Práce v elektrárně

Velmi důležitého pokroku bylo dosaženo při přípravě vyklizené bazénů s vyhořelým palivem. Podařilo se připravit místo ve společném bazénu pro uložení palivových článků a připravit podmínky pro ukládání palivových souborů tam. Jako test budoucího vyklízení bazénů poškozených bloků posloužilo vyklizení palivových souborů z šestého reaktoru. Ten cunami přestál bez úhony. Přípravné práce začaly 17. září a bylo nutné postupně sejmout betonový poklop reaktoru, posléze víko kontejnmentu a víko tlakové nádoby. Nakonec byla vyjmuta část vnitřního zařízení, která blokovala přístupu k aktivní zóně a 17. října začal přesun palivových článků. Ten by měl probíhat do konce listopadu. Reaktor číslo šest zůstal stejně jako reaktor číslo pět během cunami a následné havárie nepoškozen. Přesto je nepříliš pravděpodobné, že by mohl být při současném postoji veřejnosti někdy v budoucnu znovu spuštěn. Ovšem konečné rozhodnutí o budoucnosti těchto bloků se čeká až příští rok.

Zvětšit obrázek

Sejmutí víka tlakové nádoby šestého reaktoru Jaderné elektrárny Fukušima I, které předcházelo vyklízení palivových souborů z něj (zdroj TEPCO).

Značně pokročily také práce na přípravě vyklizené bazénu u čtvrtého bloku. Po dokončení nové horní části budovy se dokončila také instalace vnitřního vybavení, které umožní přepravu palivových souborů v bazénu do přepravních kontejnerů a jejich expedici. Jedná se o zařízení pro manipulaci s palivovými soubory a velký jeřáb pro manipulaci s přepravními kontejnery, do kterých se budou palivové články ukládat. Celý systém vybudovala firma Hitachi GE. Předpokládaný postup je takový, že kontejner se velkým jeřábem umístí do vyklizené části bazénu a pomocí instalovaného zařízení se do něj palivové soubory pod vodou přemístí. Pak se kontejner přemístí velkým jeřábem do vozidla, které jej přepraví ke společnému bazénu. Bližší popis následné přepravy i fotografie kontejneru i vozidla na jejich přepravu jsou v předposlední části cyklu. Testy jednotlivých částí přepravního zařízení probíhají nyní a zároveň se i speciálním zařízením vyklízejí kusy betonu a další trosky, které do bazénu popadaly. První palivové soubory by měly bazén opustit 8 listopadu. Celou činnost je možné vidět na tomto videu.

Zvětšit obrázek

Pohled na vybavení instalované uvnitř nové horní budovy čtvrtého bloku, v popředí je zařízení pro manipulaci s palivovými soubory. V pozadí pak velký jeřáb. (Zdroj TEPCO).

Celkově je v bazénu 1331 vyhořelých palivových souborů. Z nich 550 jsou čerstvé, vytažené z reaktoru krátce před cunami. Navíc je zde je 220 čerstvých nepoužitých souborů, Dva z nich už byly vytaženy (viz zde)   a nebylo u nich nalezeno žádné poškození. Každý palivový soubor je 4,5 m dlouhý a váží zhruba 300 kg. Vnitřek bazénu prohlédly podvodní kamery. Zdá se, že palivové soubory jsou nepoškozené. V bazénu však je napadána spousta trosek a špíny. Částečně už proběhlo pomocí speciálního zařízení vyčištění, viz odkazované video. I tak bude třeba postupovat při vyklízení palivových souborů velmi opatrně a překvapení nejsou úplně vyloučena. Vyklízení palivových souborů by mělo celkově trvat rok, ale důraz bude spíše na bezpečnost a opatrnost než na rychlost, takže bych spíše předpokládal, že to bude delší doba. I v normální situaci by přemístění takového počtu palivových souborů trvalo zhruba sto dní.

Zvětšit obrázek

Pohled zblízka na stroj pro manipulaci s palivovými články, který byl v září instalován v nové horní části budovy čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

Co s radioaktivní vodou?

Kruciální pro vyřešení problémů s radioaktivní vodou v elektrárně je, aby zařízení ALPS (Avanced Liquid Processing Systém) bylo uvedeno do stabilního spolehlivého provozu. O budování a testovacím provozu tohoto zařízení se psalo už v několika částech cyklu. Zatím však probíhal testovací provoz s velkým počtem přerušování. K poslednímu odstavení došlo v červnu na základě výskytů úniků nedekontaminované vody s největší pravděpodobností způsobenými vznikem díry způsobené korozí. Zařízení má tři paralelní jednotky. Na nich se postupně dělají úpravy, které zajistí ochranu před korozí. První jednotka byla k testovacímu provozu opět spuštěna koncem září, druhá koncem října a poslední by se měla rozběhnout v polovině listopadu. Původně se předpokládalo, že už by mělo celé zařízení ukončit testovací provoz nyní a dosáhnout plného standardního provozu. To se pochopitelně odložilo a nyní se předpokládá dosažení tohoto cíle až na jaře. Je vidět, že zprovoznit toto velmi komplikované zařízení, které dokáže odstranit 62 druhů radioaktivních látek a po jeho využití by ve vodě zůstalo čistě radioaktivní tritium, není jednoduchou záležitostí. Společnost TEPCO předpokládá, že k dosavadnímu jednomu zařízení ALPS by přidala další dvě. Jejich celková kapacita by měla dosáhnout zhruba 1500 tun dekontaminované vody denně. To by mohlo umožnit dekontaminovat veškerou nahromaděnou radioaktivní vodu, které je v areálu v různých nádržích a podzemních prostorách přes 450 000 tun. Tato voda je zatím ve své většině vyčištěna od dominantní radioaktivity gama obsažené v izotopech cesia, od zbývajících radioaktivních látek by měla být vyčištěna do března 2015. Zda je toto datum reálné, bude více jasné do konce roku podle toho, zda se podaří provozovat současné zařízení ALPS kontinuálně a spolehlivě s odpovídající kapacitou.

Zvětšit obrázek

Blok 4 a zařízení pro vyklízení bazénu s vyhořelým palivem při návštěvě amerického ministra energetiky Ernesta Monize (TEPCO).

Situace s radioaktivní vodou v areálu elektrárny byla podrobně popsána v několika článcích (zde,  zde  a zde). Zde se také ukazuje, jaké byly a jsou zdroje radioaktivní vody a jaká jsou reálná rizika. Hlavním současným zdrojem nové radioaktivní vody je pronikání podzemní vody do areálu elektrárny a hlavně jeho některých silně kontaminovaných částí. Při posuzování rizika si je třeba uvědomit obrovskou míru zředění v okamžiku, kdy se radioaktivní voda i přes různé zábrany dostane do moře. Výrazněji kontaminovaný je pouze uzavřený přístav bezprostředně u Fukušimy I. Tam se radioaktivita nahromadila už v prvních dnech po havárii. Proto jsou zde vybudovány zábrany, které snižují riziko pronikání radioaktivity z něj do volného oceánu. Již pár kilometrů od pobřeží je radioaktivita z Fukušimy I normálními metodami neměřitelná.

Zvětšit obrázek

Návštěva amerického ministra energetiky Ernesta Monize v zařízení ALPS (zdroj TEPCO).

Pokud použijeme speciální spektrometrické metody, které umožňují identifikovat přesně definované umělé radionuklidy vzniklé ve Fukušimě, tak lze zjistit i extrémně malou kontaminaci. Měření vzorků mořské vody o objemu desítek litrů získaných v různých místech mezi japonským pobřežím a Havajskými ostrovy prováděl také kolega Kameník během svého postdoktorandského pobytu na Havajské univerzitě. Podrobněji jsou výsledky popsány v již zmíněném odkazu. Pro charakteristiku rizika kontaminace stačí uvést jeden údaj. Zatímco aktivita z Fukušimy je na úrovni zhruba jednotek Bq/m3, aktivita jen jedné složky přirozené radioaktivity mořské vody, radioizotopu 40K, je v řádu 10 000 Bq/m3. Reálným rizikem je tak pouze kontaminace v přístavu u Fukušimy a bahna u pobřeží. Tam existuje nebezpečí, že se budou některé radioizotopy koncentrovat v rybách či jiných mořských živočiších. To se týká například radioizotopů cesia nebo stroncia. Naopak, žádným rizikem v tomto ohledu není tritium, to se v organismech i jinde nehromadí. Je tak důležité zabránit pronikání radioaktivních látek do potravinového řetězce. O tom se  podrobněji zmíníme při rozboru situace v prefektuře Fukušima.

Zvětšit obrázek

V rámci ochrany před dopady tajfunů, které přinesly intenzivní lijáky, se na nádrže instalovaly plachty, které snižovaly množství dešťové vody, která se dostala za zábrany, které mají zachytit radioaktivní vodu v případě úniků (zdroj TEPCO).

Ve zmíněných odkazech se rozebíral největší únik radioaktivní vody, který nastal v srpnu. Z montované nádrže číslo 4 uniklo zhruba 300 tun radioaktivní vody. Jedná se o vodu, ze které bylo odstraněno cesium a tím hlavní část radioaktivity gama, ale zůstala v ní řada jiných radionuklidů s radioaktivitou beta. Nedávno se po rozebrání nádrže a analýze potvrdilo, že únik nastal v propojení dvou komponent, ze kterých byla nádrž složena. A důležitým faktorem byla v tomto případě koroze. Bohužel byl v té době otevřen kohout, který umožňuje odčerpat dešťovou vodu z prostor za zábranou, která brání tomu, aby se kontaminovaná voda, uniklá z bazénu, dostala do životního prostředí. Není úplně přesně známo, kolik a kam se uniklé radioaktivní vody dostalo. Částečně byla odčerpána, odstraněna s kontaminovanou zeminou. Dalším opatřením bylo vybudování vrtů, které odčerpávají podzemní vodu prosakující do daných míst. Ta se kontroluje a zjišťuje se, zda se do ní nedostaly uniklé radioaktivní látky. Tyto vrty byly zatím pouze ve směru k moři. Koncem října se v jednom z vrtů začala zvyšovat koncentrace radioaktivního stroncia. Z toho důvodu se vybudovaly nové vrty, které začátkem listopadu zvýšily množství odčerpávané podzemní vody. Ta se ukládá ve speciálních nádržích a kontroluje její radioaktivita.  

Zvětšit obrázek

Pohled na nádrže s radioaktivní vodou (zdroj TEPCO).

V průběhu září a října došlo k několika dalším, i když menším únikům. Při jednom přetekla nádrž, do které pracovníci přečerpávali radioaktivní vodu. K dalšímu úniku došlo v zařízení pro úpravu a odsolování kontaminované vody. Tam pracovník omylem rozpojil chybnou rouru a došlo k úniku radioaktivní vody. V té době bylo v daném místě jedenáct pracovníků, u šesti z nich došlo k mírné povrchové kontaminaci. Ovšem díky ochrannému oblečení byly dopady minimální. Zvláště, když šlo o vodu, která už byla očištěna od cesia a dominantní část radioaktivity gama a její radiace byla dominována radioaktivitou beta. Ta je odstíněna již velmi tenkou vrstvou materiálu. Dávkový příkon na povrchu vyteklé vody byl 1,2 mSv/hod. Pří a po dekontaminaci se zjistilo, že událost nepředstavuje pro dané pracovníky žádné zdravotní riziko. Tyto i některé další úniky, které nastaly, se však týkaly jen velmi malých množství radioaktivní vody a omezily se na velmi malé prostory, které se snadno dekontaminovaly.

Zvětšit obrázek

Rozebírání jedné ze sestavovaných nádrží na radioaktivní vodu (zdroj TEPCO).

V průběhu října se areál elektrárny potýkal s problémy, které způsobily extrémně velké lijáky přinesené tajfuny. Problém byl hlavně se zaplavením ochranných bazénů, které vytvářejí ochranou bariéru okolo nádrží s radioaktivní vodou. Dešťové vody bylo takové množství, že bylo povoleno, po kontrole její radioaktivity, v případě, že splňuje příslušné limity, ji dočasně část vypouštět do moře. A povinně skladovat v nádržích jen tu, která limity překračuje. Navíc se rozhodlo využít pro tuto relativně slabě kontaminovanou vodu dočasné uskladnění v podzemních nádržích. I tak při maximu tajfunu v oblasti Fukušimy se dešťová voda přes ochrannou hráz okolo nádrží přelila.

Zvětšit obrázek

Část nádrže, ze které unikla radioaktivní voda, po rozebrání. Jedná se o část propojení v místech, kudy došlo k úniku (zdroj TEPCO).

Velmi se rozšiřuje sledování všech systémů manipulace s radioaktivní vodou, aby se včas úniky odhalily. Zkoumá se pohyb radioaktivních látek v řadě míst v areálu i v pobřežních vodách. Do budoucna se připravuje řada opatření proti šíření radioaktivity a pro zamezení pronikání podzemní vody do silně kontaminovaných částí elektrárny a úniku radioaktivních látek z nich. Jedním z nich je vytvoření stěny ze zmrzlé zeminy. V trubkách by v podzemí cirkulovala tekutina s velmi nízkou teplotou, která by zmrazila okolní zeminu a vytvořila by se tak stěna ze zmrzlé země, která by zabraňovala pronikání vody. První testy této metody už začaly. Alespoň podle mého názoru je však důležitější vybudování systému vrtů nad elektrárnou, které by odčerpávaly podzemní vodu ještě před tím, než se může kontaminovat. Ta by se tak mohla vypouštět do moře. Tím by se zabránilo zvyšování množství radioaktivní vody a pronikání radioaktivních látek v kontaminované podzemní vodě do moře.

Možné metody, jak nakládat s radioaktivní vodou, byly konzultovány i s delegací odborníků Mezinárodní atomové agentury a dohaduje se co nejužší spolupráce a pomoc této organizace. Další její tým přijede na misi do Fukušimy koncem listopadu. Pomoc také přislíbily USA. Na konci října navštívil elektrárnu americký ministr energetiky Ernest Moniz. Spolupráce by měla zahrnovat řadu oblastí, týkajících se dekontaminace, odstranění poškozených aktivních zón i zacházení s radioaktivní vodou. Diskutovala se také možnost pomoci v oblasti zacházení s tritiem v radioaktivní vodě po odstranění ostatních radioaktivních látek.

Zvětšit obrázek

Pohled na trubku, u které došlo k úniku v odsolovacím zařízení (zdroj TEPCO).

Situace v znovuotevřených evakuovaných oblastech

V minulé části cyklu se psalo o dokončení klasifikace a otevírání zakázané zóny. A také o první oblasti, která byla celá v nejméně kontaminované oblasti s rizikem celoroční dávky do 20 mSv. Je jí část města Tamura, v němž se dokončila dekontaminace, a obyvatelům byl povolen dlouhodobý pobyt. Jde zatím o podmínečné povolení, které má umožnit zrychlení rekonstrukce těchto zasažených oblastí. Dozimetrická situace se bude pečlivě sledovat a právě v současné době se posuzuje další postup. Vláda doporučovala odvolat všechna omezení pro návrat do této oblasti 1. listopadu. Místní samosprávné orgány spíše doporučují až jaro příštího roku, kdy bude více obnovena infrastruktura a služby v dané oblasti. Diskuze je ovlivněna i tím, že na oficiálním vyhlášení odvolání všech omezení závisí i konec některých kompenzací obyvatelům dané oblasti a hrazení další dekontaminace. Je jasné, že čerstvě otevřená území budou i po úplném odvolání všech omezení nést riziko zvýšené radioaktivity. Bude se v nich pokračovat v dekontaminačních pracích, snažících se o její další snížení. Pro navrátilce vypracoval Úřad pro jadernou bezpečnost manuál s doporučeními a budou jim poskytnuty dozimetry, které umožní průběžnou kontrolu dozimetrické situace.

Zvětšit obrázek

Boj s dešťovou vodou v době tajfunu (zdroj TEPCO).

Koncem srpna bylo zahájeno další kolo dekontaminačních prací v oblastech, které jsou mimo bývalou zakázanou zónu a už byly jednou dekontaminovány. Jednak se odstraňuje kontaminace, která se do dekontaminovaných prostor dostala ze silně kontaminovaných oblastí okolo. Dále se dekontaminace rozšířuje i na oblasti vzdálené od obydlených míst, kde se zatím nedělala. Předchozí dekontaminační práce probíhaly relativně úspěšně, podařilo se je již téměř dokončit. Původně se předpokládalo za rok snížit dávkový příkon v oblastech, kde se pohybují dospělí zhruba o 50 % a v místech, kde se pohybují děti zhruba o 60 %. Výsledek srovnání měření na zhruba 11 500 školách, domovech úřadech a dalších místech ukázal, že snížení dávkového příkonu v místech pobytu dospělých bylo o 61 % a u prostor, kde se vyskytují děti, pak o 64 %. Vylepšení postupu dekontaminace umožní i výsledky studie, která ukázala, že cesium zatím stále zůstává ve velmi tenké vrstvě u povrchu zeminy. Do hloubek pod 10 cm se téměř nedostává. To umožní postupovat při odstraňování kontaminované zeminy efektivně a snížit množství odpadu. Ke zlepšení informovanosti obyvatel o situaci začal pracovat systém, kdy zařízení umístěné na autobusech měří průběžně situaci v místech, kudy projíždí. Získané informace jsou v podobě mapy dostupné online na síti. I podle odborníků z Mezinárodní atomové agentury je nejdůležitější co nejpřesnější a nekorektnější informovanost obyvatel. Hlavně vysvětlení, které hodnoty dávky mají jaká rizika. Při jakých hodnotách je možné se bez rizika vrátit a další snižování dávkového příkonu v dané oblasti provádět postupně v delším časovém období. Pro oblasti, kde je radiace, která vede k roční dávce menší než 20 mSv, nepřináší podle všech relevantních studií radiace žádné zvýšení zdravotního rizika.   

Zvětšit obrázek

Návštěva amerického ministra energetiky v seizmicky odolné budovy řídícího střediska v areálu Fukušimy I Ministr Ernest Moniz je ten s šedými dlouhými vlasy (zdroj TEPCO).

Dekontaminace bývalé zakázané zóny se zpožďuje oproti plánu v sedmi z jedenácti takto postižených samosprávných celků. Připomínám, že tento plán se netýká dekontaminace nejsilněji postižených červených oblastí, kde se postup dekontaminace teprve připravuje a testuje. Tyto stále zakázané oblasti si lze nyní prohlédnout alespoň díky fotografiím a videím na Googlu.   Ke zpoždění došlo například u části města Minami Soma a vesnice Iitate. Původně měly být dekontaminační práce dokončeny do března příštího roku. Ukázaly se však být náročnějšími a budou trvat déle. U vesnice Iitate se předpokládá úplné dokončení dekontaminačních prací až na jaro 2015. Zdržení může mít značný dopad. Jako příklad může sloužit Koichi Sato, který už v říjnu minulého roku znovuotevřel továrnu na výrobu betonových prefabrikátů. Byl jeden z prvních, který se do vesnice Iitate vrátil. Okolí jeho podniku mělo být dekontaminováno už v březnu. Ale práce se zpozdily. Potýká se tak s nedůvěrou zákazníků, kteří se obávají, aby jeho produkty nebyly kontaminované. Prodej mu tak klesl na třetinu stavu před cunami. Zpomalený postup dekontaminace brzdí nejvíce pochopitelně návrat mladých lidí a rodin s dětmi.

Zvětšit obrázek

Přehled rozdělení zakázané zóny do tří oblastí podle stupně kontaminace s uvedením počtu evakuovaných z příslušných měst a vesnic. Celkově se ze zakázané oblasti muselo evakuovat 82 000 lidí. Z nich se zatím vrátila jen velmi malá část. Navíc i z dalších oblastí je stále dost lidí evakuováno dobrovolně na základě svých obav z radiace.

Velkým problémem je získání povolení vstupu a přístupu na soukromé pozemky a nedostatek přechodných úložišť radioaktivního odpadu, který se při dekontaminaci hromadí. Do konce roku by se pro zmíněných sedm samosprávných celků měl stanovit nový rozvrh a opatření pro zrychlení a zefektivnění prací. Půjde například o zvýšení počtu pracovníků získávajících potřebná povolení ke vstupu na soukromé pozemky a využití efektivnějších čistících zařízení, které umožňují částečně recyklovat využívanou vodu. Zvýší se také počet pracovníků, kteří se podílejí na samotné dekontaminaci. Ke zrychlení by měla přispět i spalovna radioaktivního odpadu, která by měla přispět k jeho koncentraci a zmenšení objemu. Po dohodě s místními obyvateli se bude stavět v silně kontaminovaných částech vesnice Iitate.

Důležité pro zrychlení dekontaminace zasažených oblastí je také vybudování dlouhodobějších přechodných úložišť, kam by se shromažďoval radioaktivní odpad z krátkodobých přechodných úložišť. Vybudování těchto dlouhodobějších úložišť se plánuje v oblastech Okuma, Naraha a Futaba přiléhajících k elektrárně. Vláda plánuje začít přesun radioaktivního odpadu z přechodných krátkodobých úložišť na tato dlouhodobější úložiště v lednu roku 2015. Musí však před začátkem jejich budování získat podporu místních komunit. Ty se totiž obávají, aby se tato úložiště nestala trvalými. Podpora se nakonec našla ve městech Okuma a Naraha a potvrdila se i existence míst s vhodnými geologickými podmínkami. Tam by se mělo postavit pět dlouhodobějších úložišť. Úložiště mají být trojího typu. Dvě uložiště prvního typu by měla umožňovat ukládat odpad s aktivitou do 8000 Bq/kg, dvě druhého typu pak odpad s aktivitou mezi 8000 až 100 000 Bq/kg a jedno třetího typu by mělo umožnit ukládání odpadu s aktivitou vyšší než 100 000 Bq/kg. Jednání s představiteli města Futaba vypadají také příznivě.

Zvětšit obrázek

Plovoucí robot, který by měl zkoumat situaci uvnitř reaktorů, hlavně v komorách potlačení. Vyvíjí jej společně TEPCO a Hitachi (zdroj TEPCO).

Obnova produkce potravin v zasažených oblastech

Letos se dostala na trh první rýže z bývalých uzavřených oblastí. Bylo to nejen ze zmíněné oblasti Tamura, ale také z oblasti Hirono. V oblasti Hirono se v tomto roce pěstovala rýže na polovině existujících ploch rýžových polí, což reprezentuje 110 ha. Veškerá produkce je pochopitelně velmi pečlivě testována z hlediska možné kontaminace.

Jak už bylo psáno v předchozích částech, rybáři z rybářských družstev prefektury Fukušima velice těžce nesli popsané úniky radioaktivní vody. Obávali se, že znemožní obnovení rybolovu v dané oblasti a odradí zákazníky od jejich produktů. Po dlouhodobé kontrole ulovených vzorků, kdy se ukázalo, že nepřekračují příslušné hygienické limity, se právě v době začátku problémů s úniky chystali zahájit testovací rybolov. Jeho zahájení tak odložili a testovací výlovy šestnácti druhů ryb a mořských plodů (k nim patří například sledi) v pobřežních vodách prefektury Fukušima a později Iwaki se rozběhly až koncem září a začátkem října. Výlov je povolen ve vodách vzdálených alespoň 50 km od Fukušimy I a v hloubkách přesahujících 150 m. První den obnovení výlovů vyplulo na moře celkem 21 traulerů z přístavu Soma. V říjnu se pak hlavně lov sleďů rozběhl v daleko širším měřítku.

V té době se tak po více než dvou letech na rybích trzích nejen Fukušimy a Iwaki objevily produkty místních rybářů. Začaly dodávky i na trhy v Tokiu. Ulovené ryby jsou velmi pečlivě kontrolovány s ohledem na výskyt radioaktivních látek a každý produkt dostává příslušný certifikát o tom. První reakce hlavně obyvatel Fukušimy a Iwaki byly velice pozitivní a podařilo se dosáhnout velmi dobrých cen. Je to jistě dáno částečně i místním patriotismem a snahou přispět k návratu normální situace. Navíc, v tomto případě mají spotřebitelé jistotu, že je produkt velice pečlivě kontrolován. Je ale pořád otázka, jak se situace bude vyvíjet v budoucnu, kdy se rybolov rozjede v širším měřítku. Před havárií lovili rybáři zhruba sto druhů mořských živočichů a v daleko větším množství. Jedná se však o velmi důležitý krok. Nejdůležitější je totiž obnova místní produkce a pracovních příležitostí a právě znovuzahájení tradičního rybolovu je velmi důležitým krokem.

Zvětšit obrázek

Dekontaminační práce, které probíhaly v oblasti Tamura (zdroj MOE).

Pořádají se různé akce, které mají podpořit místní produkci potravin a její prodej v Japonsku i v zahraničí. Japonský premiér Abe navštívil přístav v městě Soma a místní rybářské trhy. Dny potravin s Fukušimi se konaly v Osace i jinde v Japonsku a propagace japonské kuchyně i potravin proběhla třeba v Londýně. Organizace UNESCO navrhuje tradiční japonskou kuchyni zařadit mezi historické dědictví lidstva. To vše může přispět k obnově tradiční produkce i ve Fukušimě.

Jaderná energetika v Japonsku

V záři došlo postupně k odstavení dvou bloků Jaderné elektrárny Ohi a Japonsko se tak znovu octlo v situaci bez fungujícího jaderného reaktoru. V minulém článku cyklu se psalo o tom, že o dovolení spuštění žádají čtyři energetické společnosti zatím u dvanácti bloků v šesti elektrárnách. U všech těchto žádostí podaných na japonský úřad jaderného dozoru NRA se jednalo o tlakovodní reaktory. V říjnu podala k tomuto úřadu žádost i společnost TEPCO, tentokrát jde o dva varné reaktory Jaderné elektrárny Kashiwazaki Kariwa. Jedná se o bloky číslo šest a sedm. Jedním z nejdůležitějších opatření pro zvýšení bezpečnosti v tomto případě je instalace filtrů u ventilačního systému, který zachytí případnou radioaktivitu při havarijní ventilaci kontejnmentu. Posuzování žádostí úřadem NRA bude trvat zhruba půl roku. Všechny elektrárny musí také získat svolení ke spuštění od místních komunit. Snaží se tak s nimi už průběžně vyjednávat, jednají s představiteli komunit a jejich pracovníci navštěvují i jednotlivé byty a domy. Náročné to bude z pochopitelných důvodů pro společnost TEPCO. Ta se tak snaží co nejvíce prezentovat stav prací na opatřeních k zajištění bezpečnosti bloků elektrárny Kashiwazaki Kariwa, třeba instalace nového filtračního zařízení ventilačního systému (viz videa TEPCO ). Pro společnost TEPCO je totiž spuštění jaderných bloků nutnou podmínkou pro zvládnutí financování nákladů na likvidaci následků havárie ve Fukušimě I. Společnost sice ve výrobní oblasti v první polovině tohoto roku díky konsolidaci produkce a prodeje elektřiny z fosilních zdrojů poprvé přešla k zisku, ale i přes finanční pomoc státu jsou náklady na práce ve Fukušimě I velmi zatěžující.

Zvětšit obrázek

Přeprava filtru, který bude v elektrárně Kashiwazaki Kariwa instalován do ventilačního systému (zdroj TEPCO).

Spustit videa

Videa TEPCO

 O znovuspuštění jaderných bloků po splnění všech bezpečnostních podmínek žádají nejen představitelé japonského průmyslu. Odstavení reaktorů totiž velice silně snižuje konkurenceschopnost japonského zboží. Náklady na dovoz fosilních paliv pro produkci elektřiny neustále rostou a promítají se do cen výroby elektřiny. Její ceny tak rostou pro firmy i obyvatelé. Jak bude vypadat energetický mix Japonska a podíl jádra v něm, je však velmi nejisté. Navíc se tato otázka stává stále více prostředkem politického boje. Nejistá je tak i otázka emisí CO₂. Japonsko plánovalo před Fukušimou pro elektroenergetiku emise 334 gCO₂/kWh. Ty však v tomto roce po odstavení jaderných bloků stouply na 487 gCO₂/kWh. Předpoklady v budování obnovitelných zdrojů, hlavně fotovoltaiky a větrných mořských farem, však jsou poměrně omezené. V nejbližších letech zhruba okolo 3,5 GWe výkonu, což znamená v celkové produkci elektřiny jen malý podíl.