Plány amerického dobrodruha souvisí s rozvojem větrných a solárních technologií. Z obnovitelných zdrojů se ve světě již vyrábí 22 % elektrické energie a podíl větrných a solárních zdrojů roste nejrychleji. Jejich problém ale je, že Slunce v noci nesvítí a vítr fouká, jen když se mu zachce. Minulý čtvrtek Musk v Kalifornii představil Powerwall. Skladovací energetickou jednotku, jejíž kapacita je 10 kWh elektrické energie. Je určena americkým domácnostem. I po započtení nákladů na instalaci a cenu měničů napětí by se průměrné domácnosti taková záložní baterie vyplatila. A to i kdyby s ní měla jen „převádět“ energii z nízkého tarifu a tu pak využívat v době, kdy je tarif vyšší. Cenově to vychází, že by kilowathodina měla být za šest centů, což je méně než polovina současné průměrné ceny. Pokud by domácnost měla patřičně dimenzované střešní solární panely, byla by na tom ještě lépe.
U nás by při současném kurzu amerického dolaru, taková „rodinná baterie“ s příslušenstvím, přišla zhruba na 100 000 korun. Ten kdo nemá vlastní větrník, nebo na střeše solárko a musel by se spoléhat jen na převod energie levného tarifu, tak by na tom moc nevydělal. Rozdíl v ceně, kterou za „denní“ a „noční“ proud platíme, je zhruba tři koruny a tak návratnost investice pro běžnou domácnost by se počítala spíše na dvě desítky let.
Takový stav ale u nás nemusí trvat dlouho. Zvláště pokud začneme brát v úvahu předpokládaný růst ceny energie, k jakému došlo třeba v sousedním Německu. A když k tomu přičteme přetrvávající hysterií a neutuchající snahu zavírat v Evropě další „atomky“... Předzásobení domácností by se pak nemuselo jevit nevýhodné ani pro stát, který by mohl začít domácnosti dotovat. Podobně jako nyní podporuje zateplování, nebo ekonomičtější vytápěcí kotle. V případě širší decentralizace energetických zdrojů by pak hnutí typu „Baterka do každé rodiny“, vyšlo stát levněji, než nákladně budovat a udržovat přečerpávací elektrárny, či udržovat v pohotovosti rezervní zdroje živené uhlím. Teslácké baterie mají mít desetiletou záruku a po tu dobu nebude potřeba do nich investovat, což se v případě stávající klasiky u záložních zdrojů, říci nedá.
Musk právě na tento trend decentralizace a autonomie sází. Přestal čekat na nějakou zcela novou technologii uskladňování energie, nešel riskantním uskladňováním vodíku, ani budováním veleobřích zásobníků se stlačeným vzduchem a přiklonil se k tomu, co má ve svých autech odzkoušeno - bateriím. Nejspíš dostane státní podporu, protože se zavázal vše vyrábět ve Spojených státech. Budování gigantického výrobního závodu na pomezí Kalifornie a Nevady se již rozjelo.
Tažení, které Tesla Energy minulý týden zahájila, je komplexní a může mít globální důsledky. Na americkém trhu by za stávajících cenových relací měli Muskovy představy prosadit sami spotřebitelé a poměrně rychle. Systém Powerwall s kapacitou 10 kWh, je určen pro domácnosti. Jeho prostou kompletací ve větší celek, se bude dodávat pod názvem Powerpack. Ten už nabízí uskladnění 100 kWh. Ještě větší sestava (sto jednotek) poskytne kapacitu 10 megawatt hodin. Ty jsou již zajímavé i pro menší elektrické rozvodné sítě. Zpočátku by ale většinou mělo jít o lokální samostatné mikro-sítě s úložnou kapacitou okolo 10 MWh. Případně jejich propojení s větrníkem, nebo střešními solárními panely. V takových kombinacích majitel domku má energii za super-konkurenční cenu.
Vizionář Musk si už spočítal, že celá elektrická síť Spojených států by se takto dala zálohovat se 160 miliony jeho skladovacích jednotek. Jejich dvě miliardy by pak byly schopny uskladnit 20 000 000 000 000 kWh – celou spotřebu elektrické energie na celém světě. Je-li pravdou, že Telsa již eviduje 38 000 rezervací na Powerwall a 2 500 na Powerpack, rozbíhá se jim podnik velmi slušně a lze předpokládat, že se tato „infekce“ bude šířit dál.
Zajímavě se jeví tento plán v kontextu s dalšími kroky. Rozšíření záložních zdrojů by mohlo přinést revoluci v automobilovém průmyslu. Tedy pokud se ztotožníme s Muskovou představou, že asi dvě miliardy prohánějících se osobních a užitkových automobilů, k nimž každoročně 100 milionů dalších přibude, by se staly ekonomicky nevýhodné. Respektive jejich „výfukující, energii převádějící složité stroje“. Lokální uskladňovací energetické jednotky by se automaticky staly též tankovacími stanicemi a to by klasické motory hodně hendikepovalo. Mnozí proto Muska už začínají připodobňovat k Henry Fordovi, který také realizoval svůj podnikatelský krok, zatímco jiní o něm dlouho jen žvanili. Musk možná věc uspěchal, ale déle čekat nemohl. Už proto, že stejným směrem se vydala země, která má největší válečné loďstvo, největší elektrárny, nejrychlejší nejdelší vlakové spoje, vytvořila nejdelší mosty a je největším věřitelem na světových finančních trzích, včetně samotných USA. Našlápnuto má Čína stát se supervelmocí i ve světě obnovitelných zdrojů energie. Pokud se tak již nestalo, brzo se bude honosit i největším instalovaným výkonem z větrníků. Již tento rok se má stát světovým lídrem zbudované základny fotovoltaiky. Čína se stala největším světovým výrobcem, jak solárních fotovoltaických článků, tak větrných turbín.
Je logické, že se čínské společnosti (například BYD) také angažují ve výrobě akumulátorů založených na lithium-iontových bateriích. Tedy stejném základu, jaký prosazuje Musk. Ty čínské nejsou tak spolehlivé a levné, jako ty, co nyní představila Tesla. Od Muska ale jasně zaznělo, že dát jim čas, bude Země středu brzo záložní energetické jednotky vyrábět srovnatelné, nebo i lepší.
Muskova vize jednu chybu přece jen má. Naráží na aktivity mnoha mocných korporací. Jde proti zájmům těch, kteří nemálo investovali do „klasiky“. A uhelné a ropné kliky jsou mocné. Do problémů by realizace jeho plánů dostala i ekonomiku řady států, jejichž zdroj bohatství je ve vývozu fosilních surovin. Austrálii nevyjímaje. Ať už to rozběhne Asie, nebo USA, vize post-fosilní éry začíná nabývat zřetelnějších obrysů. Brzo zřejmě skončí i tak nesmyslné debaty a kongresy na téma, jak dál s uhlíkovou daní. Půjde-li trend nastíněnou cestou, dobře na tom budou země, které mají zásoby lithia. Jsou to Bolívie, Čile, Čína a USA. Ani Česko by na tom nemělo být špatně. V Krušných horách nejspíš máme lithia nejvíc ze všech zemí EU. Pokud se o něj nepřipravíme nějakým tunelem až k protinožcům, australská firma (European Metals) totiž už na Cínovci průzkumně vrtá...
Čína již delší dobu dává světu v podnikání lekci. Importuje technologie a vyváží zboží. A pokud si zkusíme trochu zavěštit, tak stejně jako nás zaplavila ledkami, počítači, a elektrotechnikou všeho druhu, stane se tak brzo i s dalšími nízkonapěťovými spotřebiči. Bude nás to nutit k nízkonapěťovým rozvodům stejnosměrného proudu a spolu s nimi začnou mít víc navrch i uskladňovací energetické jednotky. Ať už domácí dobíjecí velkobaterie budou mít visačku TESLA, nebo PRC, budou dávat větrníkům a fotovoltaice větší smysl. Protože jí u nás už máme také habaděj, nejspíš se to začne týkat i nás. Zda to bude i racionální řešení, to už by měli řešit povolanější.
Nové podrobnosti zde: How High-Pressure Die Casting Makes Simpler Lighter Cheaper Teslas
Diskuze:
