Jací byli naši dávní předci před desítkami tisíc let? Tušíme, že se nám v mnohém velmi podobali, stejné geny se nezapřou. Prostě lidé jako my. Zároveň ale žili v úplně jiném světě. Z té doby se zachovaly zaprášené kosti, DNA, nějaké ty nástroje a pak také nesmírně fascinující jeskynní malby, kterými na nás promlouvají přes propast minulého času. Malby z Lascaux ve Francii, Altamiry ve Španělsku či saharského Tasíli jsou dnes známější než mnohá umělecká díla posledních století. Podle našich měřítek jde často o práce velké estetické hodnoty, líbí se nám. Pocházejí ale ze skutečně velmi odlišného světa, takže máme problém jim blíž porozumět. Obvykle chápeme, co malby představují, není nám ale moc jasné, kdo je vlastně namaloval a proč.
Jeskynní malby bývají k vidění ve špatně přístupných a ani tehdy neobývaných jeskyních. Nejčastěji zobrazují zvířata, lovce, různé geometrické útvary a pak také otisky a obrysy rukou. Dlouho se říkalo, že šlo o magické kresby, které měly podporovat lov. Problém je ale v tom, že malby často zobrazují dravce a další zvířata, která se prakticky nikdy nelovila. Podle jiné hypotézy jeskynní malby představují vidění lidí v transu, kterého bylo dosaženo rituálem anebo meditací v hluboké tmě. Zároveň ale jejich namalování často vyžadovalo spolupráci celé řady lidí, při svícení či stavbě lešení, což spolu moc nejde dohromady.
Archeolog Dean Snow z Pensylvánské státní univerzity během uplynulého desetiletí studoval ve službách National Geographic otisky a obrysy rukou v jeskynních malbách. Vycházel přitom z představy, že z poměru mezi ukazováčkem a prsteníčkem (2D:4D ratio) je možné odvodit pohlaví majitele ruky. Běžní heterosexuální muži by měli mít tento poměr o něco nižší než ženy. Snow si všiml, že ruce v jeskynních malbách připomínají spíše ženské ruce a zaujalo ho to. Nejprve vytvořil algoritmus, podle něhož přiřazoval tvary rukou z jeskynních maleb ke konkrétnímu pohlaví.
Svoji metodu pak zkoušel na vzorku moderních Evropanů a s určením pohlaví uspěl v 60 procentech případů. To není zase tak slavné, ale časem vyšlo najevo, že v dnešní době se rozdíly mezi ženami a muži v poměru délky ukazováčku a prsteníčku stírají, tak jako i v mnoha jiných ohledech. Podle Snowa je tudíž určování pohlaví podle tvaru ruky paradoxně jednoduší v případě dávných maleb.
Když Snow analyzoval nevelký soubor 32 tvarů rukou z jeskynních maleb, tak 24 z nich (čili 75 procent) určil jako ženské. Až doposud se přitom mělo za to, že v jeskyních malovali spíše muži. Jak už to ale chodí, objev vyvolal mnohem více otázek, než odpovědí. Znamená to, že jeskynní malby jsou z valné většiny dílem žen? Anebo jejich otisky a obrysy měly určitý rituální význam? A znamená to, že v tehdejším světě hrály ženy výraznější roli, než si obvykle myslíme? Podle zoologa Jana Robovského z Jihočeské univerzity se stále častěji mluví o tom, že pravěké jeskynní malby byly běžnou součástí každodenního života a že je ve skutečnosti malovali teenageři přetékající emocemi, kteří tehdy ještě neměli mobily a tablety. Jeskynní malby by ve skutečnosti mohly být povedenými graffiti doby kamenné. Gangy Kopčemů, Veverčáků, Žabek a Kukaček je mohli dělat všude, kde se dalo, my ale známe jen ty zakonzervované jeskynním prostředím. Mohlo mezi nimi být hodně dívek, je ale možné, že nás mate nižší věk těch, kteří zanechali otisky a obrysy rukou. Studovaný vzorek tvarů rukou také není nijak závratný a už víme, že například mezi etniky mohou být větší rozdíly poměru ukazováčku k prsteníčku, než mezi ženami a muži obecně.
Literatura
National Geographic Daily News 8. 10. 2013, Wikipedia (Cave painting, Digit ratio).
Diskuze:
