Zvětšit obrázek

Joseph Meola z laboratoří Air Force Research měří změny v laserovém paprsku, který se jako odraz vrací z různých vzorků umístěných až 1,6 km daleko. Prototypy přístroje testují na Wrightově a Pattersonově letecké základně. (Kredit: Anthony Absi, Air Force Research Labs)

Mohammed Islam pracuje na univerzitě v Michiganu, je profesorem elektrotechniky, informatiky a biomedicínského inženýrství. Pro armádu a bezpečnostní složky USA jeho tým vyrobil, prý z běžně dostupných součástek telekomunikační techniky,  „pár očí“, které jsou schopny o tom, na co se podívají, zjistit podstatné věci i „ve tmě“..

 
Základem nového zařízení je laser s vysokorychlostním detektorem paprsků spektra zvaného infračervené světlo. Většina laserů vyzařuje světlo jedné vlnové délky (barvy). Islamův super-kontinuální laser vysílá úzký svazek složený z vícero vlnových délek. A protože všechny spadají do oblasti „infra“, je veškeré počínání s tímto udělátkem lidskému zraku skryto.

Mohammed Islam.
A některé z jeho nápadů (zde)

Islam nepřichází ale jen s klasickým nočním šmírováním. Fígl je v tom, čemu vědci říkají "spektrální otisky prstů".  Část paprsků vyslaných směrem k pozorovanému objektu se vrací mírně pozměněna. Vyslané paprsky doznávají změn podle charakteru předmětu, na který dopadnou.  Různé povrchy absorbují jiné frekvence a kromě síly absorpce určitých vlnových délek  i o to, že odražené paprsky  nesou novou informaci. Jsou do nich zapsány ozvěny vibrací molekul, z nichž je látka zhotovena. Různé látky a předměty se tak mohou prozradit  charakteristickým spektrálním otiskem.  Ty lze jednou pro vždy uchovat v paměti počítače.  Sledovaný prostor stačí laserem jen přeskenovat a vhodně vybavený notebook na obrazovce vykreslí klasický obrázek „nočního vidění“, navíc doplněný nepravými barvami – podle vkusu koho co zajímá, zda spíše něco z masa a kostí, nebo kovového a případně typ kovu a plastu. 
To, co se při prostém pohledu jeví jako nezřetelný zelený flek, může pod neviditelným světlem infračerveného laseru doznat změn a vykreslených hranatých tvarů i s doplňující poznámkou chemického složení maskovací barvy. 

Proslýchá se, že některé armády již dnes ve svých strojích na zabíjení k identifikaci cílů spektrální otisky používají. Zatím ale mají pracovat jen s denním světlem a tak když je pošmourno, mívají problém. Novému zařízení by ani tma neměla vadit. Ideálním parťákem mají být drony ve výšce několika kilometrů.

Širokopásmový infračervený laser není vědeckou novinkou. Islamovo prototypové zařízení je zajímavé především tím, že je silnější a hodně slibuje těm, co jsou při penězích. V současné době zkouší 25,7 wattovou verzi a koncem roku má přijít na řadu 50-wattový prototyp.

Z dobrého nápadu by měl těžit  i „civilní“ sektor.  Chemické laserové skenování by mohlo nahradit například detekční rámy na letištích a v soudních budovách. Stávající technologie sice také odhaluje výčnělky a „boule“, pokud jsou tam, kde bychom je na těle neměli mít, ale chemické složení těchto  „novotvarů“ jí zůstává skryto. Proto také na nás mnohde chtějí, abychom si zuli boty a poslali je pod rentgen. Pro Islamův laser by nemělo být problém zjistit ani to, v čem se kolemjdoucí procházejí...

Ti, co se v optoelektronice vyznají tvrdí, že sestavit širokopásmový infračervený laser není tak složité.  V Michigenu již ale mají náskok, pěti-wattové zařízení zkoušeli již v loňském roce a mělo dohlédnout až kilometr. Pocit z dobře vykonané práce by dalším úspěšným měly zhatit jisté patentové pasti, pokud by chtěli dát podobný produkt na trh.

Literatura: Power scalable >25W supercontinuum laser from 2-2.5 μm with near diffraction limited beam and low output variability, Optics Letters   www.opticsinfobase.org/ol/abstract.cfm?uri=ol-38-13-2292
University of Michigan