Další tajemství nesmrtelnosti bylo odhaleno  
Byl odhalen nový systém, který pomáhá buňkám přelstít stárnutí. Aplikuje ho asi deset procent vyskytujících se nádorů. Poznatek by měl poskytnout nový způsob jejich léčby.

Každá lidská buňka má v sobě zabudovány hodiny, které jí sledují jak dlouho má žít. Tyto biologické hodiny buňky souvisí s telomerami.  Telomery najdete na konci  chromosomů, jejichž konce jsou tvořeny opakujícími se motivy nukleotidů tvořících  DNA. Telomery  jsou důležité pro technické zabezpečení struktury a stability chromozomů při jejich rozdělování a replikaci během dělení buňky. Telomery u savců jsou složeny z opakujících se sekvencí DNA. V telomerách se stále dokola opakuje šest písmen genetického kódu (dvakrát thymin, jednou adenin a třikrát guanosin) tedy: TTAGGG. Telomery lidských chromozomů obsahují obvykle 3000 až 20 000 písmen – tedy zhruba 500 až 3 400 základních motivů TTAGGG. Telomery jsou značky, které buňce označují, kde chromozom začíná a kde má konec. Jak buňky rostou a množí se, jejich telomery se každým pomnožením o něco zkrátí. S věkem se nám tedy telomery zkracují a každá nová generace buněk našeho těla je má kratší a kratší. Když telomery chybí nebo jsou moc krátké, spustí se proces stárnutí buňky a buňka umře.
U zhoubných nádorů tento přirozený proces stárnutí něco blokuje a buňky rostou a množí se nesčetněkrát a přesto nehynou. Říkáme, že r
akovinové buňky  jsou nesmrtelné. Jsou tedy schopny si zastavit, nebo znovu nastavit svoje biologické hodiny.
 Dosud se vědělo, že mnohé rakovinové buňky to dělají za pomoci enzymu zvaného telomerasa, která dokáže chromosomům telomery obnovit. Tento enzym dokáže prodloužit telomery a tím znovu natáhnout pomyslné péro biologických hodin. Vědci ale věděli, že to není jediný způsob jakým se tyto buňky stávají nesmrtelnými, protože některé buňky toho dosahují i bez pomoci tohoto enzymu.


Nyní se podařilo odhalit druhý způsob, kterým se některé rakovinové buňky stávají nesmrtelnými. Přišli na to ve Velké Británii v  Cancor Research UK London Research Institute za přispění jednoho fondu a dvou dalších výzkumných pracovišť .
Podařilo se to týmu, který vedla Madalena Tarsounas. Přišli na to tak, že na rakovinové buňky použili  imunofluorescenční barvičky. Těmi si posvítili na různé molekuly, které se v rakovinných buňkách vyskytují. Přišlo jim nápadné, že jedna z molekul se vyskytovala vždy v blízkosti chromozomálních telomer. Jednalo se o molekulu RD51D. Pojali podezření, že by tato molekula mohla mít co do činění s nesmrtelností rakovinových buněk a že nějak telomery ovlivňuje. Aby si teorii ověřili, tak při jednom z pokusů této molekule poničili její předpokládaný účinek. Molekulu zablokovali (použili k tomu techniku RNA interference). Dočkali se toho co v skrytu duše předpokládali - rakovinové buňky začaly chřadnout. Většina rakovinových buněk, ošetřených tímto novým způsobem (RNA interferencí molekuly RD51D), umírala v průběhu jednoho týdne. Buňky ošetřené placebem se nezměnily, rostly a množily se dál.  Blokování této základní molekuly zvýšilo počet chromosomů s krátkými telomerami (kratšími než 6 kilobází) a snížilo počet dlouhých telomer (více než 20 kilobází). To znamená, že byl narušen proces nesmrtelnosti a že se vědcům podařilo vrátit rakovinové buňky zase zpátky mezi buňky smrtelné.


Za normální situace se  molekula RD51D připojuje jako  náprstku podobná čepička na centromeru a tu potom chrání před poškozením. Za normální situace tento proces dovoluje buňce dospět a také důstojně zemřít. Některé zhoubné nádory ale tento ochranný náprstek z bílkoviny RD51D využívají k dosažení své nesmrtelnosti. Mezinárodní tým specialistů na rakovinu určil, že až 10% zhoubných nádorů zneužívá tohoto čepičkovacího systému, což jim dovoluje dělit buňky dávno poté, co jejich přirozená doba života již uplynula.

Rakovina má překvapující schopnost zamíchat stářím a se smrtí buněk a to je jeden z důvodů, proč se s ní nelze tak snadno vypořádat. Proto poznání procesu, který rakovinným buňkám umožňuje zůstat nedospělými bylo klíčovou otázkou, na kterou se vědci zaměřovali více než deset let. Týmu doktorky Tarsounasové se podařilo zablokováním bílkoviny RD51D dosáhnout toho, aby rakovinové buňky se staly zpátky smrtelnými a začaly přirozeně hynout. Jedná se o velký příslib zcela nového způsobu léčby některých typů zhoubných nádorů.


Doktorka Madalena Tarsounas, vedoucí projektu na Cancer Research UK,  " Našli jsme zcela nový mechanismus pro opravu biologických hodin rakovinných buněk a cestu jak je zpátky vrátit mezi buňky smrtelné".

Pramen: Cell (vol 117, p 337)
Datum: 03.05.2004
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz