Zvětšit obrázek

Televize dobíjí už dlouho. Kredit: Evert F. Baumgardner, Wikimedia Commons.

Žijeme v náročném světě, který velmi často vyžaduje veškeré zásoby energie, jaké se nám s vypětí posledních sil povedlo nashromáždit. Zároveň míváme pocit, že nám hypnotizující přístroje, jako je třeba televize, tuhle energii a také drahocenný čas nepříjemně vysávají. Někteří odvážlivci dokonce ani televizi záměrně nemají doma, přestože jsou dnes již elegantně tenké a visí na zdi, takže nezaberou příliš mnoho místa. Jenže, jak se ukazuje, právě sledováních důvěrně známých a oblíbených televizních pořadů ve skutečnosti může diváky dobíjet tolik potřebnou energií a chutí zase další den čelit nehorázným výzvám života na začátku jednadvacátého století.

Zvětšit obrázek

Někomu vyhovuje partička čistokrevných vědců. Kredit: AvenueX, CBS, Wikimedia Commons.

Přišla s tím Jaye Derrick z Výzkumného institutu závislostí University at Buffalo, která je součástí sítě State University of New York (SUNY). V první ze dvou studií publikovaných v časopise Social Psychological & Personality Science nechala Derricková polovinu účastníků experimentu sepsat text o oblíbeném televizním pořadu, zatímco druhá polovina sepsala seznam věcí v jejich bytě. Ukázalo se, že dobrovolníci psali raději o oblíbeném pořadu, což samozřejmě nebylo zase takové překvapení, ale zároveň po napsání televizního textu lépe uspěli v řešení obtížného hlavolamu. Zdá se také, že lidé nabití oblíbeným televizním pořadem byli příznivěji sociálně naladěni. Podle autorky měli sklon více odpouštět, více pomáhat někomu cizímu a více obětovat ve prospěch sexuálního partnera.

Ve druhé studii Derrickové šlo o psaní detailních deníků. Dobrovolníci měli za úkol po jistou dobu pečlivě zaznamenávat co který den náročného dělali, jak na tom subjektivně byli s energií a jakým způsobem si užívali média. Nakonec vyšlo najevo, že pokud museli vynaložit větší úsilí, měli sklon si přehrávat oblíbené televizní pořady a také, jak jistě uvítají protitelevizní aktivisté, oblíbené filmy anebo si pročítali oblíbené pasáže knih. Tohle by samozřejmě samo o sobě bylo téma na další zajímavou studii, protože každému nepochybně v tomto ohledu vyhovuje něco poněkud jiného. Podle Derrickové je ale každopádně zřejmé, že nás dobíjejí důvěrně známé fiktivní světy.

Vtip je v tom, že musí jít o oblíbené pořady (či filmy nebo knihy). Nestačí jenom tupě zírat na obrazovku anebo bezmyšlenkovitě listovat blíže neurčenými tiskovinami. Derricková také poměrně překvapivě pozorovala, že u nových epizod oblíbených seriálů tenhle jev nefunguje. Evidentně má zásadní význam kombinace oblíbenosti a důvěrné znalosti přehrávaného či pročítaného obsahu. Autorka si to vysvětluje tak, že v lidské psychice je něco, čemu se moc líbí, když předem víme, co oblíbené postavy řeknou a udělají. Takovéto náhradní sociální vztahy prý dokonce mohou za jistých okolností fungovat lépe, než sociální vztahy s reálnými lidmi. V těch nám totiž neustále hrozí nepochopení, odmítnutí nebo dokonce výsměch, což je pro obnovu duševních sil naopak zcela devastující.

Jinému zase filozofování na pláži. Kredit: Dr. Blofeld, NBC, Wikimedia Commons.

Derricková se po svých výzkumech přimlouvá, abychom televizi šmahem neodsuzovali do horoucích pekel. Je pravda, že se na televizní pořady velmi často prostě nedá dívat, ať už má divák jakýkoliv vkus. Mnozí se snaží dokázat, že sledování televizního násilí zvyšuje agresivitu, což popularitě televize jistě příliš nepřidává. Lékaři také bijí na poplach ohledně dramatického nárůstu obezity, k němuž pasivní sledování televize dozajista napomáhá. Jenže to neznamená, že by s televizí bylo všechno špatně. Ať už chceme anebo ne, stalo se z ní sociální médium a televizní pořady (a vedle nich filmy, knihy nebo i další výplody kultury) můžeme používat i ke svému prospěchu.

Zvětšit obrázek

Jaye Derrick. Kredit: J. Derrick, UB.

Výzkumy podobného typu je bezpochyby lepší brát s jistou rezervou, zvláště když nemáme detailní informace o dobrovolnících či průběhu experimentu. Na druhou stranu je to ale zajímavá inspirace, kterou si koneckonců každý může ověřit na sobě či svých blízkých. Třeba si jenom jednoduše experimentálně několikrát pozměňte průběh volného času, který máte k dispozici, například během několika večerů a pak si můžete posoudit, zda je dobíjení důvěrně známými pořady natolik blahodárné. Možná dokonce postačí se zamyslet, na co se vlastně nejraději díváte v televizi, či případně na počítači, když máte možnost volby.

Prameny:

University at Buffalo News 6.9. 2012, Social Psychological & Personality Science online 8.8. 2012.