Větrné turbíny jako ptačí gilotiny  
Rčení, že všechno zlé je k něčemu dobré, může platit i naopak. Větrné elektrárny okolní přírodu sice neznečišťují, přesto mají vážný ekologický dopad, jehož řešení s rychle rostoucím počtem velkých turbín začíná být urgentní.

 

Zvětšit obrázek
Sup bělohlavý (Gyps fulvus) v oaklandské ZOO v Kalifornii. Tento velký jestřábovitý dravec v Americe nežije, jeho domovem je jih Eurasie.a sever Afriky.  Kredit: Ingrid Taylar, Flickr (CC 2.0)

Jednou z největších výzev pro toho „hrdobce, jemuž hrouda nohy víže“, byl ptačí let. Mít tak křídla! Nakonec jsme to zvládli. Ne sice přímo máváním perutí, ale létající stroje dávno předčily i ty nejodvážnější vizionářské představy Julese Verna.

 

I když zemskou tíž dokážeme překonat, ptačí let jsme nepřestali obdivovat. Zejména když se na obloze majestátně vznáší velcí dravci. Není jich mnoho, protože jsou na vrcholu jisté části potravinového řetězce. Ohrožují je pesticidy, které se dostávají do jejich býložravé kořisti, úbytek vhodných podmínek, pytláci, vedení vysokého napětí, a jak se jednoznačně prokázalo i větrné turbíny, které ve výšce až 170 metrů rozrážejí konci svých lopatek vzduch rychlostí 270 až 320 kilometrů za hodinu. A to bývá osudové zejména pro velké druhy dravých ptáků. Před dvěma měsíci se v odborném časopisu Ibis vydávaném Britskou ornitologickou společností objevily výsledky studie vysvětlující, proč například supové (sup africký - Gyps africanus a sup bělohlavý - Gyps fulvus) často vletí do vrtulí jako do masomlýnku. Navzdory ostrému zraku toto nebezpečí nevidí. Za letu jejich oči totiž mnohem lépe registrují to, co je dole na zemi než to, co se nachází přímo před nimi ve směru letu.

Zvětšit obrázek
Severoamerický poddruh orla skalního v záchranném centru alabamské Univerzity v Auburnu. Kredit: J. Glover; Atlanta, Georgia

 

Jak uvádí zpráva zveřejněná na stránce časopisu Nature, španělským ornitologům tento problém vyrývá do čel hluboké vrásky. Nejde totiž jenom o supy, ale i jiné ptáky, zejména dravce, jakým je i vzácný orel iberský (Aquila adalberti). Podle odhadů vědců jen asi 18 tisíc španělských větrných turbín, z nichž se většina nachází ve třinácti větrných farmách v provincii Cádiz sousedící s Gibraltarem, ročně zmasakruje až 18 milionů ptáků a netopýrů. Jedinci, kteří o život přijdou na souši, se dají alespoň přibližně sečíst, ale kdo odhadne ztráty způsobené větrníky postavenými v moři? Větrná energie je přitom zdrojem pro v současnosti nejrychleji se rozvíjející energetické odvětví. 

 

I američtí ornitologové mají hlavy ve smutku a také poukazují na riziko, jenž je pro některé ohrožené druhy výrazně větší než pro jiné. Příkladem je severoamerický poddruh orla skalního (Aquila chrysaetos canadensis), který bojuje o přežití. Jen jeden z kalifornských biologů, Shawn Smallwood, ročně nachází v průměru 65 zabitých jedinců. Přitom počet smrtelných kolizí s turbínami z roku na rok stoupá a rapidně poroste i v budoucnu, pokud se nenajde efektivní řešení. Trvalý monitoring oblohy a zastavení příslušných vrtulí při přeletu dravce tak, jak to dělají ornitologové na jihu Španělska, jím jistě není. Čína plánuje během následujících tří let zvýšit produkci elektřiny z větru o 60 %, v USA ji hodlají během příštích 20 let znásobit šestkrát a v Evropské unii by do roku 2020 měla pokrýt 20 % veškeré spotřeby (celosvětově 10 %). To představuje až děsivý nárůst počtu větrníků, jež budou co možná nejvyšší a největší. Kdyby negativní následky pro ptáky, netopýry, ale také hmyz byly k těmto plánům přímo úměrné, problém by mohl přerůst v katastrofu.

 

Zdroj: Nature

Datum: 21.06.2012 12:23
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz