Starý zákon je plný hororových příběhů. Jeden z nich vypráví o muži z kmene Efraim, který se vydal s konkubínou do země kmene Benjaminů. Když párek dlel na návštěvě u jednoho z benjaminských mužů, shromáždil se před domem dav, který vyrazil dveře, vtrhl dovnitř a konkubínu znásilnil. Žena řádění davu nepřežila.
Odveta byla krvavá. Izraelské kmeny vytáhly v odvetu, dobyly několik benjaminských měst a vyvraždili všechny obyvatele – muže, ženy i pacholátka.
Americkým psychologům vedeným Bradem Bushmanem z University of Michigan posloužil biblický příběh z Epilogu ke knize Soudců k zajímavému experimentu. Přečetli tento příběh 500 studentům. Polovina jej ale měla doplněna o pasáž, kde se muž vrátí s tělem mrtvé konkubíny domů a jeho kmen se v modlitbách ptá boha, co si má počít. Bůh vyzve Efraimy, aby vzali spravedlnost do vlastních rukou a ztrestali Benjaminy dříve, než by to učinil on sám.
Pak se všichni studenti podrobili testu agresivity.
Polovina dobrovolníků pocházela z nábožensky vedené University Brighama Younga v utahském Provo. Téměř všichni patřili k Církvi Ježíše Krista svatých poslední dnů. Druhá polovina dobrovolníků studovala na Svobodné universitě v Amsterodamu. Z Nizozemců věřilo v Boha jen 50% a jen 27% věřilo v texty bible.
Vcelku bylo jedno, kdo kde studuje a jestli věří v boha nebo ne. Ti, co slyšeli dodatek s božím doporučením krvavé revanše se chovali obecně agresivněji, než ti, co byli o tento boží verdikt ochuzeni.
Studie je součástí snah psychologů pochopit nábožensky motivované násilí. Téma bylo po dlouhé roky tabu. Větší pozornost byla věnována spíše konejšivým efektům náboženství. Jenže lidé často používají boha k ospravedlnění vlastního násilného chování. Výsledky studie dokládají, že věřící nejsou agresivnější než ateisté. A ateisté nejsou agresivnější než věřící. Dokonce ani četba biblických „krváků“ sama o sobě nevede přímo k násilí (v této souvislosti je zajímavé, že sledování akčních násilných filmů takový efekt podle některých studií má). Obecně ale asi máme tendenci odpovědět na násilí agresí v situacích, kdy máme pocit, že naše odveta je posvěcená, oprávněná.
Sociolog Mark Juergensmeyer z University of California v Santa Barbaře tvrdí v rozhovoru pro Nature, že jeho vlastní výzkum prokázal schopnost biblických popisů násilí motivovat lidi k agresivnímu chování. Podle něj ale záleží konečný efekt na kontextu.
„Jestliže je násilí prezentováno jako autoritativní příkaz boha, může tento popis zvýšit pravděpodobnost agresivního chování lidí,“ řekl Juergensmeyer pro Nature. „Ale všechno záleží na tom, jak se text prezentuje. Stejná pasáž prezentovaná v jiném kontextu nemusí posilovat agresi. Pokud je ale biblický popis násilí použit k propagaci nepřátelství, bývá extrémně účinný.
Náboženství samo o sobě není problém, ale může světské záležitosti pořádně zkomplikovat. Náboženské ospravedlnění násilí umožní politickým vůdcům přesvědčit lidi, že konají nesmrtelné činy hodné duchovní odměny. A to je skutečně silná motivace.“
Jiný americký sociolog, John Hall z University of California v Davisu, v komentáři Bushmanovy studie zveřejněné v Psychological Science (18, 204-207, 2007) uvádí, že lidé mají silnou tendenci ignorovat násilné stránky náboženství a tíhnou k tomu, že nepovažují pachatele nábožensky motivovaného násilí za příslušníky daného náboženského hnutí.
„Když vidíme náboženské hnutí, které se angažuje v násilnostech, pak je tu kulturně motivovaná tendence tvrdit : no, víte, oni vlastně ani tohle náboženství nevyznávají.“
Odborníci se shodují, že hodně záleží na tom, jak k problému přistoupí náboženští vůdcové. Mnozí mohou například při čtení náboženských textů násilné pasáže záměrně vynechávat, protože nechtějí ponoukat věřící k násilí.
Jiní je mohou naopak zcela cíleně vyhledávat, aby ponoukli věřící ukázat nepříteli, zač je toho loket.
Studie zkoumala vliv biblických textů na ateisty a křesťany. Zdá se, že odhalila obecnější principy vlastní všem lidem.
Pramen:
Psychological Science, Nature
Diskuze:
