Jak se koncentruje ekonomická moc  
Přetrvávající finanční a s ní související hospodářská krize ještě více odhalila strukturu ovládající světovou ekonomiku. Časopis PLos ONE uveřejnil analýzu sítě ekonomicky nejvlivnějších nadnárodních společností.

 

Zvětšit obrázek
Jádro sítě – 1 318 nadnárodních společností vzájemně propojených 12 191 vazbami. Velikost jednotlivých uzlů (kroužků) v logaritmickém měřítku odráží objem provozních výnosů dané společnosti, barva se mění od žluté po červenou v závislosti na její míře kontroly nad sítí. Barva propojení závisí od jeho důležitosti.
Kredit: Stefania Vitali et al. PLos One 2011 doi:10.1371/journal.pone.0025995.g002

Po tom, co se světem převalila vlna protestů proti koncentraci finanční moci, vědci potvrzují ty nejhorší obavy protestujících. Analýza vztahů mezi 43 000 nadnárodními korporacemi odhalila relativně malou skupinu společností, hlavně bank, s nepřiměřenou mocí nad globální ekonomikou. I když výsledky studie vyvolaly jistou kritiku, analytici komplexního finančního systému, které časopis New Scientist oslovil, to považují za výjimečnou snahu rozmotat spletité ovládání globální ekonomiky. Tvrdí, že další pokračování této analýzy by mohlo pomoci určit cesty ke stabilizaci globálního kapitalismu.


Myšlenka, že velkou část světové ekonomiky řídí hrstka bankéřů, se pro newyorské hnutí Occupy Wall Street případně další protestující nemusí jevit jako novinka. Ale studie trojice teoretických analytiků komplexních systémů Švýcarského federálního technického institutu ETH v Curychu je první, která jde nad rámec ideologií a empiricky identifikuje tuto síť moci. Kombinuje matematické postupy používané při modelování přírodních systémů s komplexními firemními daty, aby zmapovala  vlastnictví mezi světovými nadnárodními korporacemi (transnational corporations).
Realita je tak složitá, že musíme opustit dogma ať už konspirační teorie nebo volného trhu. Naše analýzy se zakládají na realitě," říká jeden z jejich autorů, James Glattfelder.


I předchozí studie potvrdily, že o velkou porci z koláče světové ekonomiky se dělí jen několik nadnárodních korporací. Zahrnovaly však pouze omezený počet společností a vynechaly formy nepřímého vlastnictví, takže nemohou vysvětlit, jaký to má vliv na globální ekonomiku – například zda-li ji stabilizují nebo ne. 


Toto hodnocení si curyšský tým dovolit může. Z Orbis 2007, což je databáze zahrnující 37 milionů společností a investorů po celém světě, vědci vybrali 43 060 nadnárodních společností a na ně navázaných vlastníků. Aby zmapovali strukturu jejich ekonomické moci, vytvořili model vzájemného propojení těchto společností, jak které ovládají ty další prostřednictvím vlastnictví podílů na provozních výnosech.


Práce The network of global corporate control zveřejněná v časopisu PLos One (celý text je volně přístupný) odhalila 1 318 společností tvořících jádro s navzájem propletenými vlastnickými vztahy. Každá z nich má vazby na dvě nebo více dalších společností, v průměru bylo takových propojení 20. Jenže navíc se u těchto 1 318 společností ukázalo, že ačkoli samy reprezentují 20 % globálních výnosů, skrze podíly spolu vlastní i většinu velkých světových „modrých žetonů“ (blue chips - akcie největších a nejziskovějších společností obchodovaných na burze) a výrobních firem - což reprezentuje dalších 60 % globálních výnosů.


Když tým síť vlastnictví rozmotával dále, dovedlo ho to k samotnému srdci finančním chobotnice - k „super-entitě“ tvořené 147 vzájemně nejpropojenějšími nadnárodními společnostmi. Na jejich společném vlastnictví se podílejí všichni její členové. Tato super-entita přes komplikovanou síť vztahů kontroluje 40 % ekonomické hodnoty všech nadnárodních společností ve světě. „Ve skutečnosti, méně než 1 % všech společností ovládá 40 % celé sítě,“ říká Glattfelder. Většina z nich jsou finanční instituce. Žebříček "top 20" zahrnuje také Barclays Bank, JPMorgan Chase & Co. a Goldmann Sachs Group.

 

Podle Johna Driffilla, makroekonomického experta z Londýnské univerzity, hodnota švýcarské analýzy není pouze v tom, že ověřila, jestli globální ekonomiku řídí jenom malý počet lidí, ale je to spíš její pohled na ekonomickou stabilitu.


Podle autorů není koncentrace moci dobrá nebo špatná sama o sobě, ale těsné propojení jejího jádra by být již mohlo. Jak se svět v roce 2008 poučil, tyto sítě jsou nestabilní. „Když se jeden člen (společnost) dostane do krizové situace, ta se pak šíří na další členy,“ vysvětluje Glattfelder.


"Je znepokojující vidět, jak jsou věci opravdu provázany," souhlasí George Sugihara, odborník na komplexní systémy ze Scripsova oceánografického institutu v kalifornské La Jolle, který byl poradcem Deutsche Bank.

Zvětšit obrázek
Největší nadnárodní společnosti ve finančním sektoru – na základě údajů databáze 2007 Orbis.
Kredit: Stefania Vitali et al.; PLos One 2011 doi:10.1371/journal.pone.0025995.g002


Yaneer Bar-Yam, ředitel New England Complex Systems Institute (NECSI), varuje, že analýza předpokládá, že vlastnictví se rovná ovládání, což není vždy pravda. Většina akcií společnosti je v držení fondů vedených správci, kteří mohou, ale nemusí ovlivnovat to, co společnosti, které částečně vlastní, ve skutečnosti dělají. Dopad toho na chování systému si podle Bar-Yama vyžaduje další analýzu.


Identifikací architektury globální hospodářské moci, může analýza napomoci k zvýšení její stability. Nalezení zranitelných aspektů systému umožňuje ekonomům navrhnout opatření, aby se zabránilo budoucím zhroucením šířícím se celou ekonomikou. Glattfelder tvrdí, že bychom mohli potřebovat globální antimonopolní pravidla omezující vzájemná propojení nadnárodních společností. Taková  pravidla v současnosti existují pouze na národní úrovni. Podle Sugiharu analýza naznačuje jedno z možných řešení: aby se snížilo riziko lavinovitého propadu, podniky by za překročení jisté míry propojení měly být zdaněny.


Jedna skutečnost ale není v souladu s tvrzeními některých demonstrantů: je nepravděpodobné, že super-entita by byla výsledkem záměrného spiknutí s cílem ovládnout svět. „Tyto struktury jsou v přírodě běžné,“ připomíná Sughihara. Nově příchozí se v jakékoli síti přednostně napojují na lépe propojené členy. Nadnárodní společnosti nakupují akcie jedna od druhé z obchodních důvodů, nikoli ze snahy o světovou nadvládu. „Když se propojení seskupují, vytváří to bohatství,“ argumentuje Dan Braha z NECSI. V podobných modelech peníze proudí směrem k nejvíce provázaným členům. Curyšská studie „je přesvědčivým důkazem toho, že jednoduchá pravidla ovládající chování nadnárodních společností spontánně vedou k vytváření vysoce propojených skupin“ říká Sugihara. Nebo jak dodává Braha: „Tvrzení hnutí Occupy Wall Street, že 1 % lidí má většinu bohatství, odráží logickou fázi samoorganizace hospodářství.“


Takže super-entita asi není výsledkem spiknutí. Skutečnou otázkou, říká curyšský tým, je, zda-li  může použít i vzájemně koordinovanou politickou sílu. Driffil si myslí, že 147 členů je příliš mnoho pro přijetí a dodržení nějaké tajné dohody. Braha se domnívá, že členové super-entity sice budou soutěžit na trhu, ale také konat jednotně ve společných zájmech. Jedním z nich je vzdorování změnám v struktuře celé sítě.


 

Zdroje: New Scientiest, PLos ONE

Autor:
Datum: 30.10.2011 16:50
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz