Teenageři těžko akceptují cizí pohled na věc  
Mozek dvanáctiletého dítěte se podobá mozku dospělého člověka. Má stejný tvar, hmotnost, zvrásnění záhybů a dokonce i jednotlivá specializovaná centra už jsou rozmístěna tam, kde setrvají po zbytek života. Přesto má před sebou mozek teenagera ještě dlouhou cestu k dospělosti.ˇ


Mozek mladistvých prochází dramatickými změnami v uspořádání šedé hmoty, jež je tvořená především těly nervových buněk, a bílé hmoty, v níž dominují vlákna nervových buněk chráněná tukovou „izolací“ zvanou myelin. I proto funguje mozek teenagerů svérázným způsobem a mládež  provádí nejrůznější vylomeniny. Chodí za školu, experimentují s drogami, riskují zdraví a život při nejrůznějších  adrenalinových radovánkách. Dobře míněné rady starších nejsou teenagerům moc platné. Jejich mozek přijímá cizí náhled na dění jen s obtížemi. Prokázaly to experimenty britských neurologů vedených Iroise Dumontheilovou z londýnské University College.

 

Iroise Dumontheil

Vědci nechávali hrát dobrovolníky ve věku od 7 do 27 let jednoduchou počítačovou hru. Na monitoru počítače se ukázala police s šestnácti přihrádkami. V každé byl položen nějaký předmět. Obsah  některých přihrádek byl viditelný z obou stran police. Obsah některých přihrádek ale viděl jen dobrovolník u monitoru. Osoba stojící za policí měla tyto přihrádky zakryty. Dobrovolník plnil úkoly, které mu zadávala osoba stojící za policí. Účastník testu tak dostal možnost  prokázat, jak se umí vcítit do postavení druhé osoby.
V jedné úloze byly například v poličkách umístěny tři míče – basketbalový, tenisový a golfový. Účastník testu viděl všechny tři. Osoba za policí měla golfový míček zakrytý a viděla jen tenisák a míč na košíkovou.
„Pohni malým míčkem,“ požádala osoba za policí dobrovolníka. 
Uvědomí si dobrovolník skutečnost, že jeho protějšek má golfový míček zakrytý? Anebo se bude orientovat jen tím, co vidí on sám? V prvním případě bude pohybovat na počítači tenisákem. V druhém případě bude manipulovat s golfovým míčkem.
Výsledky testů zveřejněné ve vědeckém časopise Developmental Science vyzněly celkem jednoznačně. Děti ve věku do deseti let vycházely ve třech čtvrtinách pokusů z toho, co vidí ony samy. Do situace osoby za policí se vžívaly jen málokdy. Děti ve věku od 10 do 13 let na tom byly jen o trošku lépe. Ještě starší mládež reagovala správě ve dvou třetinách úloh. Dospělí dobrovolníci brali v úvahu pohled druhé osoby při polovině úkolů.
Studie britských vědců jasně dokázala, že mozek mladých lidí stále ještě nedosáhl plné schopnosti vcítit se do cizího náhledu. Teenageři si zachovávají silně egocentrický pohled na svět a v tomto ohledu se nápadně podobají malým dětem.  
Uvědomit si, že druzí nemusí vidět totéž co my, je podle Iroise Dumontheilové relativně jednoduchý úkol ve srovnání s přijetím skutečnosti, že druzí lidé mají odlišné názory. To je zřejmě jeden z důvodů, proč mají  teenageři sklon chovat se necitlivě k jiným lidem.ˇ 

Datum: 10.02.2009 21:02
Tisk článku

Související články:

"G", jak ho neznáme     Autor: Josef Pazdera (06.04.2018)
Zelená je v pořádku, to jen naše myšlení z ní dělá rizikovou     Autor: Josef Pazdera (28.05.2017)
Na muže skutečně působí optimální poměr pasu a boků žen     Autor: Vladimír Blažek (08.02.2011)
Co mají společné hudba, důvěra a altruismus?     Autor: Josef Pazdera (22.01.2011)
Čtyřletí prckové rozumí ironii     Autor: Stanislav Mihulka (17.09.2010)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz