Monogamie je v přírodě vzácným jevem
Mnoho druhů, které jsme si dávali za vzor a u nichž jsme si mysleli, že tvoří páry „dokud je smrt nerozdělí“, nás genetici rozborem jejich potomstva nepřestávají vyvádět z omylu. Samečci jsou většinou už takoví, obskočí, co se dá. Ale nelze jim to mít moc za zlé, protože je k záletům přemlouvají jejich geny. Jsou sobecké a svým nositelům propůjčují neukojitelnou a bezohlednou touhu se šířit, co to jen jde. Zvířátkům je tak nějak shůry dáno, že podle různých fyzických podnětů dokonce dokážou u samičky poznat čas plodnosti. Nejlépe to je vidět na těch, kterým se poštěstí mít harém. Záhy zjistí, že to je dřina a začnou se svým vzácným zbožím šetřit. Bez našeptávání, kdy je ten správný čas aby jejich snaha nepřišla vniveč, se neobejdou. Poslední dobou přibývá prací, které poukazují, že i lidský živočich registruje nepatrné detaily, kterými ženy signalizují plodné dny a že se my muži od jiných božích hovádek, zase tak moc nelišíme. Jedné výzkumnické partě dokonce vyšlo, že jsme schopni tyto detaily zjistit i z fotografie. Stačí nám pohled na obrázky a upřednostníme záběry žen pořízené v době okolo ovulace.
Pokud výzkumníci nepřibrušovali tužku ve snaze spáchat publikaci, potom z jejich pozorování by do jisté míry šlo udělat závěr – že tváře něžných stvoření v neplodném období, se nám tak moc nezamlouvají.
Nejde jen o zrak
K obličeji patří i ústa a o těch ženských to platí dvojnásob. Ne náhodou mají všechny jazyky světa obdobu přísloví: „co neví, nepoví“. Zvukaři této lidové moudrosti přidali ještě další rozměr. Ženská vyřídilka se tím stala mnohem výmluvnější, než jsme si kdo dovedli představit. Ženy nám to nejpodstatnější totiž sdělují bez ohledu na to o čem zrovna brebentí. V praxi to pak znamená, že u nich na smysluplnosti pronášených vět, vlastně ani moc nezáleží.
Jak se na to přišlo?
Postupně. Trošku to souvisí s tím, co nás už nepřekvapuje - že mezi eunuchy jsou ti nejlepší pěvci. Na něco podobného nedávno přišli i u ptáků. Kanáří samičky normálně nezpívají. Když ale do nich hormonálně šťouchneme, jako mávnutím kouzelného proutku se z tichých stvoření stávají pěvkyně ptačích sexy árií. Fyziologové už hezkou řádku let vědí, že hormony ovlivňují sliznice. Anatomové zase, že hlasivky jsou ukryty v slizničním valu vybíhajícím v hlasivkové řasy, jejichž rozkmitáním se zvuk vyluzuje. Bylo tedy jen otázkou času, kdy někoho napadne prověřit, jestli se i samičkám druhu Homo sapiens v průběhu hormonálního cyklu nemění hlas tak výrazně, že to my, opačné pohlaví, jsme schopni zaregistrovat. Jisté náznaky, že by tomu tak mohlo být, sahají do doby, kdy se začalo s pilulkami proti početí. Ženy živící se zpěvem si pochvalovaly, že po celou dobu, co je berou, jim hlas zůstává stabilní. Další indicií bylo, že s menopauzou ženám hlas hrubne a je hlubší.
Američtí výzkumníci zase přišli s tím, že v době plodných dnů se makakům hlasová frekvence zvyšuje z 206 na 211 Hz a že to samečky vzrušuje. Právě to mělo německo-britsko-izraelský tým navnadit k prověření, zda si i v tom nejsme tak trochu podobní. Pokus začal tím, že ženám nahráli hlasový projev a pak v něm pátrali, zda se s kolísáním hormonálních hladin v průběhu cyklu nějak mění. Pokus ještě navíc rozšířili i o posuzování atraktivity ženského slovního projevu. Tu dali posoudit mladým heterosexuálním Britům. Mělo to svůj důvod. Neznali německy a do hodnocení atraktivity tak nemohli vnášet chyby navozené tématem o němž ženy hovoří. I vzhled by mohl výsledky zkreslit. Ten odfiltrovali jednoduše. Pouštěli hodnotitelům slovní výlevy žen ze záznamu (audio do sluchátek bez vizuálního kontaktu). Každodenní rozbor ženského moče dal obraz hodnot estrogenu a progesteronu a umožnil určit fázi cyklu. Tak dodatečně dali dohromady, která z nahrávek pocházela z časového „okna plodnosti“ a která z doby kdy by veškeré počínání za účelem plození bylo marné.
Výsledky přinesly rozčarování.
Předpoklad, že se ženy budou v tomto ohledu chovat jako opice, nevyšel. A nebo spíš vyšel, ale přesně naopak. Na rozdíl od úzkonosých primátů se ženám v době ovulace hlas nezvyšoval, ale snižoval.
Další výzkum už vše napravil. Podrobný rozbor řeči podobnost přece jen odkryl. V průběhu cyklu se ženám výrazně mění charakteristika jejich slovního projevu, hlavně v tom, čemu muzikologové a jazykozpytci říkají harmoničnost. Jde nejspíš o změny způsobené prokrvením sliznic a tím i hlasivkových řas, od nichž se vyluzování tónů a zabarvení hlasu odvíjí. Závěr z toho je, že podobně jako samečci makaků, jsme i my muži schopni tyto jemné hlasové nuance při švitoření žen vnímat a také si jejich význam správně vyložit. Že tomu tak skutečně je, doložili výzkumníci statistikou našich preferencí ve prospěch hlasových záznamů pořízených v době těsně před ovulací. Tyto schopnosti v sobě skrývají i celou řadu problémů. V plodných dnech se nám i to jejich „už jsem zase všechno utratila“ může připadat libozvučně a sexuálně přitažlivě.
Ač se nám to líbí, nebo ne
Naše tělesné schránky jsou do jisté míry hříčkou hormonů a jim nadřízených genů. Ženám v době ovulace tělem cloumá estrogen, aby týden nato předal žezlo a s ním nadvládu svému protějšku jménem progesteron. Mimo dva hlavní hráče se ženám do rozhodování plete i řada dalších hormonů, včetně testosteronu, často mylně považovaného jen za „mužskou záležitost“. I když ženy varlata nemají, tvoří si ho ve vaječnících a nadledvinkách. Před několika lety parta z university v Aberdeenu zjistila, že testosteron ženám nejen posiluje „chtíč“, ale i preferenci vzezření partnera. Hladina ženského testosteronu diriguje ženským mozkům, jak výrazné mužské rysy tváře se jim budou zamlouvat. Ne náhodou jde v tomto případě o znaky, které podléhají zase tomu mužskému testosteronu. U nás jeho hladina výrazně ovlivňuje například růst a mohutnost čelisti a ta pak dává výraz celému obličeji. A tak si nevědomky ženštější ženy vybírají mezi mužnějšími protějšky a vše to vlastně probíhá pod taktovkou sobeckých genů. Proč? Protože je pak takové rozhodnutí žen pro jejich potomky to nejlepší. A co je dobré pro potomky, je ve skutečnosti jen správná volba pro šíření sobeckých elementů.
Hormony a jejich nadřízení (geny) se nepletou jen do řízení „osudu“ ve smyslu výběru partnera pro plození potomků. Promlouvají i do ženského sebevědomí a kritického pohledu na sebe sama. Neváhají zorganizovat, jak budou pohrdat svými sokyněmi a hormonální drzost jde tak daleko, že jim vedou ruku i ve chvílích, kdy se přehrabují v šatníku a přemýšlí o tom, „co na sebe“. Je toho tolik, že po právní stránce to lze kvalifikovat jako zasahování do svobody projevu.
Obdařila příroda stejnými schopnostmi muže i ženy?
Janek Lobmaier z University of Bern se pokusil zjistit, zda něžná stvoření jsou na sobě schopna si všímat takových detailů, jako si na nich všímáme my. Jisté indicie, že by tomu tak mohlo být, tu již byly.
Například výsledky pozorování psycholožky Marthy K. McClintockové z chicagské univerzity, kterou zaujalo, proč se 135 dívkám, žijícím společně na koleji, po čase jejich cykly synchronizují. McClintocková to dává za vinu feromonům, které ženy v době ovulace produkují a které u spolubydlících navozují fyziologické procesy, jež pak startují spuštění menstruace.
Lobmaier své pokusy začal tím, že si nejprve opatřil fotografie více než dvou set žen. Od každé dva záběry. Jeden z doby její plodné fáze, druhý z té nejméně vhodné k otěhotnění. Ty pak neukazoval mužům, ale ženám a sledoval, zda se v jejich reakcích neprojeví něco, co zoologové na samičkách jiných savců žijících v tlupách, popisují poměrně často a čím by se dalo argumentovat, že ženy, co do rozpoznání plodného období u jiných žen, jsou na tom stejně jako muži, kteří to zvládají vcelku obstojně.
Co na to něžné pohlaví?
Když dívky dostaly za úkol posoudit, na kterém z obrázků jim vrstevnice připadají atraktivnější, nebylo z toho nic. Ve srovnání s námi se ženy zdály být pozorovacím talentem zcela neobdařeny. Ovšem pozor! Stačilo poněkud pozměnit formulaci otázky ve smyslu „Která z dívek na předkládaných fotkách se vám jeví, že by byla schopna vám vašeho kluka (manžela) přebrat?“ A rázem bylo jasno. Přednostně prstem ukazovaly na obrázky, které vznikly v čase fertilním, kdy hladina hormonu plodnosti v krvi byla vysoko. Z evolučně materialistického pohledu na věc se to jeví tak, že ženy v době ovulace (schopné okamžitě otěhotnět), se jiným ženám jeví být pro jejich partnerský vztah větší hrozbou. A že naše drahé polovičky si tohoto „nebezpečí“ jsou dobře vědomy.
Literatura
Can women detect cues to ovulation in other women's faces? Biology Letters, rsbl.royalsocietypublishing.org/lookup/ doi/10.1098/rsbl.2015.0638 Fischer J, Semple S, Fickenscher G, Jürgens R, Kruse E, et al. (2011) Do Women"s Voices Provide Cues of the Likelihood of Ovulation? The Importance of Sampling Regime. PLoS ONE 6(9): e24490. doi:10.1371/journal.pone.0024490
Diskuze:
