V Jihoafrické republice vyrůstá unikátní soustava radioteleskopů MeerKAT, což by bylo možné přeložit jako „suriKATA“. Měla by pracovat v pásmu rádiových vln o délce 3 až 30 centimetrů. Pokud se povede dodržet momentálně platný termín dokončení MeerKATu v roce 2018, taky by se měl stát největším a nejcitlivějším radioteleskopem jižní polokoule.
V roce 2024 by se pak MeerKAT s plným počtem 64 antén měl stát součástí projektu Square Kilometre Array. Ten zahrne radioteleskopy v Africe a Austrálii. Jsou před ním velkolepé úkoly, jako studium kosmického magnetismu, evoluce galaxií, struktury vesmíru na těch největších měřítcích, temné hmoty a také povahu přechodných rádiových zdrojů.
V místě budoucího MeerKATu právě začala pracovat provizorní soustava sedmi dvanáctimetrových antén KAT‑7 (Karoo Array Telescope). Slouží jako technologický demonstrátor pro připravované radioteleskopy a zároveň se podílí na zajímavých pozorováních vesmíru. Richard Armstrong z Univerzity v Kapském městě spolu s dalšími vědci využil radioteleskopy KAT‑7 a také 26 metrový radioteleskop observatoře Hartebeesthoek Radio Astronomy Observatory (HartRAO), aby pozorovali pozoruhodnou rentgenovou dvojhvězdu Circinus X‑1 v souhvězdí Kružítka (Circinus).
Jsou tu dva hvězdné objekty, které se oběhnou za 16,5 dne. Když se navzájem přiblíží, tak ten hmotnější z nich odsává hmotu partnera a pak ze systému Circinus X‑1 vystartují mocné výtrysky hmoty.
Armstrong a spol. ve dnech 13. prosince 2011 a 16. ledna 2012 zachytili mohutné rádiové záblesky z prostoru systému Circinus X‑1. Patřily k těm nejsilnějším, jaké jsme tu v posledních letech pozorovali. Soustava KAT‑7 je zachytila bezprostředně po jejich vzniku a pak sledovala celý jejich průběh. O co tam vlastně šlo? Hmotnější člen rentgenové dvojhvězdy si zřejmě urval pořádné sousto a většinu z něho odpálil v podobě polárních výtrysků hmoty. Nápadná rádiové záblesky podle všeho vznikly, když se hmota v polárních výtryscích srazila s okolní mezihvězdnou hmotou a dramaticky se tak zpomalila.
Spoluautor Rob Fender z Univerzity v Southhamptonu si pochvaluje, jak jim systém Circinus X‑1 poodhalil své chování a jak opět prokázal, že představuje pozoruhodnou laboratoř pro astrofyziku relativistických výtrysků hmoty.
Jak poznamenává Gabriel Török z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, Circinus X‑1 vykazuje některé znaky soustav s černou dírou a také charakteristiky soustav s neutronovou hvězdou.
Mohl by například obsahovat neutronovou hvězdu o hraniční velikosti. Török připisuje úspěšná pozorování Armstrongova týmu souhře šťastných okolností. Měli dobře připravenou technologii a také jim dvakrát přálo štěstí s nápadným rádiovým vzplanutím. Výzkum se radioteleskopem KAT‑7, potažmo MeerKAT, je teprve na samotném počátku, jistě ale můžeme čekat obdivuhodné věci.
Literatura
University of Southampton News 17.5. 2013, arXiv:1305.3399, Wikipedia (MeerKAT, Circinus X‑1).
Diskuze:
