Pacifická dekadická oscilace přechází do studené fáze  
Někteří vědci předpovídají pro příštích třicet let klimatické ochlazování. Například D. J. Easterbrook ze Západní Washingtonské Univerzity.

Pacifická dekadická oscilace PDO

Teploty západního a východního Tichého oceánu se střídají. Jestliže jsou povrchové vody v západním Pacifiku (Indonesie) chladné a ve východním (Amerika) teplé, nazývá se tato fáze teplá PDO. Je-li tomu naopak, východní část chladná a západní teplá, označuje se to studená PDO. Jev se zjistil výzkumem rozmnožování lososů.

Zvětšit obrázek
D.J.Easterbrook

Oznámení NASA, že PDO přešla z teplého režimu do studeného (obr. 1) přišlo přesně ve shodě s dřívějším klimatem a PDO změnami (Easterbrook, 2001, 2006, 2007) a není zvláštností (anomálií) navrstvenou na bouřlivém oteplování prorokovaným IPCC (Intergovermental Panel on Climate Change, Mezivládní panel o změně klimatu). Klimatické modely IPCC jsou chybné. Předpovědi nárůstu teploty o 0,55 Celsia během každého desetiletí po zbytek 21. století jsou nafouknuté. Globální oteplování posledních třiceti let skončilo, tvrdí Easterbrook.

Porovnáním současných teplot s teplotami z let 1985 – 1997 se zjistila jejich výjimečnost. Současné tepelné údaje pocházejí ze satelitu Advanced Microwave Scanning Radiometer for EOS (AMSR-E) a historické údaje ze satelitu NOAA Pathfinder.
Chladná odchylka vody uprostřed obrázku 1 ukazuje dlouhotrvající jev La Niňa. Nicméně mnohem širší oblast vody chladnější než průměr při pobřeží Severní Ameriky táhnoucí se od Aljašky (nahoře uprostřed) až k rovníku je klasickým rysem chladné fáze Pacifické Dekadické Oscilace (PDO).
Chladné vody obalují ve tvaru podkovy teplé jádro (při teplé fázi je tomu naopak). Na rozdíl od El Niño a La Niña, které mohou nastat jednou za 3 až 7 let a trvat 6 až 18 měsíců, PDO může ve stejné fázi trvat 20 až 30 let.

obr 1

Obr. 1: Ochlazování Tichého oceánu a spouštění chladného PDO režimu. Modrá označuje chladné oblasti než normálně, průměrné teploty jsou označeny bíle, nadnormálně teplé oblasti jsou zaneseny červeně.

V podání NASA se na obr. 1 jedná o mořskou teplotní povrchovou anomálii v Tichém oceánu z 14.-21. dubna 2008. V protikladu k NASA považuje Easterbrook zjištění za projev PDO (Don J. Eaterbrook: Geological Evidence of the Cause of Global Warming and Cooling).
Obrázek 1 poskytl Jesse Allen, AMSR-E data zpracována a poskytnuta Chelle Gentemannem a Frankem Wentzem, Remote Sensing Systems. Titulky Rebecca Lindsey, upraveno podle tiskového prohlášení NASA a JPL.)


Namísto nárůstu o 0,55 Celsia během prvního desetiletí tohoto století, jak předpověděl IPCC svými klimatickými modely (obr. 2), globální teploty mírně ochladily v uplynulých devíti letech a letos klesly o více než půl stupně Celsia. (obr. 3). Globální ochlazení v posledních deseti letech se zdá být důsledek trendu vyvolaným studeným PDO režimem a podobným posunem v Atlantiku.

obr 2
Obr. 2: IPCC předpověděl oteplování.

obr 3

Obr. 3: Změřilo se ochlazení.


Na historických PDO vzorcích v průběhu uplynulého století (obr. 4) vidíme, že vzorek je součástí cyklu tepla a chladu trvající 25-30 let. Vždy, když se PDO režim změnil z teplého na studený nebo naopak, změnilo se příslušně globální klima. 1977 se PDO změnilo z chladného režimu na teplý režim (obr. 4) a spustilo globální oteplování v letech 1977 – 1998, často nazývané “Velká klimatická změna”. Nedávný posun teplého PDO režimu do studeného PDO režimu je podobný změně v polovině čtyřicátých let 20. stol., jehož výsledkem bylo 30 let trvající ochlazení (obr. 4). Globální oteplování přibližně od 1915 až asi do 1945 bylo také způsobeno změnou PDO režimu (obr. 4). Každý údaj ukazuje pokračování PDO vzorů v minulém století a globální ochlazování v příštích 30ti letech (obr. 4). Globální oteplování Země od 1977 se jeví být za námi.

obr 4

Obr. 4: PDO indexy, 1900-2008 s předpověďmi do 2040. (Poznámka Osla: Hodnoty asi tak od roku 2007 do 2040 pan Easterbrook okopíroval z let 1945-1980. Uvidíme, nakolik se svou předpovědí strefí.) http://jisao.washington.edu/pdo/


Doplňující informace

ENSO je akronym z El Niňo a Southern Oscillation (jižní oscilace) pro označení komplexních cirkulačních systémů v atmosféře a oceánu. El Niňo popisuje oceánské proudy, Southern Oscillation (jižní oscilace) atmosférické proudy. ENSO probíhá ve třech fázích: normální fáze, El Niňo fáze, La Niňo fáze.


Normální fáze
V převažujících (normálních) letech je v západní části Tichého oceánu (Indonesie) teplota okolo 28 Celsia oproti pobřeží Jižní Ameriky, kde je v průměru 24 Celsia. V důsledku pasátových větrů dochází u pobřeží Jižní Ameriky ke vztlaku hloubkových vod, které jsou chladné. Jsou součástí Humboldtova proudu. Hloubková voda obsahuje hodně potravy pro ryby. Vysoká teplota v západní části Pacifiku vede k nahromadění vlhkého vzduchu. Teplý vzduch stoupá v oblasti nízkého tlaku vzhůru a tvoří mraky, z kterých skoro denně prší. Stoupající vzduch je transportován jak na sever a na jih (Hadleyho cirkulace), tak podél rovníku (Walkerova cirkulace). V oblastech vysokého tlaku ve východním Pacifiku klesá vzduch dolů a mraky se rozpouštějí. V těchto oblastech proto málo prší. Vzduch pak dále proudí k indonézským nízkotlakým oblastem. Toto proudění označujeme pasáty. Pasáty tlačí na svrchní teplé vody před pobřežím Jižní Ameriky a umožňují tak vzestup vod z hloubky. Popsané jevy podléhají sezónním výkyvům.

El Niňo jev
Dochází k němu tehdy, když slábnoucí pasát umožňuje teplejším vodám v západním Pacifiku (Indonesie) proudit na východ (Amerika). Ochabnutí pasátových větrů musí ale trvat měsíce. Předzvěstí El Niňo v Jižní Americe jsou Kelvinovy vlny. Jsou to teplé koule vody v Pacifiku. Utváří se u Indonesie a cestují k Americe. Na severní polokouli se každou zimu objeví přinejmenším jedna.


Oblast tvorby vln u Indonesie je největší „teplou louží“ vody na světě.



Typická Kelvinova vlna je 5-10 cm vysoká, široká je stovky kilometrů a je o několik stupňů teplejší než okolní vody. Nejteplejší část vlny se nachází 100 až 150 metrů pod hladinou. Když narazí na pobřeží tak se v podstatě nic neděje. Jenom trochu víc prší a je tepleji. A vyrovnají se mořské hladiny, protože v důsledku pasátu je mořská hladina u Indonesie normálně o 45 cm výše než u Equadoru. Je ale signálem, že za ní může přijít El Niňo. A to je již horší. Je to nepravidelný jev - jednou za 2 až 7 let a průměrně každý 3-4 rok - který se objevuje okolo vánoc u pobřeží Peru. Trvá 12 – 18 měsíců. Jestliže El Niňo dorazí, vytvoří se teplá povrchová vrstva, která oteplí východní Pacifik. Tato nová „teplá louže“ změní počasí na celé planetě. Studené a teplé vrstvy u pobřeží Jižní Ameriky se přestanou promíchávát. Hlubší studená vrstva je bohatá na živiny. Po spotřebování živin ve svrchní teplé vrstvě se potravinové řetězce hroutí a ryby hynou. Oteplený východní oceán také ovlivňuje atmosféru a dochází k tropickým bouřím. Například u jinak poklidných Tahitských ostrovů. Jiným důsledkem jsou sucha v Indonesii a přívaly deště v jinak suché západní části Jižní Ameriky. Naposledy došlo k El Niňo jevu od srpna do prosince 2006. Od srpna 2007 do března 2008 trvala fáze La Niňa.


La Niňa jev
Jev je vyvolán rozdíly tlaku vzduchu nad Indonesií (obzvlášť nízký tlak oproti normálnímu) a Jížní Amerikou (naopak vysoký tlak oproti normálnímu). V důsledku toho pasát proudí silně a dlouho. U pobřeží Peru stoupá z hloubky oceánu studená voda. Vzduch je zde suchý a déšť skoro nepadá. O to vydatnější je v západním Pacifiku.
Chladná ENSO fáze a La Niňa se používají jako synonyma. Stejně tak teplá ENSO fáze a El Niňo.


Jižní oscilace
V indonésko-australské oblasti se některá leta obvyklý nízký tlak nepravidelně změní na vysoký a současně abnormálně klesne tlak ve východní části Pacifiku. V důsledku toho je východní Pacifik zaplaven silnými dešti, zatímco v západní vládne neobvyklé sucho. Předpověď jevu je obtížná a používají se proto statistické metody, jejichž výsledkem je tzv. Jižní oscilační index - SOI (Southern Oscilation Index). Vysoký SOI (velký rozdíl tlaků mezi ostrovy Tahiti a městem Darwin v Australii) je asociován se silnějsím pasátem než normálně a La Niňa podmínkami. Nízký SOI (malý rozdíl tlaků) je asociován se slabším pasátem než normálně a El Niňo podmínkami.


Pacifická dekadická oscilace


Typické zimní mořské povrchové teploty v barvách (Sea Surface Temperature SST), mořské tlaky ve vrstevnicích (Sea Level Pressure SLP) a větrnné namáhání (šipky)

Porovnání typické teplé fáze PDO a jevu ENSO (El Niňo / Southern Oscillation)


Další nepříjemná pravda
Gore (2006) tvrdil, že z 928 článků publikovaných za posledích 10 let a zabývajících se klimatickou změnou ani jeden nevyslovil pochyby o příčině globálního oteplování. Avšak Lindzen (2006) zjistil, že z těchto 928 publikací pouze 13 upřednosťovalo CO2 jako příčinu globálního oteplování. Je zřejmé, že se musíme vyhnout rétorice a politizování globálního oteplování a pečlivě analyzovat fakta jak stojí a leží.
http://www.ac.wwu.edu/~dbunny/research/global/co2_glochng.pdf

Zdroje:
Shifting of the Pacific Decadal Oscillation from its warm mode to cool mode assures global cooling for the next three decades. Don J. Easterbrook, Dept. of Geology, Western Washington University, Bellingham, WA. Volně přeloženo z orginálu na http://wattsupwiththat.wordpress.com/
http://www.ac.wwu.edu/~dbunny/
http://aqua.nasa.gov/

Datum: 24.07.2008 22:09
Tisk článku

Související články:

Klimatologové sopky nemají rádi     Autor: Josef Pazdera (24.08.2021)
Ztráty ledu v západní Antarktidě odborníci přisuzovali klimatickým změnám     Autor: Josef Pazdera (19.08.2021)
Jak to je s hurikány?     Autor: Josef Pazdera (19.07.2021)
Elektromobily – vlci v rouše beránčím?     Autor: Miloslav Pouzar (19.07.2021)
Dostane virus Nobelovku za ekologii?     Autor: Vítězslav Kremlík (30.05.2020)



Diskuze:



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace