Jak asi ví každý, kdo byť jen trochu přičichl k astrofyzice, vesmír má problém s hmotou. Naše pozorování reálného vesmíru jsou totiž jaksi poněkud v rozporu s tím, co říkají výpočty.
Tušíme to už od roku 1933, kdy astronom Fritz Zwicky narazil na nesrovnalosti při analýze zdánlivě banální věci, kterou byla rotace galaxií. Ty se totiž pohybují, jakoby byly těžší, než na pohled jsou, jako kdyby v nich byla nějaká neviditelná hmota. Tato záhadná substance dostala přezdívku temná hmota (dark matter) a podle momentálních představ většiny odborníků představuje zhruba 23 procent našeho vesmíru. Nám důvěrně známá, čili baryonová hmota tvoří jen kolem 4 procent vesmíru a celý jeho zbytek je snad prosáklý dosud velice tajemnou temnou energií.
Dnes už existují dokonce modely rozložení temné hmoty v celém pozorovatelném vesmíru, přesto je ale její povaha skrytá, tak trochu mytologická a nejednomu astrofyzikovi dosud nepřirostla k srdci. Proto si právě teď získal velkou pozornost zajímavý nápad černohorského fyzika ve službách CERNu Dragana Slavkova Hajdukoviče, který se poslední dobou ozývá s pozoruhodně šílenými myšlenkami za hranicemi mainstreamu. Nedávno kupříkladu popsal možnost, že současný vesmír vznikl jako počátek dalšího cyklu vesmírů v gravitačním poli nestvůrně masivní černé díry, co zůstala na konci předešlého vesmíru, kde díky nesmírně intenzivní gravitaci došlo k masivnímu vynoření virtuálních párů částic z kvantového vakua a přeměně antihmoty na hmotu. V jeho konceptu cyklického vesmíru se elegantně střídají vesmíry z hmoty a antihmoty, zřejmě v nekonečně běžící smyčce. Teď zase Hajdukovič navrhl řešení trablů s temnou hmotou, která podle něj vlastně neexistuje.
Hajdukovič zaútočil na klasický prvek představ o temné hmotě, totiž právě na zmíněné pozorování rotace galaxií. Vedle hypotéz o temné hmotě a celé smečky modifikovaných teorií gravitace přišel se třetí možností, podle níž je temná hmota vlastně přelud, pouhá iluze způsobená gravitační polarizací kvantového vakua.
Hajdukovič tvrdí, že gravitace nemá jen jeden, tedy přitažlivý „náboj“, ale že částice a antičástice mají gravitační náboje s opačným znaménkem. Není to zatím samozřejmě vůbec jisté a rozhodně to není mainstreamová fyzika, ale kdyby to tak bylo a částice by se s antičásticemi vzájemně gravitačně odpuzovaly, pak by to mohlo znamenat, že virtuální páry částic s antičásticemi, které po omezenou dobu existují ve kvantovém vakuu, jsou vlastně gravitační dipóly, čili něco jako magnetické dipóly kvantového světa.
Brzy se možná dovíme víc, protože možnosti gravitačního odpuzování mezi hmotou a antihmotou se dotýkají některé experimenty, například AEGIS (Antimatter Experiment: Gravity, Interferometry, Spectroscopy) v CERNu. Hajdukovič vnímá vesmír jako průnik dvou entit – „normální“ hmoty, tedy bez všelijakých temných hmot a energií, která pluje v moři kvantového vakua, tvořeného myriádami různých virtuálních dipólů, včetně těch gravitačních. V blízkosti gravitačního pole masivního seskupení baryonové hmoty, například galaxií nebo hvězd mohou být takové gravitační dipóly pěkně seřazeny, tedy polarizovány, v důsledku čehož podle Hajdukoviče zesilují stávající gravitaci a mohly by tak i zrychlit rotaci galaxií, která nešťastné astrofyziky tolik mate.
Pokud jde o rotaci galaxií, Hajdukovič si libuje, že mu všechny rovnice hezky zapadají do sebe. Temná hmota to ale rozhodně nevzdává bez boje, pěkně totiž vysvětluje i mnoho dalších jevů, jako třeba podivné věci kolem reliktního záření, gravitačních čoček a supernov. Také je jistě na pováženou, jestli je větším přeludem temná hmota nebo gravitace s opačným znaménkem. Ani jedno zatím nikdo nikdy neviděl na vlastní oči. V této otázce se jistě brzy dočkáme převratných novinek, samotný Hajdukovič ji vnímá jako hodně otevřenou a budoucnost prý ukáže, jestli jeho výpočty jsou jenom udivující souhry matematických okolností anebo třeba zárodek nové revoluce ve fyzice.
Prameny:
Astrophysics and Space Science 334: 215-218, Physorg 11.8. 2011, Wikipedia (Dark matter).
Diskuze:
