Zvětšit obrázek

Větrná elektrárna VESTAS 55 kW z roku 1980. Stojí jako technická památka v Ringkobingu vedle hal firmy Vestas. Foto B. Koč

Koncem sedmdesátých let se svět otřásl "první energetickou krizí" - to když si ropní šejkové uvědomili závislost světa na jejich ropném bohatství a trochu přiškrtili kohouty ropných vrtů, aby dosáhli na světovém trhu příznivějších cen.

Zvětšit obrázek

První opravdová větrná elektrárna na území ČR – dánský výrobek DWT 150 u Kuželova (okes Hodonín), výkon 150 kW, 1990. Foto B. Koč

 Svět zalapal po dechu a sotva se nadechnul, začal s programy úspor a s hledáním nových, alternativních a obnovitelných zdrojů energie. (Nás se to netýkalo, vždyť naše energetické zdroje z Východu byly stabilní, jisté, levné... Energetickou krizi "u kapitalistů" jsme si vysvětlili "k obrazu svému" - a dál jsme hýřili. Energetické alternativy šly opět kolem nás...).

Pro svět však byla tehdejší energetická krize (bez ohledu na to, že během několika měsíců odezněla) impulsem, který odstartoval nástup využívání alternativních energetických zdrojů. Napomohlo tomu i rostoucí ekologické vědomí ve vyspělých zemích. Jednou z možných energetických alternativ, která začala být v zemích s dobrými větrnými poměry brána vážně, byl právě vítr. Ještě v roce 1979 dokázaly některé strojírenské firmy v Dánsku velmi rychle „přehodit výhybku“ na vývoj a záhy i sériovou výrobou větrných elektráren s výkonem v desítkách kW. Například firma VESTAS vyrobila roku 1980 první elektrárnu s výkonem 55 kW. V osmdesátých letech se výrobou větrných elektráren v řadě evropských zemí zabývalo už několik desítek výrobců, výkony jednotlivých zařízení postupně rostly: převýšily 100, 200, 300 i 500 kW, instalovaných na jedné větrné elektrárně. Počet postavených elektráren šel do stovek, instalovaný výkon do desítek a stovek MW.

U nás měla větrná energetika smůlu. Nedostala se mezi shůry určené a podporované programy a tomu odpovídalo i skromné bádání nad malými větrnými elektrárničkami v Brně a v Mohelnici. Výstup pro běžnou praxi však opět chyběl. Přesto se v naší krajině na podzim roku 1988 objevila první větrná elektrárna, která alespoň stála za řeč. Pocházela z Dánska a v rámci výzkumného programu ji ve spolupráci s výzkumným ústavem zemědělské techniky postavilo tehdejší JZD v Bánově, na moravsko-slovenském pomezí. Absence zkušeností a teoretických znalostí se podepsala i na umístění této 35 kW elektrárny. Na místě, kde byla nakonec postavena, byly větrné poměry dost nevypočitatelné, vítr si za hřebenem a lesem dělal co chtěl a jeho turbulence způsobily havárii rotoru i příruby na stožáru. Takže dobrá myšlenka byla úspěšně pohřbena a nahrálo to opět těm, kteří možnostem větru nevěřili.

Zvětšit obrázek

Strojovna a náboj listů větrné elektrárny TACKE 60/30, která stála na Bílém Kříži v Beskydách od roku 1990, výkon 60 kW. Foto B.Koč

O něco lépe dopadla podstatně větší elektrárna, dánský typ DWT-150, postavená u Kuželova, jen o dvě desítky kilometrů dál. Výška stožáru této elektrárny byla 30 metrů, průměr třílistého rotoru 24 m. Dalo by se říci, že právě toto zařízení se stalo mezníkem využívání větrné energie u nás, současně se ale odkryly další problémy tohoto podnikání.

Zvětšit obrázek

První český typ větrné elektrárny – VE 75-1 (výkon 75 kW) na Božím Daru v Krušných horách od r. 1992. Foto B. Koč

Tím největším byly ekonomika a také legislativa. Podpora nově vznikajícího oboru využívání obnovitelných zdrojů energie se u nás výrazně opozdila například za sousedním Německem a pak i za Rakouskem, přestože odstartovalo se značným zpožděním.

Je pochopitelné, že uvedené problémy příliš nemotivovaly ani rozvoj výroby vlastních větrných elektráren. Jejich vývoj i výroba má sice svůj prapůvod v projektech bývalé firmy Vítkovice - mostárna ve Frýdku-Místku, první prototypy elektráren, vycházející z německé licence Tacke o výkonu 60 a 75 kW byly postaveny na Bílém Kříži v Beskydách a v Božím Daru, v Jenišově-Horách u Karlových Varů, výkonnější typ s generátorem 315 kW pak ve Strabenicích u Kroměříže a v Mladoňově na okrese Šumperk.

V konstrukci, výrobě a prodeji větrných elektráren soupeřily ve Frýdku-Místku dvě firmy (EKOV a ENERGOVARS), které nezávisle na sobě řešily problémy, které světoví výrobci měli již za sebou. Praktické realizace elektráren tuzemské výroby však bylo možné spočítat na prstech jedné ruky...