O.S.E.L. - Poletíme někdy ke hvězdám s halo pohonem?
 Poletíme někdy ke hvězdám s halo pohonem?
Pokud bychom našli blízké černé díry a měli k dispozici výkonný megalaser, tak bychom mohli postavit extrémní gravitační prak, který by odpaloval ke hvězdám velké kosmické lodi relativistickými rychlostmi, aniž by k tomu potřebovaly nějaké palivo. Se sítí takových stanic gravitačních praků bychom mohli létat po celé Mléčné dráze.

Postavíme gravitační prak s černou dírou a megalaserem? Kredit: NASA/Thor Deichmann/Victor Tangermann.
Postavíme gravitační prak s černou dírou a megalaserem? Kredit: NASA/Thor Deichmann/Victor Tangermann.

Lovci cizích civilizací sotva před pár dny zveřejnili plán, jak se soudobými gama teleskopy pátrat po mimozemských dobyvatelích vesmíru, kteří by používali černoděrový pohon pro relativistické lety velkých kosmických lodí. Zní to super, ale ještě lepší by bylo, kdybychom podobné kosmické lodě měli sami k dispozici.

 

David Kipping z Kolumbijské univerzity, kde vede laborku se slibným názvem „Cool Worlds“, se do toho pustil a sepsal studii, ve které zkoumá takový černoděrový pohon, kterému říká „halo drive“ tedy „halový pohon“. Všichni zájemci o černoděrové kosmické technologie si jej mohou pročíst na preprintovém serveru arXiv. Halový se jmenuje podle toho, že využívá fotony, které vytvářejí halo kolem černé díry.

 

David Kipping. Kredit: Emily Kipping.
David Kipping. Kredit: Emily Kipping.

Zní to jako úžasně sci-fi nápad, jehož praktická použitelnost bude zatím pochopitelně poněkud ve hvězdách. Ale bez podobného snění bychom vážně zůstali v jeskyních, kde je vlhko, plíseň a naštvaní medvědi. Brutálně stručně řečeno, halový pohon využívá nesmírně výkonný laser, aby s jeho pomocí uloupil energii černé díry, tedy bezohledné gravitační singularity, kterých jsme se doposud jenom báli. Už ale snad nejsme tak malé technologické děti, takže bychom mohli přemýšlet o tom, že bizarnosti černých děr využijeme ve svůj prospěch.

 

Relativistický kosmický let, při němž je kosmická loď urychlená na ne až tak úplně mizivý zlomek rychlosti světla, je v zásadě možný. Soudobé kosmické lodě nemají na něco podobného dostatečnou zásobu paliva, takže to bude chtít nový, převratný typ pohonu, který prakticky žádné palivo nepotřebuje. A v tuto chvíli přicházejí na scénu černé díry.


Kipping nehodlá vytvářet umělé černé díry, alespoň zatím ne. Počítá s tím, že v Mléčné dráze může být nějakých 100 milionů černých děr hvězdných velikostí, přičemž v zásadě prakticky o žádné z nich doposud nevíme. Můžeme nicméně předpokládat, že některé z nich budou docela blízko Sluneční soustavě – a zároveň bychom se měli modlit, aby se Sluneční soustava nepohybovala přímo do chřtánu některé z nich.


Některé z těchto černých děr nepochybně existují ve dvojděrných soustavách. Jak říká Kipping, takové systémy jsou ještě lepší, protože obsahují ohromné množství rotační energie. Zároveň černé díry podle Kippinga mohou fungovat jako gravitační zrcadlo, které odráží dopadající fotony zpět ke zdroji, který je k dotyčné černé díře vyslal. To by mohl být třeba supervýkonný megalaser. Halo pohon by černé díry a megalaseru rafinovaně využil, aby se „nabil“ energií. Ve vhodnou chvíli by se pak kosmická loď odpálila do vesmíru. Je to vlastně podobné, jako když se dnešní meziplanetární sondy urychlují gravitačním prakem při obletu planet či dalších kosmických těles. Jenom v případě halového pohonu je to pořádně exotický gravitační prak.

Kde as bude nejbližší? Kredit: Alain r / Wikimedia Commons.
Kde as bude nejbližší? Kredit: Alain r / Wikimedia Commons.


Už dříve se objevily návrhy, podle nichž by gravitační prak, v němž by kosmickou loď urychlovala neutronová hvězda v těsně dvojhvězdě, odpálil takovou loď relativistickou rychlostí. Problém je v tom, že by dotyčná kosmická loď musela proletět v dost těsné blízkosti neutronové hvězdy, což by bylo velice riskantní. Kippingova technologie nabízí gravitační prak, který by pracoval na bezpečnější vzdálenost. I když samozřejmě, pohybovat se v okolí černé díry asi nikdy nebude jenom tak.


Kippingův pohon by měl řadu dalších výhod. Především by nepotřeboval klasické palivo, alespoň ne pro hlavní urychlení při letu ke hvězdám. Jinak by kosmická loď pochopitelně nějaké palivo vezla, pro nezbytné manévrování, apod. Vzhledem k předpokládanému velkému počtu černých děr by snad bylo časem možné vybudovat celou síť stanic pro lodě s halo pohonem, které by tím pádem mohly létat po celé Mléčné dráze. Nebyly by to sice tak rychlé kosmické lety jako ve Star Treku, ale úplně k zahození by to jistě nebylo.


Že podobné gravitační praky, i když bez laserů, v přírodě fungují velmi dobře, ukazují pozorování hyperrychlých hvězd (hypervelocity star). To jsou hvězdy, které se řítí Mléčnou dráhou nebo jinou blízkou galaxií značnými rychlostmi. Vědci jsou přesvědčeni, že vyrazily na cestu z dvojhvězných systémů, v nichž jedna z hvězd explodovala jako supernova a porodila černou díru. Teď už to chce jenom najít nějaké blízké černé díry či dvojděrné systémy, doletět k nim, postavit nezbytnou infrastrukturu a můžeme vyrazit do Mléčné dráhy.

Video: Becoming a Kardashev Type I Civilization


Video: Single and Unconstrained


Literatura
Universe Today 13. 3. 2019, arXiv:1903.03423.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:14.03.2019