Nárůst oxidu uhličitého pomůže uchovat biodiverzitu  
Oxid uhličitý je základní “potravou” skoro všech rostlin. Čím více ho ve vzduchu mají, tím lépe se jim žije a jsou produktivnější. Oxid uhličitý se může stát našim spojencem při řešení potravinové krize navozené nárůstem lidské populace.

 

 

Zvětšit obrázek
Kolik půdy může 10 miliard lidí věnovat přírodě?” Paul Edward Waggoner

Kolik půdy může 10 miliard lidí věnovat přírodě? Tuto provokativní otázku předložil Waggoner (1995) v bystré eseji, ve které zkoumal dynamické napětí mezi potřebou zemědělských podniků na pozemky, které živí lidstvo, a potřebou země na podporu přirozených ekosystémů, které živí všechny ostatní tvory. Tento složitý problém na uspokojení našich budoucích potřeb – abychom jeho řešením nepustošili zbývající biosféru – zdůraznil Huang et al. (2002), který napsal, že lidé “rušivě zasáhli skoro do všech neprozkoumaných oblastí a na obdělávání ponechali trochu panenské půdy.”

 

 

 

Zvětšit obrázek
Fotosyntéza a dýchání jsou komplementární procesy.

Jako důsledek tohoto lidského násilného přisvojení si přírodních zdrojů, Raven (2002) ve svém prezidentském projevu na setkání Americké asociace pro rozvoj vědy prohlásil, že “mezidruhové vztahy, vzato celosvětově v poměru k destrukci přirozeného prostředí, vedou k předpokladu ztráty plných dvou třetin všech pozemských druhů do konce tohoto století.”

 


V detailnější analýzy povahy důsledků tohoto hrozícího “globálního uloupení půdy” – která je posunula o půl století k dnešku – Tilman et al. (2001) dovodil, že okolo roku 2050 zdvojnásobená potřeba potravin si pravděpodobně vynutí daň, která bude konkurovat změnám klimatu v enviromentálních a společenských dopadech.” Jak se ale může něco tak katastrofického projevit tak brzo?

 


Tilman a jeho devět spolupracovníků vysvětlili tento problém tak, že koncem 20. století si lidstvo přivlastnilo “více než dvě třetiny produkce pozemských ekosystémů a okolo poloviny sladké vody.” Představte si nyní dvojnásobné množství, aby se vyhovělo zdvojnásobené globální potřebě potravy, kterou Tilman et al. předpověděli pro rok 2050.

Zvětšit obrázek
Na teplotě závislé procesy – fotosyntéza, dýcháni a efektivnost ve využití vody – lze kvantitativně měřit.

Výsledky naznačují, že za pouze 43 roky si lidstvo bude přisvojovat více než dvě třetiny produkce pozemských ekosystémů plus veškerou pozemskou sladkou vodu. O tom také hovořil Wallace (2000).
Pokud jde o půdu věnovanou zemědělství, Tilman et al. vypočítali mnohem méně zlověstný 18ti procentní nárůst okolo roku 2050.

 

 

Ačkoli většina rozvinutých zemí plánuje na příštích padesát let stáhnutí se z velkých částí obhospodařovaných půd, ztráta přirozených ekosystémů vuči plodinám a pastvinám v rozvíjejících se zemích se bude rovnat polovině jejich zbývající použitelné krajině, která bude slovy Tilmana a jeho spolupracovníků “reprezentovat celosvětovou ztrátu přirozených ekosystémů větších než USA.” Kromě toho tvrdí, že tato uzurpace půdy “by mohla vést ke ztrátě jedné třetiny zbývajících tropických lesů a lesů mírného pásma, savan a lučin. Ve znepokojující úvaze o důsledcích změny ve využívání půdy nám připomínají, že “vymírání druhů je irevezibilní výsledek destrukce přirozeného prostředí.”

 

Co můžeme učinit, abychom se vyhnuli této hrůzné situaci? V následné analýze Tilman et al. (2002) představil několik dalších údajů, než navrhl řešení. Nejprve poznamenal, že okolo 2050 populace lidí bude o 50 % větší než před napsáním jejich referátu a že globální potřeba obilí okolo 2050 bude dvojnásobná v důsledku nárůstu reálného příjmu na osobu a potravnímu posunu k většímu množství masa. Z toho důvodu uvedli samozřejmost když dodali, že „zvyšování výnosů na existujících zemědělských půdách je podstatné při ochraně půdy pro přírodu.“

 

Jak tedy lze tento běžně definovaný ale herkulovský úkol splnit? Tilman et al. navrhli strategii, která se soustředí na tři podstatné pracovní plány: (1) zvýšit výnosy plodin na jednotku výměru půdy, (2) zvýšit výnosy plodin na jednotku použité živiny a (3) zvýšit výnosy plodin na jednotku použité vody.

 

S ohledem na první pracovní plán výzkumníci poznamenali, že v mnoha částech světa strmost výnosu ubývá, tak jak se blížíme ke genetickému stropu maximálního využití. Tento postřeh, podle jejich názoru, „upozorňuje na stálou potřebu zvyšovat strop možného výnosu.“ S ohledem na druhý pracovní plán - zvýšit výnosy plodin na jednotku použité živiny – poznamenávají, že „bez průmyslových hojiv by světová produkce potravin nevzrostla [tak jak v minulosti] a mnohem více přírodních ekosystémů by se konvertovalo na zemědělské.“ Z toho důvodu říkají, že základní řešení „bude vyžadovat podstatné nárůsty efektivnosti nutričního využití, tj. v obilné produkce na jednotku dodaného dusíku.“

A konečně s ohledem na třetí pracovní plán - zvýšit výnosy plodin na jednotku použité vody – Tilman et al poznamenávají, že „regionálně je voda vzácná“ a že „mnoho zemí v pásu od Číny přes Indii a Pakistán a dále na střední východ až po severní Afriku buďto v současné době nebo velmi brzo nedokážou udržet dostatečné množství vody na produkci potravin na hlavu ze zavlažovaných polí.“ Proto je zvýšené využití pěstitelské vody (crop water) také nutnost.

 

Ačkoliv blížíci se konflikt lidstvo versus příroda a několik možných řešení je dobře vymezeno, Tilman a jeho první skupina spolupracovníků usoudili, že „ani nejlepší technologie, v hojné míře rozmístěné, nemohou zabránit předpovězeným problémům.“ To byl také nález Idso a Idsové (2000), kteří uzavřeli, že ačkoliv zemědělská technologie a odborné znalosti podstatně zvýší kapacitu výroby potravin mnoha zemí a regionů,“ tyto pokroky „nezvýší produkci dostatečně rychle, aby čelily požadavkům ještě rychleji rostoucí populace lidí.“

 


Jak se vyhnout této nemyslitelné katastrofě dříve než se objeví a současně jak udržet vůbec nějaké zdání přirozeného světa se svými deseti tisíci živých stvoření? Zejména když vědci s nejvyššími akademickými hodnostmi usoudili, že planeta nemá dostatek půdy a sladké vody, aby se tomu zabránilo, Ačkoli se úloha zdá být skoro neřešitelná, lze ji vyřešit, poněvadž máme silného spojence v pokračujícím růstu koncentrace atmosferického 2 , který může zajistit co my nejsme schopni.
 


 


Vzhledem k tomu, že CO2 je základní „potravou“ skoro všech rostlin, pak čím více je ho ve vzduchu, tím lépe fungují a tím více produktivní mohou být. Nápříklad nárůstem atmosférické CO2 koncentrace o 300-ppm nad současnou základní úroveň planety, která je lehce pod 400 ppm, vzroste produktivita pozemských bylin řádově o nějakých 30 % (Kimball, 1983; Idso and Idso, 1994), zatímco produktivita dřevin naroste řádově o nějakých 50 % (Saxe et al., 1998; Idso and Kimball, 2001). Takže tak jak pokračuje nárůst obsahu CO2 ve vzduchu, tak stejně poroste kapacita nebo územní výkonnost planety.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Čím více CO2 ve vzduchu je, tím jsou rostliny produktivnější.

Stoupající atmosférická koncentrace CO2 zvedá rychlost růstu a produkci biomasy skoro všech rostlin prakticky na všech místech. Navíc zvýšená koncentrace atmosférického CO2 typicky zvyšuje nutriční užitečnost všeobecně – a užitečnost dusíku především. Stejně tak také efektivnost v užívání vody, což lze ověřit přečtením recenzí ve vědeckých časopisech o mnoha článcích, které jsme k tématu napsali a archivovali ve věcném rejstříku naší webové stránky (www.CO2science.org). Následkem toho by se pokračování současného vzestupného vývoje koncentrace atmosférického CO2 jevilo jako zásadní. Přihlédneme-li zejména ke všem třem fyziologickým fenomenům rostlin, o kterých Tilman et al. (2002) tvrdí, že jsou zapotřebí, aby se zabránilo katastrofickým důsledkům, které oni planetě předpovídají jen za několik málo desetiletí.

Například ve zde uvažovaném případě zvýšeného výnosu plodin spočítali jeho míru Idso a Idso (2000) jako dostatečnou. Vhodně zajištěn bude nárůstem koncentrace atmosférického 2 , který očekáváme v letech 2000 až 2050. Tyto výnosy by měly kompenzovat očekávaný obrovský rozdíl mezi obvyklým zásobováním a potřebou potravin vyčleněné pro lidskou spotřebu ode dneška za 43 let. Jestliže bychom s ohledem na atropogenetické emise CO2 ponechali technologii její přírozený vývoj, bylo by to jedinou cestou, kterou bychom kdy byli schopni vyprodukovat dostatečně množství zemědělských komodit, abychom se samozásobili v roce 2050, aniž bychom si přivlastňovali nepřiměřená množství půdy a zdrojů sladké vody z přírody a pustošili biosféru. Pojmem biosféra se označuje všechno živé na planetě. A co život v oceánech? O tom příště.

Pramen: www.co2science.org



Quiz:
1. Kdy dochází k fotosyntéze? Ve dne nebo v noci?
2. Kolik členů Mezivládního panelu o změně klimatu (IPCC) by bylo schopno první otázku zodpovědět? A jak?
3. Kterou vlnovou délku slunečního světla – jinak také kterou barvu – odrážejí zelené rostliny zpět do prostředí? A kdy nebo za jakých okolností ji odrážejí?
4. Kolik členů IPCC by bylo schopno třetí otázku zodpovědět? A jak? (Vyluštění tajenky: Nezodpověděli by ani jednu otázku, poněvadž k tomu nemají instrukce od svých vlád. A jak víme, ve vládách sedí většinou právníci, kteří o těchto věcech skoro nic nevědí. V nejlepším případě ekonomové, kteří o tom také nic neví. Zato ale ví, podle jakého matematického vzorce je nutné ekonomiku řídit, ačkoliv o matematice také nic neví. A také nepotřebují. Mají tabulku, ve které nalevo stojí „dal“ a vpravo „nedal“.)

Poznámka 1 Do kamene by se proto měly tesat následující slova autorů James L. Peterson a Abraham Silberschatz v knize Operating System Concepts, 1985: „Právnik nemá v jednu chvili pouze jednoho klienta. Spíše obsluhuje v jednu chvíli více klientů najednou. Zatímco jeden případ čeká na soud nebo na strojový přepis aktu, právnik se zabývá jiným případem. S dostatečným množstvím klientů není právník nikdy nečinný. Nečinní právníci mají sklon stávat se politiky, proto je jejich udržování v činnosti spojeno s určitou sociální hodnotou.“ Když Norbert Wiener psal o automatických továrnách, tak také psal o sociálních problémech způsobených nezaměstnaností. Netušil ale, že se najdou „experti“, kteří budou světovou veřejnost přemlouvat k zásahům do biosféry, jako např. uměle redukovat množství CO2 ve vzduchu, aby se pak rostliny neměly čím živit a zvířata hladověla.

Poznámka 2 Anglický název „Intergovernmental panel on climate change“ se do češtiny správně přeloží jako Mezivládní panel o změně klimatu. Media se správnému překladu stále zarputile brání a anglické „on“ nepochopitelně překládají jako „pro“. Jako kdyby to byl nějaký referát na Světovém úřadu, kde se úředníci dohadují o tom, jaké počasí budou vyrábět. Ve slovnících lze nalézt toto poučení: Následuje-li po „on“ nějaké téma, např. „speak on international affairs“, pak se „on“ překládá jako „o“ (K. Hais, .B. Hodek: Velký anglický slovník, Academia Praha, 1992 nebo také elektronické slovníky (nechci ale dělat zadarmo reklamu nějaké firmě a proto je neuvádím)). Slyším a čtu to neustále. Naposledy na Radiožurnálu tuším 9.11.2007 od redaktorky Klusákové. Také přivolaný meteorolog, jehož jméno jsem bohužel zapomněl, v tomto pořadu „Nad věcí“ anglické označení překládal také nesprávně. Totiž jako „ke“. Proto opakuji – správný překlad zní „Mezivládní panel o změně klimatu“.
Datum: 13.11.2007 03:45


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz