Jak dnes mohou zbrojní inspektoři ověřit, že skutečně došlo k likvidaci jaderné zbraně? Odpověď je zneklidňující – obvykle nijak. Pokud nějaká země podepíše závazky pro omezení svého jaderného arzenálu, tak typicky neumožní mezinárodním inspektorům kompletní a hloubkový přístup ke všem svým jaderným a vojenským zařízením, kvůli obavám o svá vojenská tajemství.
Kvůli tomu řada smluv mezi Spojenými státy a Sovětským svazem/Ruskem o omezení jaderných zbraní vlastně cílila na nosiče jaderných hlavic, jako jsou rakety a letouny, a nikoliv na samotné jaderné hlavice. Například, podle smlouvy START Spojené státy rozřezaly část svých strategických bombardérů B-52 a jejich pozůstatky ponechaly v Arizonské poušti, kde si je protistrana může kdykoliv prohlédnout.
Je to logický přístup, není ale samozřejmě ideální. Jaderné hlavice se sice bez nosiče nedostanou na cíl v případě vojenského konfliktu, mohou být ale tajně přemístěny, ukradeny nebo třeba prodány, přičemž se velmi zvýší jejich nebezpečnost pro lidstvo. Proto jaderný odborník Areg Danagoulian z MIT a jeho kolegové hledají způsob, jak při procesu jaderného odzbrojování zasáhnout přímo jaderné bojové hlavice. Jinými slovy, hledají metodu, jak spolehlivě ověřit jejich likvidaci.
Danagoulianův tým nedávno úspěšně otestoval nový sofistikovaný postup, který by mohl pomoci jaderným inspektorům ověřit destrukci jaderných hlavic. Tato metoda využívá neutronové záření k analýze vlastností jaderné hlavice a pak pomocí izotopového filtru fyzicky šifruje informace v naměřených datech. Jejich výzkum v těchto dnech uveřejnil časopis Nature Communications.
Testy nového postupu pro ověření jaderných hlavic vypadaly tak, že badatelé prozářili horizontálním paprskem neutronů nejprve model jaderné hlavice, a pak stejným paprskem i lithiový filtr, který fyzikální cestou zašifroval získanou informaci. Výsledný neutronový paprsek nakonec detekoval skleněný detektor neutronového záření. Jako model jaderné hlavice přitom Danagoulian a spol. využili molybden a wolfram, což jsou kovy, které sdílejí některé vlastnosti s plutoniem a mohou proto důstojně sehrát roli jeho náhražky v experimentu tohoto typu.
Podle Danagouliana je v jejich postupu zásadní krok s fyzikálním šifrováním údajů lithiovým filtrem. Data by bylo sice možné šifrovat i na počítačích, v tomto případě jde ale o natolik choulostivou věc, že není možné počítačům tak úplně důvěřovat. Šifrování je zároveň nutné kvůli tomu, aby stát, jehož jaderný arzenál je touto metodou ověřován, neprozradil svým konkurentům citlivé informace o detailech konstrukce svých jaderných zbraní.
Danagoulianův postup prozatím vyžaduje rozsáhlé zařízení Gaerttner Linear Accelerator (LINAC) Facility v kampusu institutu Rensselaer Polytechnic Institute. Badatelé ale hodlají postavit menší verzi potřebného zařízení, které by mohlo být dlouhé asi 5 metrů a zároveň by bylo mobilní. S takovým nástrojem by bylo možné prakticky ověřovat jaderné hlavice v jednotlivých vojenských zařízeních.
Video: Areg Danagoulian: Warhead Verification Using Physically Encrypted Data
Literatura
MIT News 30. 9. 2019, Nature Communications 10: 4433.