Egypt má další tisíciletou raritu - impaktní kráter Kamil  
Patří sice mezi menší meteoritické „jámy“, ale geologicky mladý věk a zachovalost poutají intenzivní pozornost vědců.

 

Zvětšit obrázek
Pohled kamery „rybí oko“ na 45metrový kráter Kamil. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

Egypt, 22°01"06" severní zeměpisná šířka, 26°05"16" východní zeměpisná délka – to jsou souřadnice místa, kde před několika tisíci lety dopadl meteorit. Se Zemí se srazil rychlostí asi 3,5 kilometrů za sekundu. V přehledné poušti po něm zůstal kráter a italským vědcům se ho podařilo najít již koncem roku 2008 díky družicovým snímkům v Google Earth. Nazvali ho Kamil. Stránka Google Maps umožňuje si ho interaktivně prohlédnout.

 

Ve dvou etapách - začátkem loňského i letošního roku - perfektně zachovalého Kamila podrobně prozkoumal italsko – egyptský tým pod vedením Luigiho Folcy, geochemika z Università di Siena, který je i správcem sbírky meteoritů v univesitním Museo Nazionale dell"Antartide. Výsledky přináší nejnovější vydání internetového Science Express.

Zvětšit obrázek
Radarový geofyzikální průzkum pomáhá i bez kopání odhalit podpovrchové struktury. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

 

Kráter Kamil má průměr 45 metrů a od hřebene kruhového valu, který se při dopadu vytvořil okolo prohlubně, po původní dno má hloubku 16 metrů. Zvýšený lem 3 metry přečnívá nad okolní terén. Těleso, jež kráter vyhloubilo, se při dopadu rozpadlo na mnoho tisíc úlomků. Podle odhadů byl jeho původní průměr 1,3 metry a celková hmotnost 5 až 9 tun. Vědci odhadují, že na lokalitě se nacházely až 4 tuny materiálu v podobě železných meteoritů a mikročástic.


Již to ale neplatí a hledači meteoritických pokladů by se měli před následujícími informacemi nadechnout. Skupina výzkumníku systematicky prohledávala terén a pro velké množství drobných meteoritů si stanovili spodní limit odběru na 10 g. Nejdříve se zaměřili na centrální oblast, kde na ploše 450 x 450 metrů našli 3 634 meteoritů s úhrnnou hmotností asi 1,2 tuny. Největší nález má 83 kg (obrázek pod článkem). Do vzdálenosti 1,7 km od středu kráteru pak našli dalších 1 544 kousků vážících dohromady asi půl tuny.

Svahy kráteru byly posety nejen pozemskou horninovou sutí, ale i tmavými meteority. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

 

Po odstranění kosmických šutrů s vysokým obsahem železa vědci podrobně prozkoumali terén protonovým magnetometrem, aby odhalili případné jádro původního impaktního tělesa pohřbeného hlouběji v zemi. Bez úspěchu a z toho usuzují, že došlo k jeho rozpadu při nárazu. Z míst lokálních magnetických anomálií odebrali vzorky písčité zeminy na podrobný průzkum. Analýzy by měly zpřesnit dobu dopadu. Kromě meteoritů se na lokalitě nachází i množství tektitů – sklovitých kousků teplem spečeného sedimentu, které vznikly prudkým roztavením a ochlazením písku v místě dopadu.


I když Země musela být, vzhledem na svou velikost, mnohem více bombardována meteority než Měsíc, impaktní krátery jsou na zemském povrchu raritou. Z kosmu přilétající tělesa (meteroidy), které mají vstupní velikost menší (do asi 1 - 1,5 m), se rozpadnou a shoří v atmosféře. Samozřejmě to závisí od složení a relativní rychlosti vzhledem k Zemi. Většina těles dopadá do oceánu, jenž pokrývá více než dvě třetiny planety. Geologické procesy, jako zvětrávání, ale zejména pak desková tektonika a s ní spojené jevy - horotvorné procesy a recyklace oceánské kůry v subdukčních zónách a v oceánských hřbetech - způsobily, že v současnosti víme „jenom“ o 176 pozemských impaktních kráterech – podle katalogu  kanadské University of New Brunswick. Mapa odkrytých i pohřbených impaktních kráterů je na této stránce.

 

Největší 83kilogramový nález - „drobná“ pozůstalost po původně asi 1,3metrovém tělese, z kterého část shořela pří průletu atmosférou a zbytek se rozpadl ještě před dopadem na zem. Kredit: L. Folco et al./Science Express 22. 7. 2010 Nábrus jednoho z meteoritů odhaluje vnitřní strukturu postiženou prudkým zahřátím a ochlazením povrchové vrstvy při průletu atmosférou. Schreibersit v malých inkluzích je železo-niklový fosforit. Kredit: L. Folco et al./Science Express 22. 7. 2010

 

Obrázek vpravo:  Pro mnohé, ale ne zcela všechny, železné meteority jsou typické Widmanstättenovy obrazce, které se objeví po naleptání vybroušeného povrchu. Jde o dlouhé, různě se překrývající železo-nikelnaté krystaly. Tato vnitřní struktura vzniká miliony let trvajícím, pomalým chladnutím většího kosmického tělesa. Předpokládá se, že železné meteority pocházejí z jader velkých asteroidů, jež se gravitačně diferencovaly na těžkou Fe-Ni hmotu jádra a lehčí kamenný obal. Vzácné železité meteority jsou úlomky takového jádra tělesa, které se pravděpodobně po srážce s jiným rozpadlo.
V kráteru Kamil nalezené železné meteority mají také strukturu vytvářející Widmanstättenovy obrazce, jen jsou velmi drobné. Meteorit na obrázku je ilustrativní, není z kráteru Kamil. Kredit: Randy Korotev.



Poznámka: Článek je souhrnem informací vyhledaných z různých, již novinářsky zpracovaných zdrojů a možná se v něm vyskytují menší nepřesnosti. Až práce vyjde v „klasickém“ vydání časopisu Science, případné nepřesnosti opravíme a článek doplníme o další zajímavé informace, které jsou zatím pro nás nedostupné.


Zdroje: Science Express, Space.com

Datum: 25.07.2010 13:36
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace