O.S.E.L. - Velryby jsme podcenili, a to hned dvakrát
 Velryby jsme podcenili, a to hned dvakrát
V časopise Nature vyšel před několika dny článek v němž se praví, že: "...kosticovci, jakými jsou třeba plejtvák obrovský nebo keporkak, pozřou více potravy, než se vědci domnívali". Asi nejsem sám, koho při čtení napadlo: No, to je zase jednou objev! Případně něco ve smyslu, že i prestižní časopis dnes už otiskne všechno. Netřeba dodávat, že tímto článkem si vydavatel čtenost nenahonil.

Aby vědci zjistili kolik toho velryby zkonzumují, označili si a sledovali 321 kytovců sedmi druhů. Data byla shromážděna v průběhu let 2010 až 2019. Každá z velryb měla na hřbetě sondu vybavenou kamerou, mikrofonem, GPS a akcelerometrem. Na snímku je Plejtvák obrovský, kredit: NOAA Photo Library – anim1754, volná doména.
Aby vědci zjistili kolik toho velryby zkonzumují, označili si a sledovali 321 kytovců sedmi druhů. Data byla shromážděna v průběhu let 2010 až 2019. Každá z velryb měla na hřbetě sondu vybavenou kamerou, mikrofonem, GPS a akcelerometrem. Na snímku je Plejtvák obrovský, kredit: NOAA Photo Library – anim1754, volná doména.

Těm, co se nenechali odradit hned na začátku, se dál dostane informace, že dříve se mnohatunovým drobečkům stanovovala jejich denní potřeba odhadem. A že ani teď se to nedělá jinak. Pro nás, kteří máme k modelování vrozený pud nedůvěry z toho plyne, že výplodem bádání tedy není nic jiného, než odhad proti odhadu, přičemž u toho novějšího jen víc nabrousili tužku.

 

Značky se na velryby přichycují pomocí přísavek. Dovolují získat informace v rozměru 3D, včetně videa.  Kredit: Goldbogen Lab.
Značky se na velryby přichycují pomocí přísavek. Dovolují získat informace v rozměru 3D, včetně videa. Kredit: Goldbogen Lab.

Trošku zajímavé to začne být až ve chvíli, kdy zjistíme, že nově už vědci měli kytovce „očipované“, což dovolovalo je šmírovat tak dobře, jako by u sebe nosili mobil. Z dat se daly sestavit mapy, z nichž byly patrné i jejich zvyky. Nejen na jak dlouho se potápí, než je nedostatek kyslíku donutí vynořit se k nadechnutí, ale i v jaké hloubce hodují a kolik času jim v průměru denně zabere plavání s otevřenou tlamou,...

Když vědci chování svých svěřenkyň konfrontovali s akustickým měřením hustoty jejich kořisti (krilu), dobrali se poznatku, že velrybí apetit je ve skutečnosti až třikrát větší, než se uvádí.


Dnes tedy už víme, že dospělý plejtvák z východního Pacifiku (anglicky velryba modrá) spotřebuje během sezóny okolo 16 tun krilu denně. Velryba v severním Atlantiku 5 tun a velryba grónská 6 tun zooplanktonu.

Velrybí exkrementy jsou v otevřeném oceánu zásadním zdrojem živin pro plankton. Jsou článkem oceánského potravního řetězce. Bez velryb uhynulý kryl klesá na mořské dno takřka bez užitku. Kredit: Elliott Hazen under NOAA/NMFS permit 16111
Velrybí exkrementy jsou v otevřeném oceánu zásadním zdrojem živin pro plankton. Jsou článkem oceánského potravního řetězce. Bez velryb uhynulý kril klesá na mořské dno takřka bez užitku. Kredit: Elliott Hazen under NOAA/NMFS permit 16111

Že na tom není nic, z čeho bychom si měli sednout na zadek? Ale je. Když toho sežerou třikrát víc, tak toho také také třikrát víc vykadí.

 

A pointa?

Ta je v tom, že velryby loví kril v hloubce a vyměšují převážně v klidu až u hladiny. Pokud si to převedeme do hry čísel, tak než jsme si snadným lovem stavy kosticovců zdecimovali, tak jich bylo ve světových mořích tolik, že ročně spolykali okolo 430 milionů tun krilu. Jen pro zajímavost, to je více, než dvojnásobek dnešního celosvětového úlovku mořského rybolovu.To hlavní na tom ale je, že většinu té masy vyvážejí do vyšších pater, která jsou doménou planktonu.

Nicholas Pyenson, geolog a kurátor fosilních mořských savců, National Museum of Natural History. Spoluautor studie: "Naše výsledky říkají, že pokud obnovíme populace velryb na úroveň začátku 20. století, obnovíme obrovské množství ztracených funkcí oceánských ekosystémů." Kredit: Pyenson Lab.
Nicholas Pyenson, geolog a kurátor fosilních mořských savců, National Museum of Natural History. Spoluautor studie: "Naše výsledky říkají, že pokud obnovíme populace velryb na úroveň začátku 20. století, obnovíme obrovské množství ztracených funkcí oceánských ekosystémů." Kredit: Pyenson Lab.

Pouze plankton je schopný zužitkovat sluneční záření a vyprodukovat z CO2 něco rozumného – biomasu. Velryby jsou tedy takovými zemědělci oceánů. A u těch suchozemských platí, že jen oni dovedou dělat z hnoje chleba. Všichni ostatní jen z chleba hnůj.

 

Jinak řečeno, když se zmíněný „výtah“ s hnojem začne zadrhávat, tak „nezužitkovaný“ kril padá na dno, kde je prakticky zakonzervován, zatímco tolik prospěšní tvorečkové při hladině, živoří - nedostává se jim hlavně železa.

 

Lov velryb v představách umělce L.P. 1574. Kredit: Projekt Guttenberg, volné dílo.
Lov velryb v představách umělce L.P. 1574. Kredit: Projekt Gutenberg, volné dílo.

Vědci spočítali, že jen v Jižním oceánu dříve velryby přilepšovaly planktonu železem v množství 1,2 × 104 tun ročně. Žalostně prořídlé stavy kytovců zvládají nyní recyklovat nedostatkový prvek v množství o řád tenčím. Myslet si, že se takový úbytek toho nejkritičtějšího prvku pro zdárný růst planktonu někde dál v potravním řetězci neprojeví, by bylo hodně naivní. Třeba se teď nový poznatek, že bez velryb není planktonu a bez planktonu nebude co lovit, dostane i k těm, kteří dál brakují stavy kytovců pod legislativní obezličkou zvanou „jen pro vědecké účely“.

 

Závěr

I mezi savci se najdou tací, kteří mořím a oceánům prospívají. A dokonce své rostoucí spotřebě navzdory.

 

Literatura

Matthev S. Savoc, et al.: Baleen whale prey consumption based on high-resolution foraging measurements, Nature, 599, 85–90 (2021).Goldbogen Laboratory, Stanford University / Duke University Marine Robotics and Remote Sensing / ACA / NMFS.

Grafické ztvárnění velrybí aktivity a konzumace lze získat zde a zde.


Autor: Josef Pazdera
Datum:17.11.2021