnějších rodin?)

Drobné zopakování: Strategie označované jako "K" a "r" se vztahují právě k produkci potomstva. K odpovídá důrazu na kvalitu - ve smyslu šance na delší dožití a následné rozmnožení - čistá r strategie odpovídá naopak produkci velkého množství potomků bez starosti o jeho přežití. Tento popis byl původně určen k charakteristice různých druhů (slon versus hmyz, strom versus plevel), nicméně lze použít i pro popis diverzity chování existující v rámci jediného druhu. Důležité je přitom mít na paměti, že mezi oběma strategiemi existuje plynulý přechod a nakonec že i jedinci mezi nimi různě "přepínají". Nicméně i s těmito výhradami je popis chování prostřednictvím K a r strategie užitečný. (Podrobněji o r a K strategii a souvisejícím matematickém aparátu viz http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F310C4B19E5C183DC1256E970048C62E)

Zvětšit obrázek

Michael Jackson na procházce v ZOO se svými dětmi Prince Michael a Paris. (Berlin 2002)

- Většina lidí si o sobě zřejmě myslí, že je nadprůměrně krásná, podobně jako si myslí, že je nadprůměrně inteligentní, že nadprůměrně dobře řídí auto apod. - prostě obvyklá sebeiluze, pravděpodobně adaptivní. Nemohou se otcové méně starat o neatraktivní děti prostě proto, že v tomto případě mají podvědomé podezření, že tyto děti nejsou jejich? (Zde by stálo za to rozlišit chování otců a matek. Matka by se v této logice měla starat o všechny své děti stejně.)
- Postavení ve společenské hierarchii snad nějak koreluje i s tím, co dotyční nakupují. Stálo by za to sledovat chování lidí v supermarketech i v tomto smyslu (např. vyčlenit relativně drahé zboží a zjišťovat, jak nakládají s dětmi jeho kupci.)

Především by však stálo za to rozlišit dvě varianty. Co vlastně zjistil popisovaný výzkum?
- Starají se titíž rodiče více o své hezké děti?
- A nebo: Hezcí/symetričtí rodiče se více starají o své děti?
Platit samozřejmě může oboje. Získané výsledky by ale každopádně stálo za to korelovat s krásou rodičů. (Pokud tedy přijmeme fakt, že krása ve smyslu symetrie je nějak dědičná, což nejspíš je.)

Pak mě ještě napadá, že starat se o dítě v supermarketu nemusí vypovídat jen o péči o dítě, ale také o míře, s jakou se chceme vystavovat konfliktům (pokud nestřežené dítě něco ukradne nebo zničí). Nemusí jít ani tak o starost o dítě (kterému se tak jako tak nejspíš nic nestane), ale spíše o míru ohleduplnosti k okolí. Takže se opět vnucuje podezření na kauzální propojení ošklivé děti - oškliví rodiče - r strategie - "konfliktní/problémoví" lidé.

Z tohoto hlediska mi přijde překvapující, že rodiče reagovali na Harrellovy výsledky pobouřeně. Čekal bych spíše, že všichni přitakají ve smyslu "jasně, já se o své krásné děti náležitě starám, ale ten parchant Vomáčka odvedle se svejma hnusnejma spratkama...".
Ono ale nejspíš nešlo ani tak o reakci rodičů, ale spíše "organizovaných rodičů", tedy de facto jakýchsi aktivistických skupin (všemožné Matky a podobné existence). V tomto případě pak naopak politická korektnost či pobouření evolučním přístupem nijak nepřekvapuje.