Být či nebýt, to je oč tu běží. Poslední dobou je stále jasnější, že homosexuální orientace je z velké anebo dokonce zcela rozhodující části biologicky daná a že nejde o nějaký rozmar nebo svobodnou volbu životního stylu. Navzdory tomu je v řadě zemí nelegální být gay, často za to hrozí tvrdé tresty a v Sierře Leone, Tanzanii, Ugandě, Mauretánii, islámských oblastech Nigérie, Somálsku, Súdánu, na Barbadosu, v Guayaně, Íránu, na Maledivách, v Jemenu, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Bangladéši, Afghánistánu, Pákistánu, Myanmaru nebo Bruneji méně či více důrazně uplatňované doživotí anebo trest smrti. Kupříkladu v sultanátu Brunej smrt ukamenováním. Za těchto okolností se z kavárenských tlachů a učených disputací stává takříkajíc otázka života a smrti.
Na misku vah osudu teď ve prospěch biologicky dané homosexuality s kolegy přihodil docela těžké závaží Alan Sanders z NorthShore Research Institute v Evansonu, stát Illinois, výzkumem uveřejněným v časopisu Psychological Medicine. Jejich tým po dobu pěti let sháněl a analyzoval vzorky krve a a slin celkem 409 dvojic bratrů s homosexuální orientací, pocházejících ze 384 různých rodin, přičemž mezi nimi byla i dvojvaječná dvojčata. Jde o doposud největší podobnou studii, která počtem zkoumaných gayů trojnásobně převyšuje předešlou rekordní studii.
Jediným výrazným znakem, který sdílelo všech studovaných 818 mužů bylo to, že jsou gayové. Všechno ostatní, jako třeba barva vlasů, tělesná výška nebo inteligence bylo mezi bratry ve dvojicích a také mezi všemi gayi dohromady namícháno v pestrém koktejlu. Sanders a spol. tudíž vyšli z toho, že když v genomech gayů objeví všeobecně shodné genetické znaky, tak budou velmi pravděpodobně souviset právě s jejich sexuální orientací. Zaměřili se přitom na jednonukleotidové polymorfismy SNP (Single Nucleotide Polymorphism), tedy změny vždy jediného písmena na určitém místě řetězce DNA.
Sandersův tým nakonec v DNA 409 dvojic bratrů gayů vystopoval pět často sdílených jednopísmenkových polymorfismů. Ty nejčastější objevili v oblasti Xq28 chromozómu X a oblasti 8q12 chromozómu 8. Oba dva tyto regiony jsou už z dřívějších dob podezřelé, že se na homosexualitě nějak podílejí. Zároveň to ale neznamená, že by objevili gay geny, přímo zodpovědné za vznik a rozvoj homosexuality. V navazujícím výzkumu, který dle svých slov mají prakticky hotový, porovnávají vytipované jednonukleotidové polymorfismy v těchto oblastech mezi gayi a heterosexuály. Nechme se tedy překvapit, snad již brzy. Velice zajímavé bude i obdobné srovnání DNA u žen a mezi muži a ženami.
Výzkum Sanderse a spol. poskytuje zatím nejsilnější a statisticky nejspolehlivější doklad o tom, že homosexualita má z velké části biologickou podstatu. Sanders zdůrazňuje, že sexuální orientaci určuje společně s genetikou i prostředí, do jisté míry. Je to podle něj podobné, jako s inteligencí. Asi nepřekvapí, že studie ihned vzbudila velkou pozornost. Pro Andrea Camperia Cianiho z Univerzity v Padově je to velký pokrok a vyjasnění rozporných výsledků dřívějších studií. Nejlepší na tom prý je, že Sandersův tým patřil spíše mezi skeptiky a kritizoval předchozí výsledky podporující biologickou podstatu homosexuality. Neurovědec Simon LaVay k tomu dodává, že studie Sanderse a spol. je pořádným hřebem do rakve hypotézy o homosexualitě jako svobodné volbě životního stylu. Podle LaVaye sice gayové a další sexuální minority jistou volbu mají, je to ale volba mezi tím, jestli budou sami sebou nebo naplní očekávání jiných o normálnosti.
Je ale pro bojovníky za práva gayů a dalších sexuálních menšin dobře, že se potvrzuje silný genetický základ homosexuality anebo není? Podle časopisu NewScientist to není tak jednoznačné. Pokud je sexuální orientace do značné míry vrozená, pak lze velmi snadno a zásadně odmítnout, že jde o morálně nepřijatelnou volbu životního stylu nebo snad duševní onemocnění, které by bylo léčitelné běžnými postupy. Ze snahy vyhnat homosexualitu z těla fyzickým či psychologickým léčením se tak stává opovrženíhodné mučení, kterým si někteří lidé léčí jen své vlastní komplexy.
Problém je v tom, že by se mohly objevit snahy homosexualitu označit za genetickou poruchu, jako jsou dědičná onemocnění. Existují obavy, že by bylo možné detekovat homosexualitu v genech doposud nenarozených dětí a těhotenství pak případně přerušit. Zároveň by se mohly objevit pokusy léčit sexuální orientaci nástroji molekulární biologie, podobně jako genetické poruchy. Jinými slovy, gay aktivisté mají strach z genocidy.
Na druhou stranu, i homofobie, hrůza z odlišné sexuální orientace, má podle všeho hluboké a nejspíš biologicky podložené kořeny. Podle NewScientistu je tedy otázkou, jestli by spíš nebylo na místě testovat nenarozené děti na homofobii a již narozené homofoby podrobit sofistikované genetické léčbě. Jak je vidět, nejlepší bude nerozpoutávat genocidy ať už v tom či onom směru a pokusit se překousnout, že lidé jsou prostě různí. V sexuální orientaci i míře tolerance.
Video: Alan Sanders -- Clinical Associate Professor of Psychiatry, Northwestern. Kredit: TWO.
Literatura
NewScientist 17. 11. a 19. 11. 2014, Psychological Medicine online 17. 11. 2014, Wikipedia (Homosexuality, LGBT rights by country or territory).
Geny pro homosexualitu mužů svědčí ženám
Autor: Jaroslav Petr (25.06.2008)
Diskuze:
