V listopadovém čísle Sborníku americké akademie věd se objevil článek, pod nímž je podepsáno 17 autorů z celé řady zvučných psychiatrických a medicínských institucí. Mluvčími kolektivu se stali Yvonne Ulrich-Lai a Jakub Herman z University of Cincinnati. Jejich pokusy prý svědčí o tom, že radost z jídla dokáže dělat divy a proto bychom mu v krizových situacích měli věnovat větší pozornost. Argumentují výsledky pokusů na potkanech, kterým přilepšovali dvakrát denně sladkostmi po dobu dvou týdnů. Kontrolní skupině potěšení ze sladké šťávy odepřeli. Pak s oběma skupinami udělali testy v nichž se zvířata zaženou do zužujícího se rukávu, až se nakonec nemohou ani pohnout. Jde o běžně používaný standardizovaný způsob laboratorního týrání. I když se zvířatům nic hrozného neděje, pocit bezmocnosti je pro ně tak skličující, že to okamžitě dávají najevo svými fyziologickými hodnotami. Potkani, jimž dopřáli sladkostí, byli v mnohem větší pohodě, než ti, jejichž mlsný jazýček strádal. Projevovalo se to sníženou srdeční frekvencí i hladinou stresových hormonů glukokortikoidů. Parametry srdeční činnosti zjišťovali telemetricky voperovaným zařízením a ke sledování hladin hormonů sloužila kanila zavedená do cévy na myším ocásku. Rozdíl se projevil i v chování zvířat. Požitkáři po prodělaném stresu zvědavě prozkoumávali okolí a měli snahu navazovat kontakty s ostatními příslušníky svého druhu.

Zvětšit obrázek

Yvonne Ulrich-Lai,  a James Herma: „Laskominky a sex snižují stres nejméně po dobu sedmi dnů.“ (Credit: University of Cincinnati)

Hrozilo nebezpečí, že oponenti budou vytýkat, že za pozorovaným efektem nemusí být psychika, ale že krmení sladkostmi mělo energetický profit a ten je vlastní příčinou změněného chování.  Těmto výtkám se elegantně psychologové vyhnuli pokusem s potkany, jimž dávali umělé sladidlo sacharin. Účinky sacharózy a umělého sladidla byly shodné.

Když si vědci byli jisti, že za změnou chování jsou libé pocity, zkusili, jestli podobný kladný účinek nebudou mít i jiné druhy radovánek. V jednom z testů nahradili radosti dutiny ústní o něco nižší smyslností.  Tak vyšlo najevo, že prakticky nezáleží na tom, ze které sliznice do centra slasti vzruchy přicházejí a že zatočit se stresem, tak jako to umí sacharóza a sacharin, dokáže i sex. 

Fyziologické reakce spojované se stresem spočívají v aktivaci takzvané osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny. Z testů vyplynulo, že tuto „osu zla“ dokážou radosti života, jakými jsou chutná krmě a sex, tlumit. Neobejde se to ale bez přispění amygdaly. Její účast v tom je totiž klíčová. Pokud vědci amygdalu - centrum odměny a slasti, vyřadili potkanům z činnosti, těžkým projevům stresu u nich nezabránilo ani „modré z nebe“.  Vědci si ochranný efekt požitkářství dávají do souvislosti  se zvýšenou produkcí kyseliny ribonukleové (mRNA). Došlo k ní jen v mozcích zvířat, která opakovaně konzumovala sladkosti a nebo která si užívala jinak. Tato mRNA je poslem, který zajišťuje produkci proteinů v buňkách.  Jejich zvýšená tvorba je odrazem změn, ke kterým v mozku po libé činnosti dochází. Jde o složitý mechanismus, jenž souvisí s aktivací celé řady genů. Vědci pro tuto zvýšenou aktivitu používají termín plasticita mozku. Příjemné prožitky žádoucí plasticitu mozku zvyšují a tím i schopnost zvířete se efektivně vypořádat se záludnostmi života.

Nejdůležitějším praktickým poznatkem zřejmě na tom všem je, že utlumení nežádoucích dopadů stresu přetrvává delší dobu. Za všemi těmi změnami je potřeba vidět dění v amygdale. Potvrdil to i pokus se žaludeční sondou. Vědci svým čtyřnohým svěřencům dopřáli stejné množství sladkostí, jaké z nich předtím udělalo kliďasy. Rozdíl byl jenom v tom, že jim je podávaly prostřednictvím hadičky rovnou do žaludku. V tomto případě aplikace zůstala zcela bez efektu.  Znamená to, že za zvýšenou odolnost ke stresu skutečně může pouhé uspokojování žádostivosti smylsného jazyka a dlouhodobé změny, které se tím v amygdale navodí.
Vědci si myslí, že jejich poznatky půjde využít například k novým způsobům boje s obezitou. Již teď se jim ale podařilo nás ubezpečit, že stresovaným mužům by měly prospívat jak holky, tak vdolky. Pro něžnější pohlaví by to mohlo platit obdobně. V jejich případě by ale asi byli lepší kluci a sacharin.
 

Pramen: University of Cincinnati