O.S.E.L. - Záhadný velký impaktní kráter Hiawatha pod ledem Grónska je mnohem starší
 Záhadný velký impaktní kráter Hiawatha pod ledem Grónska je mnohem starší
Na severozápadním pobřeží Grónska se skrývá pořádný impaktní kráter Hiawatha o průměru 31 kilometrů. Leží na něm kilometr ledu a řada záhad. Díky dvěma nezávislým datováním impaktového materiálu, který vynesla voda z tajícího ledu, už podle všeho známe jeho stáří. Kosmický náraz ho vyhloubil na sklonku paleocénu, před zhruba 58 miliony let.

Okraj ledovce Hiawatha, kde se nacházejí stopy impaktu. Kredit: Pierre Beck.
Okraj ledovce Hiawatha, kde se nacházejí stopy impaktu. Kredit: Pierre Beck.

V roce 2015 americká agentura NASA při operaci Operation IceBridge v Grónsku zkoumala pomocí leteckých radarů tloušťku ledu. Během měření narazili na velký impaktní kráter, který se skrývá na severozápadě Grónska, asi kilometr pod ledem a má průměr cca 31 kilometrů. Vyhloubit ho měl dopad kovového meteoritu o velikosti zhruba 1,5 km. Tak velký kráter a ještě ke všemu pod ledem, to je doslova magnet na záhady. Vědeckého ražení, pochopitelně.

 

Gavin Kenny. Kredit: Fullbright.
Gavin Kenny. Kredit: Fullbright.

Jedna z velkých záhad kráteru, který dostal jméno Hiawatha, souvisí s jeho stářím. Někteří odborníci spojovali kráter se zvláštním ochlazení na konci nejmladší doby ledové, s obdobím mladšího dryasu, asi před 13 tisíci let. Všichni lačnili po tom, aby zjistili, jak je kráter Hiawatha vlastně starý. Nebylo to ale jednoduché.

 

Samotný kráter je překrytý masou ledu a je pro nás prakticky nedostupný. V oblasti kráteru ale teče voda z tajícího ledovce, která vynáší na povrch oblázky a další typy sedimentů, které obsahují stopy impaktu. Jde o písek z částečně roztavených hornin a kameny, které obsahují šokové krystaly zirkonu, tedy doslova otisky dávného nárazu.

 

Topografie kráteru Hiawatha. Kredit: NASA's Scientific Visualization Studio / Wikimedia Commons.
Topografie kráteru Hiawatha. Kredit: NASA's Scientific Visualization Studio / Wikimedia Commons.

Geochemik Gavin Kenny ze švédského muzea Naturhistoriska riksmuseet ve Stockholmu a jeho kolegové datovali objevené stopy impaktu pomocí dvou nezávislých metod radioizotopového datování, které jsou založené na odlišných izotopech. Stáří šokových krystalů zirkonu zjišťovali pomocí datování uran-olovo (U/Pb), zatímco u písku se stopami tavení použili datování argon-argon (40Ar/39Ar). Obě metody dospěly ke shodnému výsledku. Jde o stopy kosmického nárazu, k němuž došlo před 57,99 miliony let, tedy na sklonku, ale nikoliv na samotném konci období paleocénu.

 

Datování je přesvědčivé, i když nějaké pochyby se jistě vždy najdou. Je-li zjištěné stáří kráteru Hiawatha správné, tak to znamená, že kráter nijak nesouvisí s (mnohem) mladším dryasem. V případě tohoto chladného výkyvu na konci nejmladší doby ledové se z nějakého nepochopitelného důvodu neustále vrací umanutá myšlenka, že šlo o důsledek pádu nějakého kosmického tělesa. Takže, opět ne.

 

Datování kráteru Hiawatha zároveň zřejmě nesouvisí ani s horkou epizodou PETM (Paleocene-Eocene Thermal Maximum), náhlým a samozřejmě ne zcela jasným oteplením, k němuž došlo cca před 56 miliony let. Máme tu tedy kráter – a ne zrovna malý – který nedokážeme spojit s nějakými klimatickými výkyvy, a co je ještě zajímavější, ani s žádným pořádným vymíráním. Záhada pokračuje.

 

Video: METEORITE IMPACT CRATERS - Interview with Dr Gavin Kenny (NRM Stockholm)

 

Video: Breaking the Ice Age | Gavin Kenny

 

Literatura

Science News 9. 3. 2022.

Science Advances online 9. 3. 2022.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:11.03.2022