Oslavy nemívají vždy dobrý konec. Jedna taková se uskutečnila ve Philadelphii v roce 1876. Stát Pennsylvania tehdy pozval u příležitosti stého výročí vzniku USA všechny země světa. Japonsko se na výstavě presentovalo překrásnou zahradou plnou rostlin. Jedna vonící rostlina s velkými listy - kudzu - uchvátila místní zahradníky natolik, že jí začali komponovat do oku i nosu lahodících kreací. Manželé Charles a Lillie Pleasovi o něco později zjistili, že rostlina chutná zvířatům a začali s rostlinou obchodovat. Sazenice ve dvacátých letech zasílali zájemcům poštou do všech koutů země. V době Velké hospodářské krize se úřady snažili omezit erozi neobdělávané půdy a za osázení ploch touto rychle rostoucí plodinou farmářům dokonce platili. Ve čtyřicátých letech to bylo až 8 dolarů za akr.
Po stotřiceti letech je pro farmáře kudzu synonymem postrachu. Rostlina za den vyroste až třicet centimetrů a její kořeny sahají tři metry hluboko. Vymýcení je prakticky nemožné, spolehlivý je jen postřik silnými herbicidy opakovaný po dobu deseti let. Plochy a budovy dokáže během jedné sezony zcela zakrýt neproniknutelným houštím výhonků. Od roku 1970 je rostlina v USA prohlášena za škodlivý plevel. Odhaduje se, že v USA je zarostlých a zničených 8 milionů hektarů pozemků.
Původní domovinou kudzu jsou Japonsko, Indie a Čína. Latinský název rostliny je Pueraria montana, patří mezi Fabaceae – bobovité. Předností těchto rostlin je symbióza s hlízkovitými bakteriemi, které jim dovolují využívat vzdušný dusík.
Nové poznatky z oblasti fyziologie této rostliny ukázaly, že její dravá životaschopnost nejenže mění ekosystém, ale ovlivňuje i atmosféru. Její porost je schopen zvýšit hladinu ozonu v dané oblasti. Příčinou je nadměrný přívod dusíku do půdy a jeho koloběh. Hlízkové symbiotické bakterie si ze vzduchu berou N2 a nabídnou ho rostlině ve formě amoniaku a nebo dusičnanu. Z rostlin a půdy se pak dusík dostává zpět atmosféry, ale již ne jako molekuly dusíku, ale ve formě oxidu dusíku (NO). Z dat, která vědci získali z pokusů v roce 2007 na třech místech států Madison a Georgia vyplynulo, že v místech, kam byla rostlina zavlečena, mineralizace dusíku vzrostla o 1000 % a nitrifikace narostla pětkrát. Emise oxidu dusíku ze zasažené půdy byla vyšší o více než 100 % (2,81 proti 1,24 nanogramů NO-N cm-2h-1).
Není tedy pochyb o tom, že invaze kudzu mění chemické pochody probíhající v půdě i ve vzduchu. Počítačová simulace z naměřených hodnot ukázala na významnost těchto procesů. Scénář pro letní měsíce předpovídá nárůst ozonu v zasažených oblastech, přičemž jeho koncentrace by měly překračovat hladinu 70 ppb po dobu delší než týden. V některých oblastech by každoročně na 10 – 20 dnů mělo docházet k smogové situaci. To vše jako následek rostlinou vylučovaného isoprenu a oxidu dusnatého, kteréžto látky se vzduchem produkují onen škodlivý ozon. V oblastech rostlinou silně zamořených vědci předpokládají zhruba o polovinu vyšší počet dnů, kdy množství ozónu přesáhne hranici, kterou zdravotníci považují za zdraví škodlivou. Podle Manuela Lerdaua, profesora na University of Virginia tento nárůst ozonu hravě přebije veškeré snížení produkce ozonu, které si kladou za cíl dosáhnout politici zavedením legislativy zaměřené na omezení znečištění produkované automobilovým průmyslem.
Prognóza vycházející z naměřených dat v horizontu padesáti let prorokuje v regionech zasažených kudzu nárůst zdravotních problémů obyvatel. To, co se dříve považovalo jen za záležitost ekologů a farmářů se rázem stalo zdravotním problémem. Zatímco ozon ve vyšších vrstvách atmosféry nás jako deštník chrání před rakovinotvorným UV zářením, pokud je u země, dráždí nám oči, sliznici nosu a poškozuje plíce. Mnozí jej považují za iniciátora astmatických záchvatů. V každém případě jde o silný mutagen schopný vyvolat v plicní tkáni rakovinu.
Kudzu oplývá schopností vázat vzdušný dusík, což jí dovoluje neomezený růst i na půdách bez humusu. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století si Američané od této popínavé rostliny slibovali, že jim omezí erozi půdy v málo úživných oblastech. Podařilo se. Její růst se ale v poměru ke stromům a ostatní vegetaci ukázal být zhruba třikrát rychlejší a to z hezky kvetoucí rostlinky rázem udělalo obávané monstrum přezdívané „požírač Jihu“. Několik mírných zim posunulo oblast rozšíření kudzu na sever do států Pensylvania a New York. To co nedávno bylo jen záležitostí jihu, se stává problémem i pro východní pobřeží. Kudzu se zatím nedaří vysekávat, vypalovat, nezabírají herbicidy. Účinkem se minulo i vypouštění zvířat, která měla rostlinu ožírat – jednoduše nestíhají.
S rostlinou se již můžeme setkat i u nás. Američané nám ji posílají ve formě košíkářských výrobků a také nám s ním zásobují lékárny. Na příbalových letácích lahviček se praví, že výtažek z kořenů nám posílí nervový systém, zlepší trávení, stabilizuje krevní tlak a činnost srdce. Jiné přípravky (také z kořene) zase zvyšují hladiny přirozených látek v mozku, kromě jiného serotoninu a dopaminu, čímž normalizují emocionální stavy. Jejich pravidelná konzumace oprostí naše tělo jedů, celkově posílí organismus a sníží naší potřebu konzumace alkoholu. Zbavuje problémů při klimakteriu a mužům zlepšuje potenci. Snad mi distributoři přípravků prominou, že neuvádím všechny preventivní a léčebné účinky. Pro ty, jimž konzumace kořene kudzu zabere, jedna dobrá zpráva: I když je obchod se sazeničkami a semeny v USA a mnoha dalších zemích zakázán, pro země východu to je léčivka a nabídka sazeniček Pueraria montana do zahrádky se již na internetu a tržištích občas objeví a tak je zřejmě jen otázkou času kdy si budeme moci vyrábět léčivé přípravky doma. Ostatně, Italové a Švýcaři podle údajů z Globální databáze invazivních druhů, s tím již mohou začít.
Pramen:y University of Alabama , PNAS, Forestry Kentucky, USDA Georgia
Diskuze:
