Rozsivky a historie klimatických změn  
Dizertační práce švédské geoložky za pomocí schránek rozsivek odhaluje bouřlivou minulost klimatu a nachází optimistický výhled pro přírodu ve změnách budoucích.

 

Zvětšit obrázek
Rozsivka rodu Cymbella z fosilního bahna Les Echets.  Kredit Stockholms universitet.

Vyplavený začátek prázdnin odhalil, že se z globálního oteplování pro média stal fenomén univerzálního nepřítele, který prý může za všechny nepravosti světa. Nepochybně se již kdesi na ohmatané klávesnici rodí článek o zlovolné síle oteplování v pozadí nárůstu tragických nehod způsobených motorkáři.

 

Zvětšit obrázek
Idylka v Les Echets. Kredit: Stockholms universitet.

V takové atmosféře není úplně snadné narazit na něco zajímavého, co by zavířilo močálem usazených sloganů. Jedna ze světlých výjimek dorazila v březnu, poměrně paradoxně ze Švédska, které v té době finišovalo na svoje „klimatické“ předsednictví v EU.

 

Šlo o dizertační práci sympatické Švédky Lindy Ampel, která letos končila svá studia na katedře Fyzické geografie a čtvrtohorní geologie na Stockholm University. Ampelovou zajímalo to, co kupodivu nechává líté bojovníky za nižší teploty chronicky chladnými, totiž klimatické změny v nedávné minulosti a jejich vliv na tehdejší prostředí.

 

Jistě nebude na škodu si s dalšími komentátory zopakovat, že pokud něco víme o klimatu s jistotou, tak to, že momentální „změna klimatu“ rozhodně není jedináček. Globální a hlavně překvapivě rychlé klimatické změny se na Zemi pravděpodobně odehrávají neustále, nejlépe podložené je pochopitelně máme díky mladém fosilnímu záznamu z nedávné minulosti.

 

Pěkným příkladem jsou ledové doby. Třeba v průběhu té zatím poslední, která trvala zhruba od doby před 115 tisíci lety, do doby před 11 a půl tisícem let, prodělalo klima celou řadu dramatických a velmi rychlých kotrmelců. Jak víme z analýz grónských ledovcových jader z vrtů na počátku 90-tých let, tyhle změny se vracely zhruba jednou za 1500 let. Podle všeho začínaly brutálním vzrůstem teplot, kdy se v Grónsku během několika let až desetiletí zvedla teplota o 8 až 16 stupňů Celsia. Mimochodem, řekl to někdo někdy Goreovi?

 

Zvětšit obrázek
Cyclotella, Les Echets. Kredit: Stockholms universitet.

Čerstvá absolventka Ampel ve své dizertaci sledovala, jaký vliv měla tahle šílená klimatická houpačka na vybraný ekosystém kontinentální Evropy, kterým se stalo dnes již zazemněné jezero Les Echets ve východní Francii. Ampelová měla k dispozici vzorky z vrtů jeho sedimentů pocházejících z doby před 40 000 až 16 000 lety. Klíčovým zdrojem dat pro ni byly pouhým okem neviditelné, ale už ve světelném mikroskopu dech beroucí křemičité schránky tehdejších rozsivek.

 

Rozsivky jsou totiž vcelku přesvědčivé indikátory prostředí, ve kterém zrovna žijí a jejich křemičitá schránka jim zase umožňuje zanechat dobře čitelné stopy pro budoucí geology. Pak už stačí jenom strčit dávný jezerní sediment pod mikroskop a počítat jednotlivé druhy. Lze se tak dozvědět o teplotě vody, její slanosti, také o obsahu živin, množství světla, hloubce vodního sloupce, případně o typech dostupných substrátů.

 

Zvětšit obrázek
Linda Ampel osobně. Kredit Stockholms universitet. .

Tyto parametry jsou více či méně ovlivněné klimatem. Z rozsivek v jezerním bahně tedy lze vyčíst, jaké klima v dotyčné oblasti v oněch dobách panovalo a jak se v průběhu sledovaného období měnilo.

 

Les Echets je vlastně rozsáhlý přírodní archív z doby daleko před prvními lidskými záznamy o prostředí. Rozsivková analýza i doprovodné analýzy dalších chemických i biologických parametrů, včetně proslulé pylové analýzy, z něho vyčetly, že prostředí Les Echets na klimatické kopance poslední doby ledové výrazně reagovalo. To na první pohled nezní moc interesantně, ale minimálně se opět potvrzuje, že k výrazným klimatickým skutečně docházelo a to často. Co je ale podstatnější, data z Les Echets jasně ukazují, že se celý ekosystém dovedl naprosto zotavit vždy několik desítek let po ošklivém klimatickém kotrmelci.

 

Zvětšit obrázek
Vrtná jádra sedimentu z Antarktidy. Kredit: BGS NERC.

Linda Ampel ve svém komentáři, jistě s bezelstným úsměvem, poznamenává, že když se ekosystémy dovedly velmi rychle přizpůsobit drtivým změnám klimatu vždy v minulosti, tak to od nich můžeme čekat i v budoucnu. Pokud někdo už nabírá dech k námitce, že dnešní krajina je obydlená, zničená, však víme, měl by si uvědomit, jak vlastně vypadala krajina v glaciálu a že rozhodně nejsme jediné zvíře, které dovede změnit své okolí k nepoznání. Klimatičtí proroci nepochybně dobře vědí, proč se mají před minulostí na pozoru. Těžko říct, jestli to nějak pomůže vyplaveným domácnostem, ale optimismus se snad hodí i během léta.


Pramen:
ScienceDaily 14.3. 2009.


 

Datum: 13.07.2009 16:30
Tisk článku

Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? - Klaus CSc. Prof. Ing. Václav
 
 
cena původní: 254 Kč
cena: 254 Kč
Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?
Klaus CSc. Prof. Ing. Václav

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace