Základní myšlenka článku zpochybňuje stále dokola omílané ochranářské mantry - deštné pralesy jsou klíčové, deštné pralesy jsou v ohrožení, kácejí je zlé nadnárodní těžařské společnosti, vzhledem k velké biodiverzitě pralesů hrozí při redukci pralesů masové vymírání...
Začněme třeba zpochybněním posledního argumentu: místa, kde panuje bohatá diverzita, jsou většinou obývána běžnými druhy. Endemité (tedy druhy reálně ohrožené vymřením při lokálním zásahu do určitého prostředí) žijí jinde. Ve skutečnosti nejsou známy prakticky žádné doklady, že by kácení deštných pralesů vedlo k vymření nějakého druhu.
Namísto (např.) amazonským pralesům stojí za to věnovat pozornost jiným biotopům - suchým tropickým lesům, savanám či horským oblastem v tropech. Ne že by tedy existovala nějaká zvláštní šance s mediálním mýty úspěšně bojovat. "Polonahý chlapík s motorovou pilou zajíždějící do náběhového kořene pralesního velikána zůstane ochranářskou ikonou jistě ještě dlouho. Rolník s pluhem, ryjící brázdu v panenské stepi, vedle něj zřejmě působí příliš kultivovaně až idylicky. Bohužel," píše Grim.
Kácení pralesů přitom není primárně důsledkem těžby dřeva (a když, tak spíše na podpal), ale snahy získat novou půdu, tedy jde o aktivitu místních obyvatel (zapomeňte na propagandu všemožných antiglobalistů). A zde se také už ukazuje vysvětlení, proč pralesy nejsou nijak zvlášť ohrožené - vypálit je a udělat z nich pastvinu je totiž docela obtížné - na rozdíl od savany, která je pro roli pastviště už jaksi předpřipravena. Pročež mnohem rychleji mizí původní prostředí savan.
Závěrečné autorovo přikázání zní takto:
1) nenecháš se poblouznit vějičkou biodiverzity, ale k ochraně vybereš míst, kde druhy endemické a ohrožené dosud přebývají.
2) hýčkati budeš nikoli hvozdy hluboké, ale savany, stepi a jiná místa nelesní.
3) na prvním místě jednání tvého v místech zalesněných buďtež lesy listnaté v krajích mírných, lesy suché v krajích tropických a ikonu pohanských ochranářů – modloslužebné lesy amazonské – zanech na jednom z posledních míst v seznamu priorit svých.
Popsané téma lze dále rozvíjet. Za úvahu stojí, že v poslední době ledové pralesy téměř neexistovaly. Pokud nechceme tvrdit, že všechny druhy obývající třeba Amazonii vznikly v posledních 10 000 letech (jistě nevznikly), pak nám vychází, že nejsou na prostředí deštného pralesa v jeho současné rozloze nijak fatálně vázané. A navíc ani "globální ekosystém" není nijak vázán na tropické pralesy, doba ledová nebyla obdobím žádného kolapsu pozemského života. Když už bychom si povolili totálně eklektický výběr argumentů, mohli bychom se odvolat na Lovelocka, který doby ledové ztotožnil naopak se zdravím planety Země.
Navíc řada současných pralesů, nejen v Amazonii, ale třeba i v tropické Africe, roste na místech, které byly dříve využívány pro zemědělství, ale posléze zarostly. Tyto "panenské" pralesy tedy před pár stoletími vůbec neexistovaly. Rychle vyrostly (mimochodem - zřejmě se tedy taktéž rychle obnoví), jednotlivé druhy i svět jako celek tedy normálně fungoval i bez nich. To se přitom týká i lesů mírného pásu, které také procházely řadou proměn (les zde nerostl odedávna), nedá se ani říct, že by ho mezolitici nechávali na pokoji .
Mýtu o mrtvých pralesech a mizení lesů se věnuje i Bjorn Lomborg ve své knize Skeptický ekolog . Do zhruba jednoho měsíce by se na knižních pultech mělo objevit i české vydání, nicméně několik autorových tezí uveďme v předstihu. Lomborg se kromě pralesů zaměřuje i na lesy mírného pásu a vyvrací oblíbené zelené teze o "katastrofálním postižení" místních lesů například vlivem kyselých dešťů (tady, přiznejme, se Lomborg s výše citovaným článkem lehce rozchází - text ve Vesmíru pokládá listnaté lesy mírného pásu za ohrožené). Experimenty, které analyzovaly vliv deště ještě desetkrát kyselejšího, než padá na východě USA (pH 4,2), neukázaly žádné rozdíly v růstu stromů oproti stromům rostoucím normálně. Tam, kde k nějakému poškození lesů opravdu došlo (včetně Čech), byl na vině kouř z místních zdrojů, nikoliv kyselý déšť. Zasaženo ale například nikdy nebylo více než 0,5 procenta plochy lesů v Evropě. Taktéž analýza fotografií evropských lesů z doby před 30 a 60 lety ukázala, že podíl poškozených stromů byl tehdy stejný jak dnes.
Shrnuto, Lomborg každopádně uvádí, že od roku 1950 se celkové území pokryté lesy nijak výrazně nezměnilo. Většina scénářů předpokládá do roku 2100 stabilní rozlohu lesů, nebo dokonce oproti současnému stavu mírný nárůst. Celosvětově je dnes na Zemi stále 2 až 3krát více lesů než zemědělské půdy a veškerá naše současná potřeba dřeva a papíru se dá zajistit pěstováním stromů na celkové rozloze pěti procent lesů, které existují dnes.
Diskuze:
