Po dlouhou dobu platil ve světě dinosauří paleontologie předpoklad, že předkové obřích sauropodních dinosaurů, kteří se v průběhu jurské a křídové periody stali největšími suchozemskými tvory všech dob[1], nastoupili trend ke zvětšování tělesných rozměrů až počátkem jury, zhruba před 200 až 190 miliony let. V průběhu triasu pak byli sauropodomorfové až na vzácné výjimky pouze menší až středně velcí tvorové, kteří ještě příliš nedávali tušit možnosti postupného růstu rozměrů v následujících obdobích. Ani největší dosud známí zástupci této skupiny do konce triasu nepřesáhli přibližně rozměry současného slona afrického (hmotnost asi 4 až 5 tun). To se sice může zdát jako značná velikost, oproti megasauropodům s tělesnou hmotností v řádu desítek tun je to ovšem spíše skromná hodnota. Jak už to ale v paleontologii často bývá, nový objev zažité pravdy snadno a rychle mění. V tomto případě je tím objevem fosilie nového vývojově primitivního sauropoda z argentinské provincie San Juan, který dosavadního největšího triasového zástupce kladu Sauropodomorpha překonává hmotností asi dvojnásobně. Při délce 8 až 10 metrů totiž vážil odhadem 7 až 10 tun, takže byl nepochybně největším suchozemským tvorem svého období. Evropští plateosauři sice mohli rovněž dosáhnout až desetimetrové délky, jejich hmotnost ale zřejmě výrazně nepřekračovala 4000 kilogramů. Nový dinosaurus dostal vědecké jméno Ingentia prima a žil v období geologických věků nor až rét (svrchní trias), asi před 210 až 205 miliony let. Představoval jakousi první pomyslnou vlaštovku, naznačující, jakých obludných rozměrů měli dosáhnout sauropodi v juře a křídě o desítky milionů let později. A navíc nebyl sám – nově objevená fosilie jeho blízkého příbuzného, již dříve vědecky popsaného druhu Lessemsaurus sauropoides – potvrzuje dřívější předpoklad, že i tento sauropod dosahoval podobných rozměrů.[2] Již na konci triasu tedy existovaly přinejmenším dva nebo tři druhy sauropodů, dosahující hmotnosti dvou dospělých slonů afrických. Nový druh dinosaura byl světu představen ve vědecké studii paleontoložky Cecilie Apaldettiové z Národní univerzity v argentinském San Juanu a jejích kolegů, publikované v periodiku Nature Ecology and Evolution 9. července.[3]
Argentinští vědci se při výzkumu zaměřili na čtveřici druhů sauropodomorfů, známých z kontinentů Gondwany v období pozdního triasu, přičemž nový druh (jehož fosilie byly objeveny v roce 2015 v sedimentech souvrství Quebrada del Barro) byl jedním z nich. Ingentia spolu s rody Lessemsaurus a Antetonitrus byli zařazeni do vlastní čeledi Lessemsauridae. Tito sauropodi byli v mnoha ohledech zvláštní a představovali vývojový proud jakési odlišné strategie k dosažení obřích tělesných rozměrů, než který vedl k neosauropodům. Ti dosáhli gigantických rozměrů (hmotnosti nad 10 tun) zhruba o 15 až 30 milionů let později za pomoci specifických adaptací, jako byly sloupovité končetiny, odlehčení obratlů komplexní pneumatizací apod.[4] U lessemsauridů tyto adaptace ve stejné míře nenacházíme a zjišťujeme, že ke gigantismu dokázali dospět poněkud jinou cestou již mnohem dříve. Podle histologického výzkumu kostí nebyl růst jako u pozdějších neosauropodů acyklický, ale vykazoval fáze rychlého a tlumeného růstu. Když ale nastala fáze růstového spurtu, rostli tito dinosauři dvojnásobnou až trojnásobnou rychlostí oproti pozdějším sauropodům! Také jejich respirační systém byl na poměry období, ve kterém žili, značně vyspělý. Lessemsauridi obývali oblasti dnešní Jihoafrické republiky a Argentiny v období pozdního triasu až rané jury, asi před 215 až 190 miliony let. Všechny tři rody, které byly do této skupiny zařazeny, dosahovaly podobných rozměrů – délky od 8 do 10 metrů, výšky ve hřbetu kolem 2 metrů a hmotnosti pravděpodobně nad 5000 kilogramů. Podle provedené fylogenetické analýzy a definice kladu Sauropoda se jedná buď o nejranější taxon spadající mezi sauropody, nebo o sesterský taxon tohoto kladu. Každopádně se však jednalo o dlouhokrké býložravé dinosaury, připomínající jakési zmenšené obdoby klasických pozdějších sauropodů. Rozdílně by vypadal pouze jejich relativně kratší krk a poněkud více „ohnuté“ končetiny. Ukazuje se tedy, že stejně jako různé skupiny teropodů, ani sauropodomorfové nebyli odkázáni na jediný způsob, jak dosáhnout obřích rozměrů. Lessemsauridi se sice nemohli v žádném případě poměřovat s obřími diplodokoidy, brachiosauridy či titanosaury, na poměry končící triasové periody byli ale přesto skutečnými kolosy.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short Summary in English: The family Lessemsauridae have developed their own growth strategy tens of millions years earlier than „classic“ Jurassic sauropods. With the length of up to 10 meters and the weight of 10 000 kilograms, they were by far the largest known Triassic land animals.
Odkazy:
https://blogs.discovermagazine.com/deadthings/2018/07/09/ingentia-prima/#.W0h1ZDEzXct
https://www.bbc.com/news/science-environment-44744153
https://www.sciencenews.org/article/long-necked-dinosaurs-grew-be-giants-more-ways-one
[1] Sellers, W. I.; Margetts, L.; Coria, R. A. B.; Manning, P. L. (2013). Carrier, David, ed. „March of the Titans: The Locomotor Capabilities of Sauropod Dinosaurs“. PLoS ONE. 8 (10): e78733. doi:10.1371/journal.pone.0078733
[2] Pol, D.; Powell, J. E. (2007). „New information on Lessemsaurus sauropoides (Dinosauria: Sauropodomorpha) from the Upper Triassic of Argentina“. Special Papers in Palaeontology. 77: 223–243.
[3] Apaldetti; Martínez, Ricardo N.; Cerda, Ignatio A.; Pol, Diego; Alcober, Oscar (2018). „An early trend towards gigantism in Triassic sauropodomorph dinosaurs“. Nature Ecology & Evolution. doi:10.1038/s41559-018-0599-y
[4] Souza, L. M. De, and R. M. Santucci (2014). „Body Size Evolution in Titanosauriformes (Sauropoda, Macronaria).“ Journal of Evolutionary Biology J. Evol. Biol. 27.9: 2001-012. doi: https://doi.org/10.1111/jeb.12456