Naši předci se naučili chodit po dvou v korunách stromů. Orangutani si tento typ pohybu udrželi do dnešních dob. Šimpanzi a gorily se snažily udržet si přístup jak na zem tak i do korun stromů. Musejí proto zdolávat velké výškové rozdíly šplháním a musejí mít mohutné svalstvo pletence předních končetin. Mají „ramena přes celá záda“ – jsou v horní polovině těla těžší než v dolní – a musejí se na zemi opírat o klouby. Člověk se pobytu v korunách vzdal. Evoluce jej opatřila „lehčím vrškem“ a mohl pokračovat na zemi v chůzi po dvou. Tentokrát už se nepřidržoval rukama ani větví nad sebou ani země pod sebou.