Antická Olympie je v naší paměti spojená s olympijskými hrami. Celkem právem, i když hry nebyly jedinou výtečností této svatyně. Bývala tu i Diova věštírna, kde Zeus vyjevoval svůj úradek rovnou, byť samozřejmě prostřednictvím kněží, ne však prostřednictvím Apollóna a pythie. Asi vypadala podobně jako v Dódóně na severozápadě Řecka, tedy temenos (sakrální ohrádka) pod širým nebem. Jenže v mnohem exponovanější Olympii se tak konzervativně prostá svatyně nezachovala, byla překryta dalšími stavbami a jinými tématy kultu. Další rozdíl spočívá v tom, že v Olympii Dia provází Héra; po úctě k jeho předchozím ženám (Métis a Themis) tu památky nenajdeme. Zato potkáme chrám Diovy matky, bohyně Rhey.

 

Olympie se nachází na západě Peloponésu, v docela zelené mírně kopcovité krajině, která je pěkná, leč trochu zklame lidi, kteří očekávají exotiku. Areál najdeme v regionu Élis (Élida, Eleia, Ilia), 2 km východně od Písy, u potoka, který půl km jižněji ústí do říčky Alfeios. Z antické Písy se nic nezachovalo, zato Olympie byla pečlivě vykopaná zpod nánosů potočního písku. Antická Olympie (Archea resp. Archaia Olympia) leží 12 km od moře, ale základním přístupovým místem je dnes krajské město Patras (Patra, Patrai) na severozápadě poloostrova, odkud je to sem po silnici 110 km, většinou s přestupem v městečku Pyrgos.

V místě a okolí se našly věci už z rané doby bronzové, avšak nejstarší nálezy ze svatyně spolehlivě spojené s kultem Dia Olympského pocházejí „až“ z 9. století před n. l. Tradice her, které bychom my chápali jako sportovní, v Řecku sahá do mykénské (pozdní bronzové) doby. Hry se konaly jako pohřební slavnosti, někdy jen tak, u příležitosti setkání aristokratů. Vždyť to byla rytířská kultura. Jinou věcí je však vazba her na kult Dia v tomto okrsku. Hry, které chápeme jako olympijské, jsou mladšího data. Řecká antická tradice jejich počátek zpětně klade do roku 776 před n. l. a odvíjí od něj jeden ze způsobů datování. Kolem roku 700 před n. l. okrsek opravdu prodělal rozsáhlé stavební úpravy. Pak se hry staly součástí panhelénského cyklu, spolu s pythijskými, nemejskými a isthmijskými. Věštírna zmizela, zato se objevily velké chrámy, stadion a hippodrom.

V Archeologickém muzeu v Olympii bychom si mohli zopakovat vývoj řeckých drobných bronzových plastik počínaje geometrickým stylem v 9. a 8. století před n. l., a drobných terakot už od submykénské doby. Hodně obětin pocházelo od vojáků, často z kořisti jako dar Diovi (kupodivu se sem nějak takhle dostaly i pozdně chetitské a asyrské reliéfy). Samozřejmě to pokračuje přes celou antiku.

Množství votivních předmětů (obětních darů) od oltáře Dia Olympského, 9. a 8. stol. před n. l. Archeologické muzeum v Olympii. Kredit: Joanbanjo, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Palaistra (tělocvična) v Olympii, asi 4. století před n. l. Kredit: Chris Kar, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Archeologický areál v Olympii – prostor a stratigrafie

Teď si popíšeme nejstarší památky kultu a umístění pozdějších slavných antických staveb. Zájemce o úplnější faktografický popis lze odkázat na anglickou Wikipedii a na oficiální stránky areálu, kde je to podáno velice přehledně. Zachoval se i obšírný popis z pera řeckého poutníka v 2. století n. l., Pausania, na jeho český překlad odkazuji dole.

Archeologický areál nebo park je zde nyní. Jeho centrem je bývalý posvátný okrsek, ohraničený prostor o ploše několika hektarů, zvaný Altis, což dialektově znamená Háj, s olivovníky a platany. Vlastně takové veliké temenos, v němž ovšem stály chrámy a četné oslavné a zdobné stavby. Prostírá se na planýrce jižně od Kronova návrší. Zázemí pro atlety jako gymnasion a palaistra (tělocvična) i světské budovy typu búletérion (radnice) stály v těsném sousedství vymezeného sakrálního prostoru, později se mimo tento prostor posunul i stadion. Kronovo návrší převyšuje tuto planýrku o 150 metrů a bylo zarostlé borovicemi, navzdory velkému požáru v minulých letech aspoň zčásti stále je.

Sakrální prostor Altis je antickým převrstvením mnohem staršího předřeckého kultovního místa. Na úpatí Kronova návrší stávala jednoduchá menší svatyně a osada už koncem rané doby bronzové (2300 až 2000 před n. l.), dokonce s kontinuitou až do konce mykénské doby (do 1100 před n. l), tehdy už s řeckým (achájským) osídlením. Zbytky prehistorické svatyně se ocitly blízko Héřina chrámu a chrámu Matky bohů.

 

Uprostřed okrsku, mezi Diovým a Héřiným chrámem, lze najít nenápadné leč rozsáhlé základy stavby zvané Pelopeion (Pelopion). Teno Pelopův památník prošel v průběhu antiky řadou přestaveb. Král Pelops zde kdysi podvodně vyhrál závod se spřežením, což si podrobněji vylíčíme při komentování soch Diova chrámu. Proto část místních nálezů představuje vozataje. Bývalo to jakési vnitřní temenos, přestavěné na památník héroa. Ještě v řecké době tady musela být viditelná mnohem starší hrobka, vyčnívala. Řekové přeznačili podstatně starší aristokratický hrob (2500 před n. l.) z rané doby bronzové jako hrob Pelopův a vrstvili zde další dary. (Asi jako kdyby u nás Jirásek nebyl vlastencem ve smyslu jazykovém, nýbrž územním, takže by praotce Čecha spojil s nějakou notně předkeltskou hrobkou v Čehách.) Ještě v římské době tu soudci jednou ročně obětovali černého berana „Pelopovi do jámy“, kdo však z obětovaného zvířete jedl, nesměl vstoupit do Diova chrámu. Byl to tedy podsvětní kult. Souvisí s ním i fosilie zvaná Pelopova kost, ale to je na další téma.

Místní předřecká raně heladská kultura prý měla vazby na Dalmácii, avšak musela mít kontakty i dost daleko na jihovýchod, protože se zde našly taky idoly kykladského typu, z let 2800 až 2200 před n. l. Vystavují se v místním muzeu.

Chrám Dia Olympského pod Kronovým pahorkem

Na jižní straně posvátného okrsku leží rozsáhlé ruiny chrámu Dia Olympského z rané klasické doby. Stavba probíhala v letech 470 až 456 před n. l. Je orientovaná podle světových stran, s vchodem od východu, tedy doslova „orientovaná“, čumáčkem k východu.

Východní strana Diova chrámu v Olympii, příchod, 470 až 456 před n. l. Kredit: Pan.stathopoulos, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jižní strana Diova chrámu v Olympii, v pozadí je Kronův pahorek. Kredit: Erik Drost, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Dovnitř ovšem chodili jen kněží, oběti se konaly na oltáři venku a lidé se shromáždili kolem. Oltář stál dost daleko, až skoro u Héřina chrámu, asi kvůli množství lidí, navíc souvisel s hrami. Podle legendy ovšem umístění oltáře označil sám Zeus svým bleskem. V dost širokém okolí je půda do hloubky prosycená popelem z obětních ohňů.

Sám kruhový oltář, vysoký přes 6 metrů, byl navršen ze staršího popela, prý z kýt spálených obětních zvířat, s příměsí vody řeky Alfeios. Popelové oltáře nebyly neobvyklé, ale tenhle byl obří, z obětní podesty vedlo vzhůru úzké strmé schodiště tesané do dávno slehlého popela. Obřadní zabití zvířete probíhalo na podestě, k níž vedly kamenné schody, pak kněží vytáhli mrtvé zvíře na oltář. Prý se tu obětovalo každý den, o slavnostech zvláště mohutně. Až na obětní plošinu mohly i ženy, výše už jen muži.

 

Také chrám byl velice mohutný. Sloupy v dórském stavebním řádu byly vysoké 10,4 m a jejich dochované ploché segmenty mají průměr 2,25 m. Člověka uvyklého na Athény nebo Kyklady však překvapí, že kromě soch je vše provedeno z hrubého mušličkového vápence, nikoli z mramoru. Ve své době byl pokrytý bílou omítkou. Sloupy jsou rozválené na dost velké ploše, neboť chrám byl po konci antiky na příkaz císaře Thedosia II. vypálen a zkázu dovršilo zemětřesení roku 551 n. l.

 

Průčelí i stěny chrámu zdobily velké reliéfy a sochy v raně klasickém „přísném“ stylu, nejspíš z doby stavby chrámu. Ty, které se zachovaly, vystavuje místní archeologické muzeum. Vévodí jim scéna s Pelopem, Hippodamií a Oinomaem z východního průčelí chrámu, která představuje aitiologický mýtus her, zdůvodňující příběh.

To bylo tak (děje se v době mytické, jako že v pozdní bronzové):

Hippodamie (Hippodameia) byla dcerou krále Oinomaa v blízké Píse. Ten z věštby věděl, že ho o vládu i život připraví jeho zeť. Jelikož byl synem Area a podědil jeho povahu, tak pro ženichy vymyslel úkladný závod spřežení o život. Mrtvých ženichů už byla řada, až přišel Pelops, který byl neméně zdatný i úskočný, byl synem zpupného a krutého vládce Tantala na západě Malé Asie. Před závodem o princeznu a království oba přísahali Diovi poctivý závod, leč žádný z nich neměl v úmyslu přísahu dodržet. Pelops podplatil králova vozataje Myrtila a ten způsobil neštěstí. Pak Myrtila pro jistotu zabil, ale ten ještě proklel jeho a jeho rod. Příběhy tohoto peloponéského královského rodu zásobují řecké tragédie mnoha drastickými tématy, některá zpracovává ještě Shakespeare. Podle Pelopa se také jmenuje poloostrov Peloponés, „Pelopův ostrov“.

Takže máme slavit vítězství hrdinného podvodníka Pelopa a uctít památku podvodníků Oinomaa a Myrtila. Opravdu? Vždyť svatyně je umístěna pod Kronovým pahorkem, kde byl ctěn Diův božský otec. Spíše asi máme slavit vítězství Diovo a uctít poraženého Krona, ale na ty lidské kruťáky si máme taky vzpomenout. Tak běží osud. Pomoci nám může Pausaniás (V,7,10):

„Někteří říkají, že zde Zeus zápasil o vládu s Kronem (…), že ustanovil závod na počest poraženého.“ Vítězové her byli ověnčováni u předsíně tohoto chrámu.

 

Diova obří socha a Feidiás v Olympii

Vnitřku chrámu vévodila obří chryselefantová socha sedícího Dia, vysoká 12,4 m, ze slonoviny, zlata, drahého kamení a ušlechtilých dřev. V jedné ruce držel vladařské žezlo, na druhé mu stála Níké, Vítězství. Socha byla koncem antiky převezena do Konstantinopole a tam její stopy končí požárem. Buď shořela, nebo její torza lidi rozkradli. Podobu sochy známe jen z antických popisů a z mincí. Milovníci „nej“ se rozplývají nad tím, že to byl jeden ze sedmi divů světa. Novodobé rekonstrukce oné sochy pokládám za více či méně nevkusné, proto raději ukazuji reprodukci na minci z 2. století n. l.

Dotyčná socha vznikala v letech 435 až 430 před n. l., provedením byl pověřen slavný sochař Feidiás. Pracoval na ní přímo v Olympii. Dílnu měl postavenou také z mušličkového vápence a měla stejné rozměry jako vnitřní cela Diova chrámu, 32 x 18 x 14,5 m. Našla se tu řada výtvarnických pomůcek a keramická nádoba podepsaná „patřím Feidiovi“. Dnes na místě dílny stojí trosky křesťanské basiliky z 5. století, která o další století později podlehla zemětřesení. To nerozlišovalo stavby podle náboženství.

Torzo raně byzantské basiliky v Olympii, 5. století. Předtím tu byla Feidiova dílna. Kredit: Vicenç Valcárcel Pérez, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hliněné formičky z Feidiovy dílny v Olympii, 435 až 430 před n. l. Archeologické muzeum v Olympii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Héřin chrám

Héřin chrám, také v dórském stavebním řádu, pochází z archaické doby, z let 600 až 590 před n. l. Je to nejstarší alespoň zčásti stojící velká stavba v Olympii. Je jen o málo menší než Diův chrám. Sloupy míval původně dřevěné, ale postupně byly nahrazovány kamennými, od archaické doby až po římskou, tedy v průběhu osmi století. (Nejsem statik, leč přišlo mi to být divné, nicméně různé archeologické zprávy se v tom shodují.)

V cele chrámu stávalo sousoší Héry sedící na trůnu a Dia stojícího vedle ní, zachovala se hlava Héry. Šestnáct élidských aristokratek, které organizovaly Héřiny hry, sem každé čtyři roky ukládalo nový peplos utkaný pro bohyni. Héřiny hry v Olympii byly určené pro dívky.

Héřin chrám v Olympii, 600 až 590 před n. l. Kredit: Matěj Baťha, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.

Hlava kultovní sochy Héry z jejího chrámu, vápenec, 600 až 590 před n. l. Archeologické muzeum v Olympii. Kredit: Made by Numbers, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Hned před oltářem stál oltář pro oběti Héře, měl roli i při dívčích hrách. V nové době se u něho zapaluje olympijský oheň. Oheň je atributem Dia i Héry.

Chrám Matky bohů, pokladnice a varovná ulička

Od Héřina chrámu směrem ke stadionu (na východ) najdeme základy chrámu Métróon, zasvěceného Matce bohů. Není nijak zvlášť starý, asi z raného 4. století před n. l., nicméně připomíná velice starobylou bohyni. Zatím jí není míněna křesťanská Bohorodička, ani dávná „pramáti Téthys“, nýbrž matka Dia a Héry, tedy Rhea, manželka Kronova. Není divu, že její chrám byl umístěn přímo pod Kronovým návrším. Tak zde byla Matka bohů chápána ještě koncem klasické doby. V římské době ovšem bývá Rhea přeznačována také na Kybelé (latinsky psáno Cybele), což je trochu analogická bohyně původem z maloasijské Frýgie.

Hned nad chrámem Matky bohů začíná terasa s pokladnicemi řady obcí. Pocházejí z archaické (Selinúnt, Metapontion, Gela) a klasické (Sikyón, Syrakúsy) doby. Zvláštní je, že převažují řecké obce na Sicílii. Krom jejich bohatství a okázalosti může být důvodem i dórská pospolitost, byly to vesměs dórské obce. Prostě řecký západ.

Zbytky chrámu Matky bohů v Olympii, byla míněna Rhea, asi 4. století před n. l. Za ním a nad ním pokladnice. Kredit: stephanemat, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Podstavce pro Zanes (Diovy sochy) u vchodu na stadion v Olympii, smírčí oběti sportovců, kteří porušili pravidla nebo podpláceli, 4. století před n. l. – a vstupní brána na stadion. Kredit: Jean Housen, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Terasa s pokladnicemi pokračuje až skoro ke stadionu. Bezprostředně před vstupem na stadion pod ní stojí v řadě šestnáct podstavců, které nesly tzv. Zanes (Ζᾶνες, plurál od Zeus v lokálním dialektu), něco jako „Diovky“. To byly bronzové sochy Dia vytvořené z pokut sportovců za podvody nebo úplatky při olympijských hrách. Nedochovaly se. Průchod kolem nich měl atlety naladit k poctivosti. Připomínaly přísahu bohu i hrozbu ostudy a velkých výdajů.

Stadion olympijských her

První doložený stadion v Olympii vznikl v polovině 6. století před n. l. srovnáním plochy jižně od Kronova pahorku uvnitř posvátného okrsku. Západní konec stadionu ležel blízko Diova oltáře, neboť jemu byly hry zasvěceny, skoro na způsob obětiny. Koncem 6. století před n. l. se novější stadion posunul kousek na východ, jeho dráha dosahovala až za terasu pokladnic. Ze severní strany tvořil přirozenou plochu k sezení diváků svah Kronova pahorku, z jižní strany byl postaven třímetrový val. Konečný půdorys získal stadion v 5. století před n. l., po stavbě velkého Diova chrámu. Byl posunut ještě dál na východ a kousek severněji, byly nasypány nové umělé svahy pro diváky. Hry totiž přitahovaly velké množství návštěvníků i atletů. V polovině 4. století před n. l. byl stadion izolován od posvátného okrsku Háje (Altis), což svědčí o tom, že hry ztratily svůj převážně náboženský charakter a staly se převážně sportovní a společenskou událostí. Nakonec byl v helénistické době postaven i vchod krytý klenbou, později zvaný brána borců. Jižně od stadionu býval hippodrom.

Názorně tu proběhla divergence sportu a náboženství, vidíme ji takřka v přímém přenosu. Dokonce v téže době jako divergence umění a náboženství, obojí v průběhu klasické doby, přibližně 490 až 330 před n. l. Takto se ustavily ony tři pro nás obvyklé kategorie – sport, umění a náboženství – jako tři různé záležitosti. Ty se pak sice mohou ale nemusí kombinovat, jsou už navzájem nezávislé, ba mohou si i vadit. To už jsme v nové době.

Stadion v Olympii, 5. a 4. století před n. l. Kredit: Lesekreis, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Stadion a Kronův pahorek. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Proměny jednotlivých disciplín olympijských her a s nimi spojené civilnější památky zbývá popsat někdy jindy.

Literatura

Pausaniás: Cesta po Řecku I. Přeložila Helena Businská. Praha: Antická knihovna 1973, s. 376-425.

Olympia, The Archaeological Site, oficiální stránky řecké správy památek

Heslo Olympia, Greece na anglické Wikipedii.

Fotogalerie Archaeological Museum of Olympia v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.