Máme své zaběhané „chodníčky“  
Mobilní telefony prozrazují, že sklon k pravidelnému režimu našeho života máme hluboce zakořeněný.

 

Albert-László Barabási, Maďar narozený v Rumunsku, pro kterého se USA staly zemí úspěšné vědecké kariéry. Podle něho je pojmenovaný Barabási-Albertův model popisující jak v přírodních, technických a společenských systémech vznikají a rozrůstají se sítě.

Lidé jezdí do práce, za jinými povinnostmi, koníčky, zábavou, přátely. Někteří jsou spíše peciválové, jiní rozlítaní tak, že pro ně začíná platit Heisenbergův princip neurčitosti – je téměř nemožné je někde někdy přesně lokalizovat. Kdybyste měli na základě toho, že znáte jejich zaběhané zvyklosti odhadnout, kde se budou vaši známí v nejbližších hodinách vyskytovat, asi by to v mnohých případech byl odhad s poměrně velkou přesností. Otázku, nakolik se z několikaměsíčních informací o pohybu člověka dá předpovědět, kam v následující době půjde, si položila čtveřice výzkumníků z Centra pro výzkum komplexních sítí bostonské Northeastern University.


Z asi 10 milionů vlastníků mobilních telefonů sestavili pomocí náhodného výběru soubor 50 tisíc lidí. Selekčním kriteriem bylo, že když zrovna nespali, poměrně často telefonovali – minimálně jednou za 2 hodiny a pohybovali se alespoň mezi dvěma základovými stanicemi mobilních sítí. Tak mohli získat v rámci jejich možností co nejpřesnější přehled o tom, kdy a kde se „sledované“ anonymizované osoby vyskytují. Informace samozřejmě nebyly získané odposlechem telefonátů, místo bylo určené jenom přibližně, podle nejbližší stanice, která signál mobilu zachytila.

Zvětšit obrázek
Graf  hodinové pravidelnosti v chováni v průběhu týdne - statistický rozbor podle zvyklostí 45 tisíců Američanů (R(t) - hourly regularity). Kredit: Ch. Song et.al/Science

V průběhu tříměsíčního monitoringu museli vědci 5 tisíc lidí z důvodu například dlouhodobého výpadku údajů ze souboru vyloučit. I tak získali rozsáhlou databázi záznamů o tom, kdy a ke které základové stanici se každý z vybraných 45 tisíc "účastníků" studie v období tří měsíců s mobilním telefonem přesunul. Z dat sice nešlo zrekonstruovat zcela přesné trajektorie pohybu, statistické výsledky jsou přesto překvapivé.


Protože autoři výzkumu pracují s výkonnými počítači na výzkumu sítí, nebyl pro ně problém obrovské množství údajů zpracovat a sestavit mapy pohybů všech „sledovaných“ a statisticky vyhodnotit kdo z nich, kam a kdy má ve zvyku se (s mobilem) přesouvat. Pak provedli ještě několik matematických kouzel a mohli přehlásit, že pro každého účastníka experimentu je možné s průměrnou 93 procentní pravděpodobností kdykoli předpovědět, kam se v nejbližších hodinách vydá.

Zvětšit obrázek
Příklad tříměsíční trajektorie pohybu dvou anonymních osob, která byla zkonstruována podle základových stanic snímajících signál jejich mobilů. První ze „sledovaných“ se pohyboval méně na území mezi 22 stanicemi, ten druhý je mnohem větší „cestovatel“ po oblasti se 76 stanicemi. Navzdory tomu je předpověditelnost toho, kam v nejbližší době půjdou v podstatě stejná. Alespoň podle autorů studie. Kredit: Ch. Song et.al/Science

Tato překvapivě vysoká míra pravděpodobnosti je v podstatě stejná pro všechny, bez ohledu na demografickou skupinu, věk, pohlaví, jazykovou skupinu, hustotu populace, nebo na bydliště ve městě, či na vsi. Prý i velikost území, po kterém se člověk zvykne pohybovat, má jenom malý vliv. Jinak řečeno – jestli chodíme a jezdíme na malé, nebo větší vzdálenosti, přesouváme se často, nebo sporadičtěji, naše dlouhodobá trajektorie prozrazuje, že jsme spíše konzervativní. „Spontánní lidé v populaci do velké míry chybí,“ tvrdí šéf výzkumného týmu Albert-László Barabási. A další člen amerického týmu, Chaoming Song, který samotný výzkum vedl, dodává: „Máme ve zvyku předpokládat, že je mnohem jednodušší předpovědět pohyb těch, co cestují málo a na krátkou vzdálenost, než těch, kteří jezdí často a na vzdálenosti i tisíce kilometrů. Nyní jsme zjistili, že navzdory naší různosti, jsme všichni téměř stejně předpověditelní.“


Ze závěru článku, uveřejněném v odborném časopisu Science (19. 2.), vyplývá: Navzdory rozmanitosti v rámci populace, předpověditelnost kolísá jen velmi málo, tvoří úzké maximum na 93 procentech a ve vybrané skupině nebyl nikdo, u koho by klesla pod 80 %. Tato výjimečně vysoká hodnota je zakořeněna v přirozené (vrozené) pravidelnosti lidského chování.



 

Zdroje:  Northeastern University , Science

Datum: 25.02.2010 10:21
Tisk článku

Související články:

Sledování mrtvých těl urychluje stárnutí. Přinejmenším u octomilek     Autor: Stanislav Mihulka (14.06.2023)
Sebe a své blízké léčí lékaři jinak     Autor: Josef Pazdera (26.12.2022)
Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty     Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl     Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce     Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz