Opakované rychlé rádiové záblesky prohlubují vesmírnou záhadu  
Zachycení série rychlých rádiových záblesků z jednoho místa, spolu s určením zdroje jiného rychlého rádiového záblesku v eliptické galaxii a následným zpochybněním jeho katastrofického původu uvedlo vědu o rychlých rádiových záblescích do stavu bublajícího tvůrčího chaosu.

 

Jason Hessels. Kredit: J. Hessels
Jason Hessels. Kredit: J. Hessels

Kratičké ale nesmírně energetické rychlé rádiové záblesky (Fast Radio Bursts, FRB) známe teprve pár let. První objevený rychlý rádiový záblesk pochází dat získaných v roce 2001 australským radioteleskopem Parkes a stále jich známe jenom pár. Astrofyziky ale velice dráždí, protože je obestírají samé záhady. Donedávna nebylo ani jasné, jestli jsou vůbec reálné a stále nikdo netuší, jak vlastně takové rychlé rádiové záblesky vznikají. Nedávný pozoruhodný objev týmu Jasone Hesselse z Nizozemského radioastronomického institutu a Amsterdamské univerzity, který se skví na webu časopisu Nature, do toho bohužel moc světla nepřinesl, spíše naopak.

Až do této chvíle jsme ulovili asi tak tucet rychlých rádiových záblesků a domníváme se, že přilétají z hodně vzdálených galaxií. Zatím to vypadalo, že z jednoho místa dorazí vždycky jenom jeden FRB záblesk, což by nasvědčovalo tomu, že vznikají při nějaké katastrofické události. Jenže Hessels a spol. tvrdí, že zachytili 10 nových rychlých rádiových záblesků, a že úplně všechny pocházejí z jediného místa. Shodou okolností ze stejného místa, odkud přiletěl jeden dřívější FRB záblesk z roku 2012. Pro Hesselsův tým skvělý objev, pro astrofyziky strašidelně kypící záhada. Co by to proboha mohlo být?

Radioteleskop Arecibo. Kredit: NAIC.
Radioteleskop Arecibo. Kredit: NAIC.

Inkriminovaný záblesk FRB 121102 zachytil v roce 2012 slavný portorický radioteleskop Arecibo. Badatelé samozřejmě poté detailně sledovali oblast, odkud tento FRB záblesk přiletěl, ale nic zajímavého tam nenašli. To se ale změnilo v první polovině roku 2015, kdy Hesselsův tým mezi květnem a červnem přesně ze stejného místa zachytil celkem 10 FRB záblesků. A to je na pováženou. Podle Hesselse můžeme zamítnout představy, že rychlé rádiové záblesky vznikají při nějakých katastrofických srážkách nebo explozích. Spekulovalo se například o srážkách neutronových hvězd. Jenže je strašlivě, neuvěřitelně nepravděpodobné, že by se na jednom místě srazily neutronové hvězdy jedenáctkrát za sebou. Nebo že by tam něco tolikrát dramaticky explodovalo.

Vše nasvědčuje tomu, že musíme přijít s jiným vysvětlením. Podle Hesselse by to měl být nějaký rotující zdroj záření, který občas naším směrem zazáří intenzivním rádiovým zářením. Něco jako pulsary. Jestli ale rychlé rádiové záblesky doopravdy přilétají ze vzdálenosti miliard světelných let, jak si mnozí myslí, tak by to prý musel být pulsar nabušený hodně silnými steroidy.

Radioteleskop Arecibo. Kredit: NAIC.
Radioteleskop Parkes. Kredit: Ian Sutton / Wikimedia Commons.


Aby nebylo kolem rychlých rádiových zábleskl málo záhad, sotva před týdnem se objevila další ostře sledovaná studie, tentokrát týmu, který vedl Evan Keane z britské observatoř Jodrell Bank. A ta tvrdí něco úplně jiného. Prý identifikovali zdroj rychlého rádiového záblesku FRB 150418 z dubna 2015, protože objevili rádiový dosvit (afterglow) po tomto záblesku, který trval několik dní. Jako zdroj tohoto FRB záblesku určili eliptickou galaxii ve vzdálenosti 6 miliard světelných let. Takový FRB záblesk jednoznačně ukazuje na katastrofickou povahu vzniku záblesku.

Co na to Hessels? Buď se prý minimálně jeden z týmů mýlí anebo každý tým pozoroval jiný typ události. Něco takového samozřejmě nelze vyloučit. Velmi podobná situace nastala při studiu gama záblesků (GRB), které mátly astrofyziky do té doby, než je rozdělili na dva základní typy – dlouhé a krátké gama záblesky, které se zřejmě podstatně liší svým vznikem.

Arecibo a rychlé rádiové záblesky. Kredit: Danielle Futselaar / McGill University.
Arecibo a rychlé rádiové záblesky. Kredit: Danielle Futselaar / McGill University.


Ovšem, pokud by si někdo myslel, že už nemůže být víc zmatků kolem rychlých rádiových záblesků, tak by se spletl. Před pár dny totiž Peter Williams z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a jeho spolupracovníci rovněž zpochybnili závěry Keaneho týmu, ale z úplně jiného konce než Hessels se svými opakovanými FRB záblesky. Jde o to, že Williams a spol. pozorovali druhý rádiový „dosvit“ z Keaneho galaxie. Pokud v tom nejsou nějaké omyly a nedorozumění, tak pochopitelně Keane nemohl pozorovat katastrofickou událost, jako srážku nebo explozi.

Pokud si tohle všechno dají dohromady odborníci na rychlé rádiové záblesky, tedy opakované FRB záblesky Hesselse a spol., FRB záblesk s dosvitem v eliptické galaxii Keaneho a spol. a druhý dosvit z eliptické galaxie Williamse a spol., tak je nejspíš najdeme ve stavu hmatatelného šílenství. Ale taková už astrofyzika je. A vůbec věda. Důležité je nebát se, nemít zbytečné předsudky, vydržet stres a zakousnout se do FRB záblesků se vší vervou. 

Video:   Astronomers Identify Repeating Radio Bursts For The First Time


Literatura
McGill University 2. 3. 2016, NewScientist 2. 3. 2016, Nature online 2. 3. 2016, Wikipedia (Fast radio burst).

 

Datum: 03.03.2016
Tisk článku



Diskuze:



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace