Příběh neandrtálců snad nikdy nepřestane přitahovat pozornost. Jeho reálie se vlastně pořád mění. Naši bratranci neandrtálci jsou nejprve vnímáni jako nemocní lidé, pak dlouho jako přitroublé jeskynní opice a pak zase jako vcelku sympatičtí introverti bez fantazie. Vedou se spory o to, jak žili, co všechno dovedli a co naopak nezvládali. A ty úplně největší hádky provázejí jejich odchod ze scény.
Neandrtálci postupně osídlili Evropu a západní Asii a to během mrazivého klimatu dlouhých dob ledových, jen pikantně prokládaných meziledovými epizodami. V Evropě jsou první nálezy neadrtálčích kostí staré nějakých 350 000 let. Po dlouhé chladné roky tu provozovali svoji živnost a pak jsou vcelku z ničeho nic pryč. Ze západní Asie před 50 000 lety, z Evropy před nějakými 33 000 tisíci lety. To, že v pár zastrčených koutech a jeskyních Evropy zřejmě přežilo pár okrajových populací neandrtálců, nic nemění na tom, že velmi podezřelou shodou okolností právě v době příchodu našich předků kromaňonců dostali neandrtálci ránu, z níž se už nikdy nevzpamatovali.
Odborníci se přou především o to, čím jsme neandrtálce vyřídili. Možností je spousta. Mohli jsme je prostě vytlačit z jejich sídlišť bez nějakého obzvláštního násilí. Taky jsme je mohli s pocitem dobře vykonané práce pozabíjet a případně ještě v euforii z vítězství sníst. Část badatelů z ne zcela jasných pohnutek prosazuje frivolní konečné řešení neandrtálské otázky.V jejich fantaziích neměli naši předci nic jiného na práci, než sexuálně zneužívat neandrtálské ženy, což údajně dokládají některé fosilní nálezy a některé geny v lidském genomu. Jiné studie to ovšem výslovně vyvracejí, takže je to stále ještě otevřená záležitost. Jistým vodítkem může být chování úspěšných kultur vůči kulturám neúspěšným v nedávné historii a je nasnadě, že kolonizátoři a dobyvatelé vedli své výboje spíše mečem, než penisem.
Ať už to bylo jakkoliv, je jasné, že kromaňonci přišli a své neadrtálské příbuzné převálcovali. V čem jsme vlastně tehdy byli lepší, pokud to nebyla jen souhra nahodilých okolností? Nová studie Stevena Kuhna a Mary Stiner z americké University of Arizona naznačuje, že by klíčem k našemu úspěchu mohla být ekologická specializace (ošklivým slangem dělba práce) pohlaví.
Podle všeho se totiž organizace ekonomických rolí podle pohlaví a věku lidí objevila v naší historii teprve velmi nedávno. Neandrtálci byli především lovci velké zvěře, z níž nárazově získávali velká množství kalorií. Jiným způsobům obživy příliš nevěnovali pozornost a semena trav či oříšky byly zřejmě dost pod jejich úroveň. Očividně nudný jídelníček a zároveň lovecká zranění na kostrách neandrtálců všeho věku a pohlaví dokládají, že i neandrtálky a neandrtálčata aktivně lovily. Jistě našly uplatnění při nahánění kořisti nebo při odřezávání únikových cest.
Zároveň se ve fosilních nálezech z doby největšího rozkvětu neadrtálců nenašly klíčové artefakty nezbytné pro výrobu odolného oblečení či umělých přístřešků, jako jsou například kostěné jehly. Zdá se, že rozvoj pestrého sběru stravy a používání nástrojů vyžadujících šikovnost u našich předků nastal v okamžiku objevu „ženské role“. Tak se naše populace mohly snáz poprat s nejrůznějším klimatem od tropů až po polární kruh a lidí mohlo utěšeně přibývat. A rozhodujícím prvkem při střetu kultur jsou kromě technologie právě populační hustoty.
Velké druhy savců mají občas tak trochu tendenci k ekologické specializaci pohlaví. My jsme to ale dotáhli nejdál a pokud je nějaká vlastnost speciálně lidská, tak je to, feministky prominou, právě tohle. Inteligence, uvědomění si sebe sama, výroba nástrojů, altruismus, náboženství, války, vraždy, zabíjení pro zábavu, to všechno se v určité podobě mezi zvířaty najde.
Nápadně odlišní a to i od svých nejbližších příbuzných jsme právě v rozdělení ekonomických rolí mezi lidi různého pohlaví a věku. Zrcadlí se to i v odlišnostech mezi mozky lidských samců a samic. Máme konečně být na co hrdí, zároveň je to ale pochopitelně špatná zpráva pro dnešní bojovníky za rovnoprávnost pohlaví.
Pramen: Current Anthropology 47:953-980.
Diskuze:
