Dědičnost i bez genů  
Představa, že dědičnost je „zakleta“ výhradně v DNA vzala za své. Nemusíme mít variantu určitého genu, ale naše buňky se přesto mohou chovat, jako kdyby tuto variantu genu nesly. U právě probíhajících maturitních zkoušek nebo nastupujících přijímaček na VŠ či státnic to prosím ale ve vlastním zájmu radši neříkejte.

 

Zvětšit obrázek
Samec, který nepředá variantu genu Kit potomkům, předává ve spermii RNA z tohoto genu a to stačí ke zdědění a dalšímu předávání vlohy, pro kterou už v DNA potřebná varianta genu chybí.

Francouzští vědci „odstřelili“ jedno z tradičních genetických dogmat. Vlastnosti (ty dědičné) se přenášejí z rodičů na potomky v podobě DNA. Tak jsme se to učili. Rodiče uloží polovinu své DNA do pohlavní buňky a oplozením vajíčka matky spermií otce vznikne embryo, které má svou vlastní DNA. Ta určí, jak bude potomek vypadat.

 

Zvětšit obrázek
Myši – buřičky. Variantu genu Kit pro bílý ocásek nemají. Bílým ocáskem se však nadále pyšní.




Francouzští biologové popsali v Nature myší rodinu, kde to neplatí. Tak si to představte. Táta nese variantu genu Kit, která mu zaručuje bílý ocásek a nožky. Máma ji nemá. Polovina potomků zdědí tátovu variantu a mají po něm bílé nožky a ocásky.
Potud je vše v pořádku. Jenže druhá polovina potomků zdědí od otce i od matky variantu genu Kit, která určuje hnědé tlapky a hnědé ocásky a co se nestane? Mají rovněž bílé tlapky a ocásky! Jejich potomci opět dědí bílé ocásky bez ohledu na zděděnou variantu genu.


 




Jak je to možné? Za vše může RNA.

Zvětšit obrázek
Johane Gregore, škoda, že ses toho nedožil. To bys koukal na drát. Kde je konec dominanci a recesivitě genů?

Podle „bělonohé“ varianty genu Kit se vyrábí velké množství defektní RNA a ta se hromadí ve spermii. Se spermií je tato defektní RNA přenesena do zárodku. Její přítomnost pak uspí aktivitu normální varianty genu Kit a zvířata tak mají bílé tlapky a ocásky, i když gen pro tuto vlastnost nenesou.

 

Jevu se říká paramutace a je znám už 90 roků u rostlin. U savců je jeho zjištění velkým překvapením.

 

Není jasné, kolik genů může podléhat paramutacím a jak se projevují u člověka.

 

Ve hvězdách je i to, nakolik se paramutace mohou podílet na některých dědičných chorobách nebo na sklonu k chorobám s dědičným „pozadím“.

 

 

Pramen: Nature

 

Datum: 25.05.2006 05:40
Tisk článku

Související články:

Po vypnutí jednoho genu se můžete přecpávat dle libosti     Autor: Stanislav Mihulka (09.12.2018)
Tatínkovy vzpomínky zapsané do spermií     Autor: Josef Pazdera (12.11.2018)
Bimaternální dcery žijí déle než jejich vrstevnice     Autor: Josef Pazdera (14.10.2018)
Páchají stresovaní otcové na potomstvu zlo v podobě poškozených mozků?     Autor: Josef Pazdera (19.02.2018)
Jak rozluštit zakódované embryo červeným vínem     Autor: Jan Nevoral (06.11.2017)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace