Malé děti jsou rození kapitalisté  
Chcete si půjčit pastelku? Zkuste raději dospělého, než předškoláka. Malé děti si střeží vlastnická práva jako oko v hlavě.

 

Jak malé děti vnímají vlastnictví? Už letmá návštěva ve školce obvykle přistihne předškoláky, jak se do morku kostí dohadují, co komu vlastně patří a jejich pedagogové potvrzují, že to dělají den za dnem, s ubíjející pravidelností. Jakoby ani pořádně nechápali, co to znamená něco vlastnit. To je ale samozřejmě velmi naivní představa.

 

Zvětšit obrázek
Školka v Turecku. Nakonec se domluvíme. Kredit: Ozgurmulazimoglu, Wikimedia Commons.

Ve skutečnosti je to ale právě naopak, alespoň podle vystoupení psychologa Oriho Friedmana z kanadské University of Waterloo na nedávném výročním setkání Association for Psychological Science. Friedman a jeho studentka Karen Neary totiž zjistili, že děti ve věku 4 a 5 let si cení vlastnictví obyčejných předmětů jako je třeba barevná pastelka, mnohem víc, než dospělí a velmi intenzivně to prožívají. Porušení takového práva obvykle vede k bolestnému křiku nebo zuřivé agresi. Samotný koncept vlastnických práv se podle Friedmana děti ani tak neučí od svých rodičů, ale mohly by si ho vytvářet z batolecích představ o právech na vlastní tělo a vlastní pohyby. Jak každý rodič ví, dítko lze jen velice obtížně přesvědčit, že by se mělo hýbat nějak jinak, než samo chce. Badatelé vidí roli rodičů spíše v učení schopnosti otupit nesmlouvané hrany vlastnictví, což otevírá možnosti půjčování věcí jiným dětem a další rafinované sociální dovednosti.

 

Zvětšit obrázek
Ori Friedman. Kredit: Ori Friedman, University of Waterloo.

Friedman a spol. během svého výzkumu nejprve předváděli 40 vybraným předškolákům ve věku 4 a 5 let a také 44 dospělým obrázek s modelovou situaci. Byl na něm zobrazen kluk, označený jako uživatel, který měl u sebe pastelku a spolu s ním i holka, označená jako majitelka. Experimentátor vždy o dívce prohlásil, že bych chtěla pastelku zpět a pak se zeptal, kterému dítěti by testovaný dobrovolník přiřkl dotyčnou pastelku. Ve prospěch majitelky rozhodlo celých 75 procent předškoláků, ale zároveň pouze 20 procent dospělých.

 

V druhém experimentu, kterého se zúčastnilo 100 dětí od 3 do 7 let a 30 dospělých, měli dobrovolníci vyřešit stejnou modelovou situaci, ale s jedním klíčovým rozdílem. V tomto případě se všichni dozvěděli, že inkriminovaná pastelka je vlastnictvím školky, kam obě zobrazené děti chodí. Prakticky každý, bez ohledu na věk, v tomto případě došel k závěru, že by si kluk, tedy uživatel, měl pastelku ponechat tak dlouho, dokud ji v dané situaci bude potřebovat. Jak je vidět, předškoláci velmi zřetelně a intenzivně rozlišují mezi používáním věci, kterou někdo vlastní a věci, kterou nevlastní nikdo ze zúčastněných.

 

Zvětšit obrázek
Čí je to medvídek? Kredit: SecretKeeperGirl.

V posledním experimentu se z kreslených dětí stali dospělí a z pastelky mobilní telefon. Jeden z nich mobil používal a druhý ho vlastnil. Výsledek byl stejný, jako když šlo o pastelku. Naprostá většina předškoláků požadovala okamžité vrácení mobilu jeho majiteli a to i předtím, než by ho uživatel mohl použít. Je pravda, že malé děti projevily náznak ochoty za určitých okolností netrvat tak striktně na vrácení mobilního telefonu, dejme tomu v případě nouze, ale ve srovnání s dospělými byly méně svolné dělat ústupky.

 

 

Zvětšit obrázek
Chcete si půjčit pastelku? Kredit: Dougie WII, Wikimedia Commons.

Jste-li milovníky amatérského výzkumu a disponujete-li pokusnými objekty vhodného věku, můžete si zkusit závěry Friedmanova týmu ověřit. Je třeba jen ždibec odvahy k nakreslení modelových situací, což je pro výtvarné nedouky vcelku výzvou a pak také vhodná příležitost k experimentálnímu pohovoru. Osobně jsem Friedmanovy výsledky potvrdil na vzorku tří žen naší domácnosti, kdy pokusné subjekty č. 1 a 2. ve věku 36 a 6 let ponechaly pastelku chlapci a mobil pánovi a modelové situace by řešily domluvou dle okolností, zatímco modelový subjekt č. 3 ve věku 3,5 let by zcela jednoznačně odebral pastelku a mobil ve prospěch majitelek. Pouze v případě pastelky v majetku školky by subjekt č. 3 nechal chlapce kreslit dál a případný spor řešil domluvou.

 

Podle odborníků není příliš jasné, jak vlastně malé děti čtou a řeší zmíněné modelové situace a proto je poněkud problematické tyto výsledky interpretovat. Friedman a spol. každopádně tvrdí, že proces učení očividně nemá na formování raných představ o vlastnictví příliš velký vliv. Koncept vlastnických práv by tak mohl být produktem přirozeného způsobu uvažování v prvních letech života a tudíž vrozený. Nakonec, proč občas nepoškádlit levici?

 

Pramen:  ScienceNews 18.6. 2011.

 

Datum: 29.06.2011 18:05
Tisk článku

Související články:

Sebe a své blízké léčí lékaři jinak     Autor: Josef Pazdera (26.12.2022)
Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty     Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl     Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce     Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)
Jací vůdci jsou s to zničit společnost?     Autor: Josef Pazdera (04.05.2020)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace