Uvnitř elektrárny
Nejdůležitější je vyřešení problémů s chlazením prvních tří reaktorů v elektrárně Fukušima I a bazénů s vyhořelým palivem ve čtyřech jejich postižených blocích. Postupný vývoj situace v elektrárně a jejím okolí po zemětřesení až do konce května je popsán v předchozích článcích (zde, zde, zde, zde, zde a zde).
Chlazení bazénů s vyhořelým palivem
Na začátku června jsme opustili elektrárnu Fukušima I v době, kdy se podařilo zprovoznit cirkulované chlazení bazénu s vyhořelým palivem u druhého bloku elektrárny, kde teplota přesahovala 70 °C. Všechny bazény se chladily dopouštěním studené vody, čímž se kompenzoval jenom odpar. Tím se ale teplota příliš snížit nedá, proto je nutné zajistit cirkulované chlazení přes tepelný výměník. Voda tam teplo předává a ochlazená se vrací do bazénu. Že se tak podařilo nejdříve u bazénu druhého bloku, mělo dva hlavní důvody. První byl, že horní část jeho reaktorové budovy nebyla výbuchem vodíku tak silně poškozena a tedy její vnitřní zařízení, včetně různého potrubí, bylo nejméně poničené. Druhým důvodem byla snaha vyřešit velmi vysokou vlhkost a radioaktivitu v této budově. Její zachovalost totiž způsobovala, že pára, která se vypařovala nejen z bazénu, zůstávala uvnitř a vlhkost dosahovala 99 %, což bránilo jakékoliv práci uvnitř. Po konečné instalaci cirkulačního chlazení bazénu v tomto druhého bloku se podařilo srazit během pár dnů teplotu ze zmíněných více než 70 °C na pár stupňů nad 30 °C a systém při této hodnotě stabilizovat.
Ukázalo se však, že tím k výraznému poklesu vlhkosti v reaktorové budově nedošlo, protože k ní přispívá i chlazení samotného reaktoru. Další řešení si vyžádalo umístění filtračních zařízení, která ze vzduchu uvnitř budovy odstranila radioaktivní látky. Tím se radioaktivitu podařilo snížit natolik, že bylo možné budovu vyvětrat jednoduchým způsobem – otevřením dvou dveří. Monitorovací přístroje přitom v okolí bloku žádné zvýšení radioaktivity nezaznamenaly.
Pak se začalo s instalací cirkulovaného chlazení bazénu s vyhořelým palivem u prvního a třetího bloku. V předchozím článku o Fukušimě I jsem vyjádřil naději, že se vše podaří dokončit již během června, ale práce byly náročné a na začátku července bylo spuštěno cirkulující chlazení přes tepelný výměník pouze u bazénu třetího bloku. Stejně jako u druhého bloku teplota rychle klesla z původních více než šedesáti stupňů pod čtyřicet a tato hodnota zůstává nadále stabilní. Teď přišel na řadu bazén s vyhořelým palivem v prvním bloku.
Nejhorší situace je u čtvrtého bloku, kde exploze vodíku poškodila hlavní potrubí zajišťující chlazení bazénu v standardní situaci. Proto se na rozdíl od předchozích tří bazénů musí voda stále stříkat zvenčí. Nejdřív se tedy musí vyřešit, jak do bazénu čerpat vodu jinou soustavou potrubí, až pak se může začít budovat cirkulační systém chlazení. Z tohoto hlediska je důležité, že těsně před koncem května, poprvé po vodíkové explozi, se dělníci dostali do pátého patra budovy, kde je další systém potrubí, jímž by bylo možné vodu do bazénu doplňovat. Zatím je část čerpadel pod nánosem trosek, ale pokud by byl systém v pořádku, mohla by to být cesta, jak chlazení bazénu vyřešit. Radiace v těchto místech naštěstí dovoluje práci dělníků, takže lze čekat velkou snahu tento důležitý systém zprovoznit. Teplota v bazénu čtvrtého bloku přesahuje 80 °C, protože je v něm nejvíce palivových článků a jsou nejčerstvější.
Firma TEPCO doufá, že se technikům podaří zprovoznit cirkulační chlazení u zbývajících dvou bazénů do konce července. U prvního bloku je to zcela reálný termín, ale u čtvrtého bloku mohou různé komplikace způsobit časový skluz.
Chlazení samotných reaktorů
Jak bylo popsáno v předcházejícím článku, tři reaktory, jejichž chladicí systém byl při havárii poničen, se chladí pomocí vstřikování několika tun vody za hodinu. Ta se vypařuje a kondenzuje převážně v primárním kontejnmentu, případně v dalších částech reaktorových budov a jistá malá část se dostává i do ovzduší. Takové chlazení má dva velmi negativní prvky. Prvním je neustálý únik páry, která pochopitelně jisté množství radioizotopů obsahuje. Tento únik radioaktivity není sice nijak velký, ale v každém případě nežádoucí. Druhým a významnějším zdrojem páry pak jsou vodní bazény bez cirkulujícího chlazení. Její radioaktivita je však výrazně menší. V diskuzi pod jedním z článků o Fukušimě I se čtenář divil, že obláčky páry není vidět. Úniky ale nejsou příliš vysoké a jejich viditelnost závisí také na povětrnostních podmínkách.
Druhým negativním důsledkem je, že se hlavně v suterénu reaktorových budov hromadí stále další radioaktivní voda. Vzhledem k tomu, že každý den se kvůli chlazení musí do reaktorů natlačit zhruba 500 tun vody, je její přibývání velký problémem. Prvním stupněm jeho řešení je zajištění dekontaminace této vody a její opětné využití k chlazení reaktorů. To je nutný předstupeň před obnovením chlazení jednotlivých reaktorů pomocí cirkulace přes tepelný výměník.
Řešení problému s kontaminovanou vodou v areálu elektrárny se bude podrobněji věnovat další část článku. Dekontaminace vody a její opětné využití k chlazení reaktorů by měly umožnit zintenzivnění chlazení, snížení teplot v reaktorových nádobách pod sto stupňů a jejich přivedení do stavu „studené odstávky“. Tento proces je ale spojen s dalším problémem. Za velmi vysokých teplot, kterých palivo v reaktorech dosáhlo během prvních dní havárie, se reakcemi se zirkoniovým povlakem palivových článků vyvíjel vodík. Ten může vznikat i ve vysokoteplotní páře. V současných podmínkách je hrozba vodíkového výbuchu malá. Pokud však teplota uvnitř reaktorové nádoby výrazně klesne, může dojít díky reakci mezi kyslíkem a případným nahromaděným vodíkem k výbuchu. Proto je nutné dostatečně včas vhánět do reaktoru dusík, který vytvoří inertní dusíkovou atmosféru, jež riziko výbuchu vyloučí. Zajistit vhánění dusíku se nejdříve podařilo u prvního reaktoru, kde nejvíc pokročily práce na obnově systému chlazení s cirkulací. V nedávné době se zprovoznilo vhánění dusíku i do druhého reaktoru.
Problémem zůstává třetí reaktor, jehož budova je vážně poškozena. A hlavně je na místech, kde je třeba na zařízeních pro vhánění dusíku do reaktoru pracovat, velmi vysoká radioaktivita. V březnu se tam při vodíkové explozi usadilo velké množství radioaktivního prachu, kusů betonu a dalších trosek. Místy je zde dávkový příkon až 170 mSv/h. Proto se nejdříve musí tato místa uklidit a alespoň částečně dekontaminovat. To je hlavní úkol pro amerického robota, který začátkem července začal čistit příslušné patro třetího reaktoru. Pokud se zde podaří radioaktivitu snížit, mohli by se pracovníci pustit do oprav a instalací potřebných pro vhánění dusíku do reaktoru. To by se podle společnosti TEPCO mohlo zprovoznit v druhé půli července. Tím by se v celé elektrárně vyloučil vznik exploze a riziko většího úniku radiace, která by mohla zasáhnout vzdálenější oblasti. To souvisí s úvahami, že po splnění tohoto úkolu by se mohl rozsah povinně evakuované zóny zmenšit a do míst, kde už radiace poklesla na podlimitní hodnotu, by se mohli vrátit obyvatelé. Podrobněji v části o radiační situaci.
Důležitým krokem k studenému odstavení reaktorů a jejich stabilnímu chlazení je i vyčištění a částečná dekontaminace spodních pater reaktorových budov i zprovoznění všech kontrolních zařízení a čidel, které měří výšku vodní hladiny, teploty v reaktoru, úroveň radiace i další parametry informující o stavu reaktoru, kontejnmentu i celé budovy. Na tom se postupně pracuje, přičemž nejlepší situace je u prvního bloku, pak u druhého a zatím nejhorší u třetího.
VIDEO: V prvních dnech července začal čistit americký robot důležité části třetího reaktoru. Má hlavně vysát prach a odklidit trosky, aby se snížila radioakivita natolik, že zde budou moci pracovat lidé a instalovat systém pumpování dusíku do reaktoru. Dnes byl do reaktorové budovy vyslán i další robot, který proměřoval aktivitu po prvním úklidu a zjistil její velice slibný pokles.
Jak zabránit únikům radioaktivity do ovzduší
Úplné zamezení úniků radioaktivity do ovzduší by mělo zajistit 54 m vysoké stínění v podobě polyesterem vyplněné lehké konstrukce. Měla by zabránit unikání radioaktivity ven a dešťové vody dovnitř. Toto opatření není nutné u druhého bloku, jehož vrchní část reaktorové budovy nebyla zničena výbuchem vodíku. Velké díly konstrukce se vyrobí mimo elektrárnu a na místě se jenom smontují, aby lidé byli co nejméně a na co nejkratší dobu vystaveni radiaci. Pro tyto účely se do areálu elektrárny přesunul jeden z největších jeřábů v Japonsku. Jeho rameno je dlouhé 140 m a unese až 750 tun. V přístavu Onahama, asi 50 km od elektrárny, se zatím připravuje 62 dílů zmíněné ocelové konstrukce, jež se pak vyplní polyesterem. Pokrytí budovy prvního reaktoru by mělo být dokončeno koncem září.
Dekontaminace radioaktivní vody
V minulém článku o Fukušimě I se psalo, že v červnu bude kriticky nutné vyřešit problém s dekontaminací stále přibývající radioaktivní vody v různých částech elektrárny. Jak už bylo zmíněno, každým dnem se díky chlazení reaktorů zvyšovalo množství vody zhruba o 500 tun. K tomu se přidalo i tradiční červnové deštivé počasí a v důsledku poškození horních částí reaktorových budov se objem vody zvyšoval ještě rychleji. To zapříčinilo, že je nyní v různých částech areálu již okolo 120 000 tun radioaktivní vody.
Řešení záviselo na dokončení dekontaminačního zařízení, které by umožnilo zbavit vodu nejen radioaktivity, ale také soli, oleje a dalších nečistot. Čistá voda by se pak mohla opětně využívat pro chlazení reaktoru. Zařízení vybudované ve Fukušimě I se skládá ze dvou částí, jedna byla dodána z USA a druhá firmou AREVA z Francie. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se po testovacím spuštění objevila řada problémů. Jednotlivé části používaly specifické součástky a japonská obsluha měla jen velmi málo času na proškolení. Ostatně celé toto zařízení je unikátní a v takovém rozsahu se dekontaminace vody provádí poprvé. Dalším problémem bylo, že systém potrubí, který následně přivádí dekontaminovanou vodu do všech tří chlazených reaktorů, má délku téměř čtyři kilometry a opravy netěsnosti si také vyžádaly čas.
První testy dekontaminačního zařízení začaly už 14. června. Ovšem do 27. června, kdy se první dekontaminovaná voda začala využívat pro chlazení reaktorů, se podařilo vyčistit pouhých 1 850 tun. Po úvodních problémech, které vedly k častým výpadkům, zařízení nyní pracuje z padesáti procent své kapacity. Jak ale obsluha postupně získává zkušenosti s funkcí tohoto zařízení, situace se zlepšuje. Cílem je až 90procentní využítí jeho kapacity a přes tisíc tun vyčištěné vody denně. Čištění probíhá ve čtyřech etapách. V první se odstraňuje olej, ve druhé pak chemickou cestou cesium, které je v současnosti jedním z nejvýznamnějších zdrojů radioaktivity, a ve třetí probíhá další dekontaminace.
Odstranění radioaktivních látek se provádí pomocí vysrážení (koagulace) a vzniklé radioaktivní sraženiny se umisťují do speciálních kontejnerů. V poslední etapě se voda zbavuje soli a přesouvá se do nádrže, odkud může být čerpána pro chlazení reaktorů. Start provozu dekontaminační linky a opětné využívání dekontaminované vody pro chlazení reaktorů by mohlo znamenat důležitý zvrat v hospodaření s vodou na území elektrárny. Mělo by se odstranit nebezpečí přelivu radioaktivní vody do moře, které při jejím stálém hromadění hrozilo. Teď bude záležet na tom, zda linka bude v pořádku fungovat. Pokud ano, bude to znamenat další velmi důležitý krok ke stabilizaci situace v elektrárně.
V areálu je také značné množství slabě kontaminované vody. Jde hlavně o dešťovou vodu, která spláchla radioaktivní aerosoly nebo prach, případně pozůstatky po cunami. Tato voda se přečerpává do přechodných nádrží, mezi které patří i „tanker“ s délkou 136 m a šířkou 46 m, s objemem 10 000 m3. Ten se začal plnit právě začátkem července.
Postupné čištění a likvidace velkého množství nahromaděné radioaktivní vody bude i nadále náročným a dlouhodobým úkolem. I když se problémy nedají vyloučit, práce rychle pokračují.
Přechodné zásobníky pro skladování nízko a středně radioaktivní vody. (zdroj TEPCO)
Kontrola ozáření pracovníků
Samozřejmě, že mezi prvořadé úkoly patří pečlivá kontrola ozáření pracovníků. V minulém článku bylo zmíněno, že se začátkem června u dvou z nich objevila vnitřní kontaminace radioaktivním jódem při měření na celotělovém počítači. Jednalo se o obsluhu, která v elektrárně pracovala od úplného počátku havárie. U nich se odhaduje možná celková obdržená dávka (i s budoucím následkem vnitřní kontaminace) mezi hodnotami 600 a 700 mSv. To už by mohla být v případě, že by ji obdrželi nárazově, docela problematická hodnota. Při rozložení této dávky do delšího časového období to už k bezprostředním zdravotním problémům nevede. Ani zvýšení rizika rakoviny není příliš vysoké. Jde o dávku, která je srovnatelná s tou, které čelí kosmonauti během dlouhodobějšího pobytu na stanici ISS a považuje se za akceptovatelné profesní riziko. Při kontrole 3 700 pracovníků, kteří začali pracovat v elektrárně už v březnu, se našel ještě jeden, jehož celková dávka z vnějšího i vnitřního ozáření překročila nastavenou limitu 250 mSv. U dalších čtyřech je podezření z překročení limitu. I s nimi dohromady dávku větší než 100 mSv obdrželo 124 lidí. Zejména těch, kteří v elektrárně pracovali v první dny po havárii.
V dubnu v areálu elektrárny Fukušima I pracovalo přibližně 4 300 pracovníků, kteří zde nebyli v březnu. Z nich polovina už prošla podrobným vyšetřením. U žádného z nich se nezjistilo překročení limity 250 mSv. Jen jeden pracovník obdržel celkovou dávku 111 mSv a dalších devět dávku v rozmezí od 50 mSv do 100 mSv. Do 13. července by měla být zkontrolována zbývající polovina pracovníků. V areálu se stále zlepšuje dozimetrická kontrola, lékařské zabezpečení i dodržování bezpečnosti práce. Všem chybám se ale zabránit nedá. Příkladem je pracovník, který si zapomněl vložit filtry do masky a asi hodinu trvalo, než si toho všiml. Naštěstí to vedlo pouze ke zvýšení jeho dávky zhruba o jeden milisievert. Také se daří zlepšovat podmínky pro odpočinek pracovníků, což je hodně důležité z hlediska dlouhodobosti a náročnosti prací, které se od nich očekávají.
Monitorování radiační situace v okolí
Od monitorování pracovníků se dostáváme k dozimetrické situaci v okolí elektrárny. Pokles úrovně radiace se už velmi výrazně zpomalil a dominantní složkou se stává izotop cesia 137. Proto začíná čím dál více záviset na migraci radionuklidů a postupu dekontaminace. Rozšiřuje se síť měřících bodů. V samotném Tokiu je v současnosti střední hodnota dávkového příkonu 0,059 mikrosievertů za hodinu. To znamená, že příspěvek od Fukušimi je zhruba 0,023 mikrosievertů za hodinu (přirozené pozadí je zde přibližně 0,036 mikrosievertů). Za měsíc tak tento příspěvek poklesl již jen o pouhých osm procent. V samotném areálu elektrárny Fukušima I sledujeme situaci u hlavní brány, kde se dávkový příkon snížil ze 40 mikrosievertů za hodinu před měsícem na současných 36. U západní brány klesl z 15 na 13 mikrosievertů za hodinu. Pokles tak má podobný průběh jako v Tokiu.
Kromě perfektury Fukušima, na jejímž území se elektrárna nachází, poklesl dávkový příkon všude pod dvě desetiny mikrosievertu. To je hodnota, která je nižší než střední hodnota dávkového příkonu v Evropě. Celková roční dávka je tak nižší než 1,7 milisievertů. Je to dáno tím, že Japonsko má, jak je vidět z uvedeného příkladu v Tokiu, oproti Evropě přirozené radioaktivní pozadí velmi nízké. V některých místech Evropy a světa překračuje dávkový příkon z přirozeného pozadí střední hodnotu i řádově a není v nich přitom pozorován žádný negativní dopad na zdraví obyvatelstva, které v těchto podmínkách žije. I to je důvod, proč pro časově omezenou evakuaci byla pro nejvíce zasažená místa perfektury Fukušima stanovená hranice roční předpokládané obdržené dávky v hodnotě 20 milisievertů. To zhruba odpovídá dávkovému příkonu 2,3 mikrosievertů za hodinu.
Na mapě z leteckého průzkumu uskutečněného s americkou pomocí je vidět míra zasažení jednotlivých oblastí odpovídající stavu z 29. dubna. Vlivem povětrnostní situace v době výbuchů vodíku, které v elektrárně Fukušima I nastaly, došlo k největší kontaminaci okolí směrem na severozápad od ní. Radiace od té doby díky rozpadu hlavně krátkodobějších izotopů významně poklesla, srovnání vážnosti situace v různých oblastech však je stejné. Stále přesnější a podrobnější mapování radiační situace v různých místech umožňuje odhalit místa s vyšší radiací a na základě toho přijímat konkrétná opatření.
Na mapě vlevo jsou hodnoty dávkového příkonu v různých místech perfektury Fukušima, které leží mimo evakuovanou oblast rozkládající se do vzdálenosti 20 km od elektrárny. Na většině území je dávkový příkon pod jedním mikrosievertem za hodinu. Právě pouze ve zmíněném severozápadním směru se objevují oblasti, kde je hodnota několik mikrosievertů za hodinu. Konkrétní situace je silně závislá na povětrnostních podmínkách v daném místě v době přechodu radioaktivního mraku. Nejhorší situace je v některých částech města Namie, kde se našlo místo se současnou hodnotou dávkového příkonu až 36 mikrosievertů za hodinu, a blízké vesnici Iitate, kde je maximální měřená hodnota v současnosti 14 mikrosievertů za hodinu. Jde o oblasti ve vzdálenosti zhruba třicet kilometrů od elektrárny. O těchto sídlech už se psalo v minulých článcích, stejně jako o vesnici Katsurao, v níž je nyní maximální měřená hodnota 9 mikrosievertů za hodinu. V těchto více zasažených místech proběhla a probíhá přesně cílená evakuace, jež zaručuje, že u obyvatel nebude překročena celková roční dávka 20 mSv. Je třeba poznamenat, že ve většině případů se lidé pohybují mimo zamořenějšího území, v němž tráví jen část dne. Navíc uvnitř domů je v Japonsku na rozdíl od Evropy právě díky místnímu velmi malému přirozenému pozadí a přirozené radioaktivitě ve stavebních materiálech velmi malé radioaktivní pozadí. Takže i při dávkovém příkonu 2,3 mikrosievertů za hodinu v dané oblasti s velkou pravděpodobností člověk bydlící v tomto místě nedosáhne roční dávky 20 milisievertů.
Přesto se velice pečlivě sleduje radiační situace v oblastech, kde se objevují hodnoty dávkového příkonu přes jeden mikrosievert za hodinu. V případě, že by u místních obyvatel hrozilo překročení roční dávky 20 mSv, doporučí se jejich evakuace. Nejde o rychlou povinnou akci, je do značné míry dobrovolná a nemá striktně stanovený termín. Evakuovaní tak mají dostatek času připravit si náhradní bydlení, které mají v případě potřeby k dispozici. Všichni by měli dostat ekvivalentní odškodnění. Citlivý přístup k obyvatelům zasažených oblastí je velmi důležitý. Právě v těchto dnech se například jedná o evakuaci zhruba devadesáti obytných jednotek v jedné z částí města Date.
V perfektuře Fukušima místní úřady postupně přidělují všem dětem dozimetry. Akce má hlavně zajistit klid rodičům zhruba 280 000 dětí, aby nemuseli mít obavy o jejich zdraví. Začalo také komplexní vyšetřování obyvatel, kterých je v této perfektuře zhruba dva miliony. Ti, kteří pochází z nejvíce zasažených oblastí, jsou testování přednostně i s pomocí celotělového počítače, který umožňuje stanovit přesnou dávku i z vnitřní kontaminace. Součástí vyšetření jsou také dotazníky zjišťující kde se daná osoba pohybovala v době od havárie. Rozsáhlý soubor naměřených údajů umožňuje pomocí počítačové simulace poměrně přesně rekonstruovat radiační situaci v různých místech a její proměny v době od začátku havárie po současnost i extrapolovat do budoucna. Pro každého by se tak měla dát poměrně dobře stanovit jeho obdržená dávka a na základě toho pak rozhodovat o zdravotních či jiných opatřeních.
Nepolevují ani dekontaminační práce. Ve školách i dalších zařízeních se mění vrchní vrstvy půdy a písku za nekontaminované. Budovy i cesty v obydlených oblastech se čistí. Na těchto pracích se často podílí i místní komunity, například rodiče dětí v příslušných školách. Měření prokázala, že z asfaltových povrchů se radioaktivita velice dobře smývá. Například v jedněch z nejpostiženějších míst ve městech, které zasahují až do vzdálenosti blíže než deset kilometrů od elektrárny, se naměřily hodnoty dávkového příkonu okolo 25 mikrosievertů za hodinu pět centimetrů nad půdou v lese a na asfaltových silnicích o kus dále už jen pár mikrosievertů ve stejné vzdálenosti od povrchu. V evakuované zóně se plánuje vytvořit síť asi 3 400 monitorovacích míst – u silnic, v zahradách, sadech, na polích a v dalších částech měst a vesnic.
V řadě míst evakuované zóny je dávkový příkon pod jeden mikrosievert za hodinu, hlavně v její nejjižnější a nejsevernější části. Tam je situace lepší než v některých místech vzdálenějších od elektrárny. Pokud by z ní nehrozily další úniky radioaktivity, dozimetrická situace v těchto místech by dovolovala návrat obyvatel do svých domovů. Jak bylo zmíněno v části věnované chlazení reaktorů, zásadní je z tohoto hlediska vyloučení rizika výbuchu vodíku. Pokud se podaří zajistit pumpování dusíku i do třetího reaktoru, bude tato podmínka splněna. Nově jmenovaný ministr odpovědný za likvidaci jaderné havárie ve Fukušimě I Goshi Hosono předpokládá, že do konce července se podaří vyřešit i další aspekty chlazení reaktorů i bazénů s vyhořelým palivem natolik, že bude možno velikost zakázané zóny zmenšit a část obyvatelstva z evakuované zóny se bude moci vrátit.
Postupně se řeší i otázka kompenzací za škody vzniklé havárií jaderné elektrárny. Náhrady bude vyplácet společnost TEPCO, kterou podpoří japonský stát. Budou se hradit nejen přímo vzniklé škody, ale také dopady na podnikatelské aktivity firem v daném regionu. Naštěstí se i přes velice pečlivé testování produkovaných potravin objevuje minimum případů s překročením limitů pro radiaci. I tak jsou pochopitelně dopady na místní farmy a rybářská družstva velké. Perfektura Fukušima má hodně farem, které pěstují rýži tradičními metodami. Pro ně bude velmi náročné překonat problémy s radioizotopy v životním prostředí. Je důležité, aby se při kompenzacích postupovalo jak k evakuovaným tak k místním farmářům i rybářům s dostatečnou velkorysostí, což by zmírnilo psychologické následky havárie, které jsou v každém případě daleko vážnější než reálná zdravotní rizika z radiace.
Ostatní jaderné elektrárny
Velmi citlivý přístup k veřejnosti je důležitý i z dalšího hlediska. V současné době je v Japonsku odstaven velký počet jaderných reaktorů. Z existujícího počtu 54 není v provozu 35. Ve většině případů se nejedná o přímý důsledek zemětřesení. V Japonsku platí, že každý reaktor musí být každých třináct měsíců odstaven a důkladně zkontrolován. Jeho opětné spuštění schvalují samosprávné orgány perfektury, ve které se nalézá. Navíc se u reaktorů, které byly v kontrolní odstávce během zemětřesení nebo byly pro kontrolu odstaveny po něm, provedla analýza jejich odolnosti proti zemětřesení a cunami. Na základě výsledků pak byla provedena řada úprav a opatření. Je třeba ukázat samosprávám, že opatření jsou dostatečná a další provozování jaderných elektráren je bezpečné. Z pochopitelných důvodů s vydáním povolení pro opětné spuštění reaktorů po odstávce místní samosprávy nespěchají.
To, že funguje pouze sedmnáct jaderných reaktorů, už začíná vytvářet problémy i v jihozápadní části Japonska, které nebylo zemětřesením postiženo. Navíc má být ke konci srpna odstaveno pro pravidelné kontroly dalších pět reaktorů. V oblastech zasažených cunami je navíc zničena i řada klasických energetických zdrojů. Japonci se proto snaží elektřinu co nejvíce šetřit. Řada podniků například pracuje přes víkend místo v pracovní dny, aby se elektrická spotřeba rozprostřela rovnoměrněji v čase. Ale rekonstrukce i další rozvoj této země se bez elektrické energie neobejde.
Místní úřady se pochopitelně opírají i o mínění obyvatelstva. Starosta města Mihama Jitaro Yamaguchi je například jedním z mála těch, kteří doporučili znovuspuštění dvou reaktorů, konkrétně v jaderné elektrárně Mihama. Ovšem konečné rozhodnutí je na guvernérovi perfektury Fukui, která má na svém území i dalších jedenáct jaderných reaktorů. Pozitivně naladěn je i guvernér perfektury Saga Yasushi Furukawa, který chce již brzy rozhodnout o spuštění dvou reaktorů jaderné elektrárny Genkai odstavených pro pravidelnou kontrolu. Se spuštěním souhlasí i správa města, v jehož blízkosti elektrárna stojí.
Závěr
V průběhu června se tedy významně pokročilo v řešení havárie v jaderné elektrárně Fukušima I i jejich následků. Polovina bazénů s vyhořelým palivem je chlazena stabilním způsobem a jejich teplota je blízko třiceti stupňů Celsia. Dekontaminace vysoce radioaktivní vody již funguje a vyčištěná voda se využívá k chlazení reaktorů. Pumpování dusíku je třeba vyřešit už jen u jednoho reaktoru. To umožní mnohem intenzivnější chlazení reaktorů bez rizika vodíkového výbuchu. Do konce července by situace v samotné elektrárně mohla být už natolik stabilní, že by se zakázaná zóna mohla zmenšit. I radiační podmínky by pak umožnily návrat obyvatel alespoň do některých jejich částí. Přes tyto optimistické zprávy zůstává situace v samotné elektrárně stále velice náročná a plnění plánovaných termínů různých prací je otevřenou otázkou. Pořád může dojít k nečekaným objevům i nepříjemným zvratům.
Fukušima I na prahu roku 2024
Autor: Vladimír Wagner (11.02.2024)
Oficiální povolení pro budování zařízení pro vypouštění tritiové vody ve Fukušimě I.
Autor: Vladimír Wagner (15.08.2022)
Černobyl po 35 letech
Autor: Vladimír Wagner (25.04.2021)
Tritiová voda z Fukušimy I skončí v oceánu
Autor: Vladimír Wagner (14.04.2021)
Fukušima I deset let poté
Autor: Vladimír Wagner (06.03.2021)
Diskuze:
