Bylo nebylo? Kdysi v pleistocénu, asi před 430 tisíci let, se něco stalo v Antarktidě. Určitě u toho nebyl žádný člověk. Země, jak známo, už miliony let vězí až po uši v jednom z nejchladnějších období své historie a ve zmíněné době zřejmě končila opravdu hodně drsná doba ledová. V Alpách je známá jako Mindel, v severní Evropě se jí říká Elsterian, na britských ostrovech Anglian. Datovaní ledových dob je ovšem překvapivě nejasné, vzhledem k tomu, s jakým sebevědomím se analyzuje dávné klima.
Antarktida tehdy musela být přízračnou říší zničujícího mrazu. A do téhle říše podle všeho přiletěl meteorit, který ještě před dopadem explodoval. Pokud to někomu zní podobně jako událost na Tungusce, ke které došlo 30. června 1908, tak není daleko od pravdy. Síla tunguské exploze bývá odhadována na 3 až 30 megatun, tedy asi jako 2 tisíce jaderných explozí v Hirošimě. Výbuch tehdy zničil les na ploše cca 2 150 kilometrů čtverečních.
Podle týmu, který to vše zjistil a který vedl Matthias van Ginneken z belgické Belgian Geological Survey a Vrije Universiteit Brussel, byla událost v Antarktidě oproti pádu tunguského meteoritu ještě mnohem více devastující. O nedávné explozi meteoritu nad Čeljabinskem ani nemluvě. Van Ginneken a jeho kolegové odhadují, že se na Antarktidu tehdy přiřítil asi 150 metrů velký, tedy poměrně slušný meteorit, a to velkou rychlostí. Byla z toho extrémní exploze a povrch Antarktidy zasáhl impozantní proud páry a žhavých pozůstatků meteoritu. Jinými slovy, muselo to být skvostné divadlo, pokud jste ho pozorovali z mnohakilometrové vzdálenosti.
Badatelé objevili částice, které z této exploze pocházejí. Jde o částice zjevně mimozemského původu (mikrometeority, condensation spherules), které našli na hoře Walnumfjellet v pohoří Sør Rondane, co se tyčí v Zemi královny Maud ve Východní Antarktidě. Na původ z meteoritu ukazuje hlavně obsah chemických prvků, především vysoký obsah niklu. Vědci zároveň odhalili unikátní obsah izotopů kyslíku, který ukazuje na smíchání materiálu meteoritu a materiálu z povrchu Antarktidy. Je jasné, že to musela být divočina.
Autoři studie rovněž upozorňují, že zřejmě podceňujeme riziko podobně velkých meteoritů. Zdá se, že Zemi zasahují poměrně často, přinejmenším v geologickém měřítku, a že mohou způsobit značné škody na poměrně velkém území. Teď už víme, co máme hledat, a měli bychom pátrat i na jiných místech světa. Úder do Antarktidy lidstvo samozřejmě příliš neohrozí, i když třeba takové neutrinové observatoře Ice Cube by byla velká škoda. Exploze meteoritu této velikosti ale může Zemi zasáhnout kdekoliv a nemusí to být právě pustina.
Video: Belgian research in Antarctica: the big stories of micrometeorites
Literatura
Tento článek, až na trošku aprílově laděný název, byl rovněž seriózní vědou.