Havaj, sopky a klima  
Na ostrově Havaj se pod vrcholem největší aktivní sopky světa Mauna Loa měří ve specializované observatoři atmosférický oxid uhličitý a z nedalekého sopečného systému Kilauea ženou pasáty na měřící přístroje ročně další 3,3 miliony tun oxidu uhličitého. Naměřené hodnoty vědci observatoře interpretují jako bezpříkladný vliv činnosti lidí.


Všechny havajské ostrovy jsou sopečného původu. Ostrov Havaj je z nich největší. Najdeme na něm pět sopek: Mauna Loa, Mauna Kea, Kilauea, Hualalai a Kohala. Největší sopkou světa je Mauna Kea. Od hladiny moře na vrcholek napočítáme 4205 m a od hladiny moře k základu sopky na dně oceánu je to dalších 5400 m. Celkem něco okolo 9,5 km – 10 km. O něco nižší je Mauna Loa s největší vulkanickou hmotou na světě. Mauna Loa a Kilauea jsou dosud aktivní. Mauna Loa vybuchla od roku 1885 dvacetkrát. Naposledy 25.března 1984 po devítileté přestávce. Objem vytékající lávy se odhadl na 2 mil. m3 za hodinu. Láva tekla na město Hilo, ale po 25 km se zastavila. Obyvatelé to odnesli jen strachem. Kilauea je od roku 1983 nepřetržitě činná a je zde také umístěna sopečná přírodní rezervace. Sopky Hualalai (ostrov Havaj) a Haleakala (na ostrově Maui) nepovažují vulkanologové za vyhaslé. 35 km jižně od Kilauea je podmořská sopka Loihi. K dosažení mořské hladiny ji zbývá 975 m. Odhaduje se, že nový ostrov se objeví asi za 10000 až 100000 let. Panuje zde tedy čilá sopečná aktivita.

Záběr observatoře na Mauna Loa webovou kamerou (Mauna Loa Observatory, MLO). V pozadí sopka Mauna Kea.


Observatoř se nachází nedaleko vrcholu Mauna Loa. Místo zde bylo údajně zvoleno proto, aby se vyloučil vliv vegetace, která vylučuje nebezpečný a mediálně „třaskavý“ plyn oxid uhličitý. Podle logiky alarmistů způsobuje CO2 oteplování planety, poněvadž nárůst CO2 se podle nich objevuje současně s nárůstem teploty.
Webové kamery na Mauna Kea

Mapa ostrova Havaj.


Zeleně je vyznačena přírodní rezervace Havajský vulkanický národní park. Není tam ale žádná vegetace, nýbrž jen a výlučně lávová pole. Rozloha ostrova je 10450 km2. To je přibližně 100 x 100 km, což znamená, že klimatické modely by tento ostrov neregistrovaly, poněvadž jejich základní analytickou jednotkou je oblast 150 x 150 x 1 km (podle G.G.Duffy ). Zjišťují a modelují se pouze vstupy a výstupy z takové objemové jednotky.


Jak rozumět grafu Mauna Loa observatoře ?


Záznamy CO2 z Mauna Loa začaly v roce 1958, kdy jej chemik Keeling začal měřit. Od té doby rosté také křivka na Mauna Loa. Na webových stránkách observatoře se lze opakovaně dočíst – dvakrát u často kladených otázek - že nárůst množství CO2 je způsoben bezpříkladnou (unprecedented) činností lidí. U žádného “bezpříkladného” tvrzení ale nikdy nebyl odkaz na pasáž důkazu, že nárůst je způsoben lidmi. Slůvko “bezpříkladný” se zdá být na MLO oblíbené, poněvadž ze 109 publikací MLO nebo odkazech na text se v názvu těchto publikací nebo v textu objevuje 90krát.


Nárůst atmosférického oxidu uhličitého na observatoři Mauna Loa (MLO).
Na svislé ose jsou naneseny hodnoty “koncentrace” CO2 v jednotce “parts per million” (ppm).


Metoda měření CO2 na MLO:
Vzduch se nasaje do trubky a jí projde infračervené světlo, které se na druhém konci analyzuje. Větší množství CO2 absorbuje větší množství infračerveného světla. Na druhém konci se světlo fyzikálními pochody detekuje a převádí na elektrický proud. Registrují se volty a napětí pak lze zobrazit graficky na papíru nebo v počítači. Nashromážděná data v počítači se pak statisticky zpracovávají. Abychom věděli, jak tyto křivky interpretovat, musíme mít druhou trubice se známou koncentrací CO2 s jiným plynem. Aby nedocházelo k reakcím mezi CO2 a tímto plynem, je nejvhodnější použít inertní plyn. Získaná výchylka napětí z druhé trubice reprezentuje známou koncentraci CO2 v druhé trubici a můžeme tak interpretovat data z první trubice.
http://www.esrl.noaa.gov/gmd/infodata/faq_cat-3.html
http://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/about/co2_measurements.html
Údaje z MLO se vztahují na suchý vzduch. To ale čtenář většinou neví a domnívá se, že na grafu je zobrazen normální vzduch.V normálním vzduchu je voda a v ní se část oxidu uhličitého rozpouští. V normálním vzduchu se proto nachází méně molekul CO2. Přidájí-li se k suchému vzduchu 3% vody, to proto, aby množství molekul odpovídalo koncentraci normálního vzduchu, pak například 372 ppm CO2 v suchém vzduchu odpovídá 360,8 ppm s 3 % vlhkým vzduchem, tj. asi o 10 ppm méně. Suchý vzduch se používá proto, aby se mohla porovnat jižní a severní polokoule.
http://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/about/co2_measurements.html
MLO to zdůvodňuje tak, že na severní polokouli se spálí více ropy, uhlí apod. MLO nemá tak zcela pravdu, poněvadž na severní polokouli je také více vegetace, která CO2 jak produkuje, tak také spotřebovává. Hodnoty na svislé ose by se tedy musely snížit o 10 ppm, pokud bychom chtěli oslovit běžného čtenáře tak, aby grafu rozuměl. Nebo by se rozdíl mezi suchým a vlhkým vzduchem musel uvést a vysvětlit v popisu grafu. Nyní si můžeme také přesněji vysvětlit svislou osu. Například 372 ppm na svislé ose znamená, že na 1 000 000 molekul suchého vzduchu připadne v průměru 372 molekul CO2.



Jak obrázek interpretovat?
Pro laika není ppm jednotka vodítkem, neví k čemu by takový údaj vztáhl. Neví o jakém vztahovém rámci se hovoří. S jedním procentem nebo jeho zlomky by si již poradil. Musel by ale vědět, že 1 % = 10.000 ppm, tj. 370 ppm = 0,037 %, 350 ppm = 0,035 % atd. Kdychom vyjádřili 1 procento v mm, když by 1 ppm = 1 mm, pak by svislá osa byla 10 cm dlouhá. Pak by se 370 ppm rovnalo 3,7 mm, 350 ppm = 3,5 mm atd. K zobrazení by nám namísto 1 % stačila desetina. Po úpravě by graf vypadal spíše jako karikatura. Titěrný a nečitelný. Laik by již ale byl schopen osy grafu vztáhnout ke své každodenní zkušenosti a byl by schopen pochopit v jakém rámci se pohybuje. Totiž, že veškeré změny a úvahy se točí okolo hodnot, které jsou menší než polovina jedné desetiny procenta (menší jak 0,05 %).

Svislá osa předchozího grafu Nárůst … atd. je z ppm jednotek převedena na procenta.



Co je vlastně ppm?
“ppm” znamená “pars per milion”, tj. 1 část na jeden milión částí. Podobně jako 1 část na sto částí v případě procent. Objemově obdržíme koncentraci 1 ppm například tehdy, když do 50 litrového kanistru kápneme jednu kapku inkoustu. Proč na původním grafu není vedle jednotky ppm zakresleno jedno procento nebo jeho zlomky, když už je také prezentován široké veřejnosti? Protože by čtenáři okamžitě poznali o jaká mizivá množství se jedná a nebylo by tak snadné je ovlivňovat. A také by viděli, že k nějakému dramatickému nárústu nedochází.




V roce 2007 žilo na Havajském ostrově 173.000 obyvatel. Nacházají se zde dvě letiště a ročně na ostrov přiletí více jak 1 mil. zahraničních pasažérů, kteří tvoří 90% návštěvníků. V roce 2007 přicestovalo 1.622.359 letecky a 117.099 lodí. (http://hawaii.gov/dbedt/info/census/population-estimate, vpravo kliknout na Annual Visitor Research Report, vyberte rok 2007, tabulka 1 Summary of Visitors Statistics, na řádku 117 návštěvnost ostrova Havaj letecky vidíme příslušnou hodnotu, řádek 125 se týká lodí).V roce 2000 navštívilo ostrov Havaj 1.267.966 turistů. Vyhledávání je podobné – na řádku 28 je namísto Hawai uvedena přezdívka Big Island. Mezi roky 2000 až 2007 lze pozorovat pomalé přírustky. Na ostrov přijíždí pomalu a jistě stále více lidí a mohli bychom se domnívat, že způsobují nárůst CO2. Ale …
Oxid uhličitý je v poměru ke vzduchu těžký plyn (12 + 2 x 16 = 44 g). Ze zkušenosti víme, že se ve studnách a vinných sklepech drží při zemi. Zřejmě nešplhá od pobřeží do výšky 3400 m, kde se nachází observatoř. Ve volných prostorách se rozptýlí a neohrožuje život lidí. Observatoř tedy sotva měří turisticko-hospodářskou činnost na Havaji.
Můžeme se jen domnívat, že je tomu právě naopk. Oxid uhličitý uniká jícny sopek a také postranními trhlinami a klesá postupně dolů k pobřeží. Při tom míjí observatoř.
Eventuelní bezpříkladné množství návštěvníků na observatoři to také asi nebude. Každý návštěvník si dopravu na observatoř musí organizovat sám, jak se lze v instrukcích jak observatoř navštívit dočíst. Individuální návštěvu a výstup na vrchol Mauna Loa popisuje jeden český turista.

Jaké je okolí observatoře?

Observatoř Mauna Loa je na mapce označená písmenem B. Od jícnu Puu-Oo sopky Kilauea je vzdušnou čarou vzdálena 50 km.


Výbuch jícnu Puu Oo sopky Kilauea v roce 1985. Sopka Kilauea emituje ročně 3.3 miliónů tun CO2.

Zvětšit obrázek
Příklady složení sopečných plynů v procentních objemových koncentracích.
(Symonds et. al., 1994)

Jestliže si pročtete stránky ML observatoře případně necháte hledat slova související s erupcí sopky Kilauea, nenajdete o nejaktivnější sopce na světě vzdálené 50 km vzdušnou čarou ani slovo. Jako kdyby neexistovala. Naleznete pouze odkazy na sopku Pinatubo (aktivní filipínská sopka), odkaz na observatoř na Aljašce apod. Nenajdete jediný článek, který by se zabýval závislostí mezi erupcemi sopky Kilauea a měřením oxidu uhličitého. Nebo alespoň opakem, tedy nezávislostí MLO měření na erupcích Kilauea systému. Nepřipadá vám to zvláštní? Nalezl jsem pouze jeden článek a v něm jednu větu, v níž se vědci zabývají původem oxidu uhličitého:
“Kolísání různých CO2 emisí ze spalování fosilních paliv jsou přílliš malé na to, aby vysvětlily pozorované kolísání.” T.J.Conway, P.P.Tans, P.M.Lang, K.A.Masarie, K.W.Thoning, K.Partak: Interannual Variation in the Atmospheric CO2 Growth Rate,
Je víc než podivné, že v oblasti bez vegetace a bez průmyslu, zato s nejaktivnější sopečnou činností na světě se narůst množství oxidu uhličitého přičítá lidské činnosti a činnost sopek se přehlíží. Dokonce i takové, která se nachází pod vlastníma nohama. Z následující tabulky můžeme vyčíst, že polovina plynných emisí Kilauea je oxid uhličitý. Na dalším obrázku vidíme, kam je směska plynů hnána pasáty.

Mapa pasátů na Havaji s vyznačenou observatoří na Mauna Loa ilustruje převládající směr. Sopečné plyny (oxid siřičitý a oxid uhličitý) pasáty roznášejí na desítky a stovky kilometrů daleko. Jícen Puu’Oo sopky Kilauea. Od roku 1983 chrlí každou sekundu lávu a plyny. Mapa systému Kilauea


Šipky naznačují jejich směr, tj. od Kilauea na observatoř na Mauna Loa. Větrnné poměry jsou složitější než je zde zakresleno. Záleží také denní době, teplotě apod. ale trend je zřejmý. Od sopečného systému Kilauea na observatoř.
Na letiště Kona (závětrná strana ostrova) přilétá 4x více návštěvníků než na Hilo (návětrná strna). To znamená, že pasátové větry odvávají větší část CO2 vzniklého z činností motorů letadel na volné moře a MLO je ani nemůže zaznamenat, i kdyby přístroje chtěly.
Naposledy vybuchla sopka Mauna Loa v roce 1984. Toho času neproudí žádná láva, pouze unikají plyny. Naproti tomu sousedící Puu Oo , patřící do Kilauea systému, je od 1983 nepřetržitě činný. Od počátku historické dokumentace v roce 1834 došlo na Kilauea k 33 výbuchům. Počínaje červencem 2004 lze v hloubce Mauna Loa registrovat zvýšené množství tremorů (otřesů). Jenom v prvním zářijovém týdnu 2004 došlo k více jak 350 zemětřesením v hloubce od 35 km do 50 km. Došlo k tomu poprvé od počátku seismických záznámů od roku 1960. Nedomníváte se také, že při takových otřesech musí v sopce Mauna Loa vznikat nové trhliny, kterými unikají plyny? Geologové se již delší dobu domnívají, že systémy Mauna Loa a Kilauea jsou spolu spojeny. Rozdílné složení minerálů z obou systémů tuto myšlenku nepodporuje, ale také nevyvrací.


Erupce jícnu PuuOo v systému Kila uea začaly 3. ledna 1983. Letos tedy sopka v tichosti oslavila svoje 25 narozeniny nepřetržité činnosti.
Od té doby bylo zaznamenáno 55 erupcí. Do roku 2004 emitoval systém denně 8500 tun CO2. V roce 2005 se toto množství dokonce ztrojnásobilo. Okolí je stále více syceno oxidem uhličitým.

Zvětšit obrázek
Cha cha cha cha .... BEZ ... cha cha BEZPŘÍ .... BEZPŘÍ ... cha cha cha ... KLADNOU ČINNOSTÍ LIDÍ hi hi hi ... huuuuuu ... haha ha ha ha

Shrnutí
Podívali jsme se na bližší okolí jedné z 550 činných sopek. Prezentaci „faktů“ a odhady budoucnosti ohledně celosvětového množství CO2 zakládají někteří politici na údajích z Mauna Loa observatoře. Jestliže Mauna Loa observatoř měří koncentraci CO2 na aktivní sopce (Mauna Loa) řádově v 0,001 %, navíc nedaleko nejaktivnější sopky světa (Kilauea), která ročně vypouští 3,3 miliónů tun CO2, pak takové údaje vypovídají hlavně něco o činnosti sopky a jejím okolí a nikoliv o lidmi vytvořeném CO2.
Nepřipadá vám poprask kolem lidmi vytvářeném (antropogenním) oxidu uhličitém jako opíjení rohlíkem? Jak mohou vědci na Mauna Loa měřit sopečný CO2 (viz graf Atmosférický CO2 na MLO) a při tom tvrdit, že „jejich“ atmosférický CO2 je bezpříkladně ovlivněný činností lidí?


Zdroje:
http://volcanoes.usgs.gov/
V takovém prostředí se měří CO2:

Datum: 18.12.2008 10:12
Tisk článku

Související články:

Zalednění Antarktidy přivodil tektonický posun     Autor: Josef Pazdera (26.11.2021)
Klimatologové sopky nemají rádi     Autor: Josef Pazdera (24.08.2021)
Ztráty ledu v západní Antarktidě odborníci přisuzovali klimatickým změnám     Autor: Josef Pazdera (19.08.2021)
Jak to je s hurikány?     Autor: Josef Pazdera (19.07.2021)
Elektromobily – vlci v rouše beránčím?     Autor: Miloslav Pouzar (19.07.2021)



Diskuze:


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace