O.S.E.L. - Onemocnění covidem zvyšuje riziko cukrovky
 Onemocnění covidem zvyšuje riziko cukrovky
naznačuje rozsáhlá komparativní studie publikovaná v prestižním vědeckém časopisu. Statistika, podobně jako u jiných, s nemocí souvisejících zdravotních komplikací, neodhaluje příčiny, jež virus SARS-COV-2 nemusí mít na svědomí přímo.

Modrý kruh je celosvětovým symbolem diabetu, který zavedla Mezinárodní diabetologická federace s cílem dát tomuto rozšířenému onemocnění společnou identitu a podpořit veřejné povědomí.
Modrý kruh je celosvětovým symbolem diabetu, který zavedla Mezinárodní diabetologická federace s cílem dát tomuto rozšířenému onemocnění společnou identitu a podpořit veřejné povědomí.

Podle výzkumu publikovaném počátkem března v odborném časopisu The Lancet Diabetes & Endocrinology, lidem po nemoci COVID-19, a to i v případech s mírným průběhem, hrozí až o 40 % vyšší riziko vzniku diabetu. Ne měsíc, dva, ale prý i rok po infekci. To tvrdí dva epidemiologové, Yan Xie a Ziyad Al-Aly z Centra klinické epidemiologie, Veterans Affairs (VA) St Louis Healthcare System (Saint Louisianský systém zdravotní péče pro veterány) ve státě Missouri.

 

Dvojice prostudovala lékařské záznamy v rámci rozsáhlé databáze zdravotního zařízení, jehož jsou zaměstnanci. Vybrali údaje o více než 181 tisíci lidech, kteří měli v období od 1. března 2020 do 30. září 2021 pozitivní test COVID-19 a přežili minimálně měsíc od nákazy. K srovnávací analýze měli k dispozici dvě další obrovské databáze, každá zahrnující přes 4 miliony lidí, u kterých nebyla prokázána infekce SARS-CoV-2 před nebo v průběhu celého sledovaného období. Jeden z těchto megasouborů se vázal na předepidemické období, od 1. března 2018 do 30. září 2019, druhý na stejný časový úsek přesně o rok později. A samozřejmě je nutné zmínit tu podstatnou podmínku: Účastníci všech tří srovnávacích skupin byli před zařazením do kohorty bez diabetu a byli sledováni po dobu přibližně rok (průměr 352 dní).


Co analýza odhalila? Lidem, kteří onemocněli covidem, a to i s mírnými příznaky, se až o 40 % zvýšila pravděpodobnost vzniku cukrovky. Jde o průměrnou hodnotu, protože riziko, které přetrvává minimálně rok, je prý úměrné závažnosti překonaného onemocnění. U hospitalizovaných lidí se diabetes v průběhu následujících měsíců objevil až trojnásobně častěji ve srovnání s těmi, jenž se COVIDu-19 vyhnuli. A co je zcela logické, nadváha vše ještě zhoršuje. Lidem s vysokým BMI, i když do nemocnice nemuseli, stouplo po covidu riziko rozvoje cukrovky na dvojnásobek.

Další předvídatelným faktem je, že téměř všechny případu diabetu, které byly ve sledovaném ročním období diagnostikované, patřily k 2. typu. Slinivka břišní sice produkuje inzulín, ale orgány těla na něj nereagují správně, vzniká inzulínová rezistence. Naštěstí ani jedna ze tří jiných studií motivovaných podezřením, že virus SARS-COV-2 ničí pankreatické buňky produkující inzulin, což vede k diabetu 1. typu i u mladých lidí, tuto souvislost nepotvrdila.

 

Logo Úřadu pro péči o veterány Spojených států Kredit: VA, Wikipedia, volné dílo
Logo Úřadu pro péči o veterány Spojených států Kredit: VA, Wikipedia, volné dílo

Zejména komparativní studie založené na statistice je nutno posuzovat kriticky a snažit se o racionální a pravděpodobné vysvětlení souvislostí. Například epidemiolog Gideon Meyerowitz-Katz z australské University ve Wollongongu rozumně poznamenává: „Američtí veteráni ve studii byli většinou starší běloši, z nichž mnozí měli zvýšený krevní tlak a nadváhu, což je vystavovalo vysokému riziku vzniku cukrovky.“ Toto riziko je však podle něj mnohem nižší u mladších lidí a vyšší u některých dalších etnických skupin.


I jeden z autorů popisované studie, Ziyad Al-Aly, upozorňuje, že v druhé velké kontrolní 4 milionové skupině jistě někteří lidé překonali mírný nebo asymptomatický COVID-19, ale nebyli testováni, což potenciálně zkresluje výsledky.


Yan Xie a Ziyad Al-Aly, jenž mají popsanou studii „na svědomí“, jsou spoluautory velice podobných výzkumů, které naznačují, že infekce COVID-19 zvyšuje riziko onemocnění ledvin a kardiovaskulárních problémů.

 

Jeden ze dvou autorů studie, Ziyad Al-Aly, odborný asistent na Lékařské fakultě Washingtonovy univerzity v St. Louis, ředitel Centra klinické epidemiologie a vedoucí výzkumné a vzdělávací služby v Systému zdravotní péče pro veterány v St. Louis   Kredit: Washington University in St. Louis
Jeden ze dvou autorů studie, Ziyad Al-Aly, odborný asistent na Lékařské fakultě Washingtonovy univerzity v St. Louis, ředitel Centra klinické epidemiologie a vedoucí výzkumné a vzdělávací služby v Systému zdravotní péče pro veterány v St. Louis Kredit: Washington University in St. Louis

Při všech těchto statistických výzkumech, které nepátrají po příčinách, nelze neuvažovat i o přirozeném chování člověka zejména vyššího věku. Po překonaní nemoci, kolem které se vytvořila tak hustá, mediálně podporovaná mlha strachu, se mnohem častěji uzavře do soukromí, omezí pohyb a v důsledku dobrovolné domácí izolace spíše zvýší příjem lákavé potravy. Diabetes, kardiovaskulární potíže, poškození ledvin – to vše může mít v jmenovateli součet příčin, z nichž virus nemusí být tou dominantní. A to se zdaleka netýká jen veteránů, Američanů, příslušníků nějaké etnické skupiny, a dokonce ani výhradně lidí starších.

 

Ziyad Al-Aly na základě svých výzkumů upozorňuje, že až celá tato pandemie ustoupí, zůstane nám její dědictví v podobě chronických onemocnění. I kdyby měl nezpochybnitelnou pravdu, zdaleka žel není celá. Následky pandemie jsou mnohem, mnohem závažnější. Ničila nás fyzicky, emocionálně i ekonomicky. Přestože doposud zcela neukončila svůj maraton, její pustošící štafetu převzal válečný konflikt na Ukrajině. Katastrofální důsledky nám příští generace stěží odpustí…

 

Literatura

Risks and burdens of incident diabetes in long COVID: a cohort study

The Lancet Diabetes and Endocrinology

Nature


 

Když jsme již otevřeli téma COVID-19, dovolujeme si Vás upozornit také na článek: Effect of Early Treatment with Ivermectin among Patients with Covid-19 (Účinek časné léčby ivermektinem u pacientů s Covid-19).
Článek 30. března uveřejnil odborný časopis The New England Journal of Medicine
Studie dospěla k tomuto závěru: "Léčba ivermektinem nevedla u ambulantních pacientů s časnou diagnózou Covid-19 k nižšímu počtu hospitalizací nebo příjmů na pohotovostní pozorování (emergency department observation) z důvodu progrese Covid-19."


Známý vědecký popularizátor a spisovatel Carl Zimmer o studii napsal článek Ivermectin Does Not Reduce Risk of Covid Hospitalization, Large Study Finds (Ivermektin nesnižuje riziko hospitalizace s Covid, zjistila rozsáhlá studie) do novin The New York Times. Oba články jsou volně dostupné, viz zde a zde.


Autor: Dagmar Gregorová
Datum:04.04.2022