Jaderný armageddon poslední dobou netáhne. Jako by vyšel z módy. Kdo si dneska vzpomene na Hirošimu a Nagasaki? Jaderné elektrárny jsou vnímané jako nutné, ale poněkud bezzubé zlo. Ze síly jádra máme stále respekt, ale už jsme se s ní docela naučili žít. Nebýt Fukušimy, po jaderném nebezpečí až skoro neštěkne pes. Roli strašáka v příbězích na dobrou noc důstojně převzalo globální oteplování. Na světě je ale celá řada organizací, které se s tím podle všeho nehodlají smířit.
Soudě podle mediálního obrazu, největší riziko jaderného konfliktu je v dnešní době nejspíš mezi Indií a Pákistánem. Obě země se dramaticky rozvíjejí a zároveň je sužuje neuvěřitelná chudoba mnoha obyvatel, náboženské animozity a také trpká sousedská nenávist. A samozřejmě, Indie i Pákistán mají okolo 110 jaderných hlavic a také zhruba srovnatelnou sestavu balistických raket.
Vlivná nátlaková skupina angažovaných lékařů Physicians for Social Responsibility, která si klade za cíl chránit veřejnost před jaderným nebezpečím, globálním oteplováním a jedy v životním prostředí, nedávno vypracovala studii „Nuclear Famine: Two Billion People Risk“ (Jaderný hlad rizikem pro 2 miliardy lidí). Dotyčná studie zpřesňuje a (pochopitelně) zhoršuje dřívější odhady následků lokální jaderné války mezi Indií a Pákistánem na globální klima, které poté podle autorů zásadně ovlivní zásoby potravin. Předešlá studie v roce 2012 odhadovala, že v USA by po jaderné taškařici mezi Indií a Pákistánem poklesla produkce kukuřice a sóji o 10 procent po příštích 10 let. Podobně odhadovala i propad produkce rýže v Číně o 21 procent po následující 4 roky a o 10 procent po dalších 6 let. Podle tehdejšího vyjádření lékařů Physicians for Social Responsibility by takové poklesy vystavily nebezpečí hladu miliardu lidí. V nové studii dospěli ke dvojnásobnému počtu.
Podle autorů by setrvalý a citelný nedostatek potravin takřka spolehlivě vedl k hromadění zásob potravin a panice mezinárodních rozměrů, která by vedla k rozvrácení obchodu s potravinami, protože by se jednotlivé země snažily chránit vlastní obyvatelstvo. To by ještě prohloubilo globální nedostatek potravin. Kdyby v konfliktu mezi Indií a Pákistánem odpálili jaderné bomby v množství odpovídající 100 násobku Hirošimské bomby, což představuje asi zhruba polovinu vojenského jaderného potenciálu dotyčných zemí, tak by to podle šéfa tvůrců studie Iry Helfanda, lékaře z Northamptonu v Massachusetts, pravděpodobně znamenalo konec moderní industriální civilizace.
Helfand v takovém případě očekává globální ekonomický šok o řád větší, než byla nedávná bublina roku 2008. Domnívá se, že náš globální svět je mnohem zranitelnější, než si obvykle myslíme. Řetězec událostí by byl podle Helfanda následující. Ohnivé bouře rozpoutané jadernými explozemi by vyvrhly do atmosféry přes 6 milionů metrických tun sazí. Jak jistě každý ví, kvůli sazím by rozjela nukleární zima. Ochlazení a také pokles srážek by pak těžce postihlo úrodu a vyvolalo hlad. Helfand a spol. docházejí k závěru, že i lokální jaderný konflikt by byl sebevraždou Jediným řešením podle nich je zrušit jaderné zbraně tak rychle, jak to jen bude možné.
Jak podobné studie číst? Především, lokální jaderné konflikty určitě nejsou nic pěkného. Střet mezi hustě zalidněnými zeměmi, jako Indie a Pákistán, který by zahrnoval stovku jaderných explozí, po sobě zanechá miliony mrtvých. O tom žádná. Na druhou stranu, Physicians for Social Responsibility a podobné organizace se snaží o absolutní zákaz jaderných technologií a jistě nebude daleko od pravdy napsat, že k tomu používají veškeré myslitelné prostředky. Nepochybně k nim patří i vyvolávání jaderných strašáků, zato objektivitu mezi nimi určitě nehledejme. Je to správné? Těžko říct. Vše nasvědčuje tomu, že jaderné zbraně Indie a Pákistánu už fungují jako odstrašující hrozby nesmiřitelnému protivníkovi. Nebylo by bez nich riziko zničujícího konfliktu s globálním přesahem ve skutečnosti větší? Naše nemohoucnost předpovědět vývoj byť i obyčejného klimatu zároveň ukazuje, že vlastně moc nevíme, co by se stalo po explozi stovky Hirošimských bomb. Kdo kdy vyzkoušel nukleární zimu v terénu? Možná by to bylo ještě horší, než si myslí Helfand, možná mnohem méně devastující. Na tomto místě by měla následovat replika o nutnosti dalších experimentů, pro potvrzení či vyvrácení diskutovaných hypotéz, ale tentokrát se bez ní snad raději obejdeme.
Literatura
Global Security Newswire 10. 12. 2013.
Diskuze:
