Laboratorní pokusy odhalily možnou souvislost mezi revmatoidní artritidou a degradací DNA v buňkách. Lidské tělo denně ztratí asi 1018 výtisků kompletního genomu. Jedním ze zdrojů této záplavy „odpadní“ DNA jsou jádra vyloučená při vzniku erytrocytů, další DNA se uvolňuje do těla při zániku buněk. Většina této nadbytečné DNA je pohlcena mikrofágy a degradována prostřednictvím enzymu deoxyribonukleázu II (DNáza II).

Zvětšit obrázek

Shigekazu Nagata

 Porucha genu pro DNázu může mít pro organismus závažné následky. Hlouběji se tímto problémem zabýval japonský tým z university v Osace vedený Shigekazuem Nagatou. Překvapivé výsledky jejich výzkumu zveřejnil prestižní vědecký týdeník Nature.

Vědci pomocí metod genového inženýrství vytvořili laboratorní myši, které měly gen pro DNázu II buď trvale poškozený nebo myši, kterým bylo možné zabránit expresi nepoškozeného genu. U obou typů laboratorních myší se vyvinulo onemocnění podobné lidské revmatoidní artritidě.

Zvětšit obrázek

Revmatoidní artritida. Tento stav zřejmě vyvolala porucha funkce DNázy II, která vede k hromadění nedegradované DNA. Zahlcené mikrofágy pak začnou vylučovat faktor TNF-alfa...

Klouby zvířat postihl těžký zánět a postižená tkáň začala produkovat typické spektrum biologicky aktivních molekul včetně interleukinů a interferonů. Tuto situaci zjevně vyvolaly mikrofágy zahlcené nedegradovanou DNA, které začaly vylučovat faktor TNF-alfa. Klíčovou roli tohoto faktoru prokázaly experimenty, při kterých byly myším se zablokovaným genem pro DNázu podány protilátky proti TNF-alfa. Podání protilátky zabránilo zánětu kloubů. Pokud byly podány po propuknutí zánětu, dramaticky utlumily jeho intenzitu.

Autoři studie vidí jednu z příčin revmatoidní artritidy v poruše funkcí DNázy II, která vede k hromadění nedegradované DNA v mikrofázích a spouští produkci TNF-alfa. Na vzniku lidské revmatoidní artritidy by se mohly podílet podobné mechanismy. Dokládá to skutečnost, že se v kloubech pacientů s touto chorobou nacházejí vysoce aktivované mikrofágy a že pacienti pociťují úlevu po podání léků, které tlumí účinek faktoru TNF-alfa. Některé případy revmatoidní artritidy by mohly padat na vrub poruchy genu pro DNázu II. Ve prospěch této teorie svědčí i fakt, že v některých rodinách se dispozice k revmatoidní artritidě dědí. Nagata a jeho spolupracovníci se proto chtějí v dalším výzkumu soustředit na prověření systému degradace DNA u pacientů postižených revmatoidní artritidou. 
 

Pramen: Nature