Tradičně se má za to, že změna životní stylu z kočujícího lovce-sběrače na usedlého zemědělce vždycky vede k dramatickému nárůstu porodnosti. K téhle změně docházelo v různých dobách zhruba mezi lety 9000 a 1000 před letopočtem na různých místech po světě a předpokládá se, že vždy následovala populační exploze. Vychází se přitom z myšlenkových konstrukcí a ze zkušeností s dnešními etniky. Až dosud ovšem scházela souhrnná studie, která by tuhle představu podložila.
Předešlý výzkum naznačil, že s příchodem zemědělství souvisí nepřehlédnutelné zvýšení počtu archeologických nálezů. Lze rozumě předpokládat, že to má co dělat s růstem dotyčné populace. Nelze z toho ale přímo odvodit, jak byla taková populační vlna velká, ani jak probíhala v čase. V téhle problematice se angažují mimo jiné i demografové a snaží se vytěžit data z historických dokumentů, jako jsou různá sčítání lidu nebo matriky. Naše historie je ale bouřlivá a informace z takových pramenů je obvykle bohužel poměrně nekompletní.
Stephan Naji a Jean-Pierre Bocquet-Appel z pařížského National Center for Scientific Research ve dvou studiích analyzovali data ze 38 pohřebišť z Evropy a severní Afriky a 62 pohřebišť ze severní Ameriky. Ukázalo se, že změna ekonomiky z lovecko-sběračské na zemědělskou způsobila zjevný nárůst podílu dětských kostřiček ze 20 na 30 procent z celkového množství objevených koster.
Na různých místech k tomu došlo v různou dobu, ale průběh zvýšení počtu dětských kosterních pozůstatků byl velmi podobný v severní Americe i v Evropě a severní Africe. Je více než pravděpodobné, že plánovaný výzkum na dalších místech vzniku zemědělství – především v Asii a v jižní Americe ukáže velmi podobný obrázek. Dětské kostřičky jsou sice smutné, poskytují ale cenné informace o chování populace. V populaci, která úspěšně roste, je dětí víc, živých i mrtvých. Naopak, v populaci, která stagnuje či vymírá, je poměr dětí nižší.
Proč vlastně přechod na zemědělství vede k baby-boomu? Není to až tak jednoduchá otázka, jak by se zdálo. V poslední době se zjistilo, že zemědělství rozhodně nemá jen samé klady. Přináší například celé spektrum závažných nemocí, které zemědělce nepříjemně decimují.
Nebo se občas neurodí a přijde hladomor. Přesto zemědělství poskytuje etniku, které se pro něj rozhodne, podstatné výhody. Dokáže zajistit průměrně víc jídla a tím pádem i přes nemoci a jiné útrapy uživit víc lidí. Zároveň usedlý život umožní ženám mít častěji děti a to všechno dohromady vyústí v populační explozi.
V lovecko-sběračských etnikách ženy na sobě nosí a často zároveň kojí děti až do stáří 3-4 let. Kojení pochopitelně obvykle pozdrží obnovení menstruačního cyklu po těhotenství a ženy lovců a sběračů tím pádem znovu otěhotní za delší dobu. Ženy zemědělců toho tolik nenachodí, takže nemusí tak často své děti nosit a kojí je většinou tak 1-2 roky. V důsledku toho mohou otěhotnět v kratších intervalech. Není nijak překvapující, že přes zdrcující dětskou úmrtnost zemědělské kultury v historii rychle skoncovaly s většinou lovecko-sběračských tlup.
Pramen: Current Anthropology (vyjde v dubnovém čísle)
Nejstarší předek lidí a lidoopů
Autor: Jaroslav Petr (19.11.2004)
Diskuze:
