SuperAging, „superstárnutí“ nebo jednoduše zdravé stárnutí, je poměrně mladý fenomén, který poukazuje na to, že ani velmi pokročilý věk nutně neznamená demenci. Naopak, SuperAging nám ukazuje druhou stranu mince, tedy nadmíru úspěšné kognitivní stárnutí, to jest zachování duševních funkcí na velmi slušné úrovni. Jako SuperAger, nebo také (ne)hezky česky superstařec/superstařenka, bývá obvykle označován jedinec ve věku 80 let a více, jehož kognitivní, zejména paměťové schopnosti odpovídají kognitivním schopnostem padesátníků či šedesátníků.

 

Ale co to ta kognice přesně je?

Kognice se definuje jako soubor procesů probíhajících v našem mozku, v naší mysli, které nám umožňují zpracovávat přicházející informace z vnějšího světa i našeho vlastního těla a poznávat a uvědomovat si sebe i okolí. Tyto poznatky následně uplatňujeme pro naši existenci, přežití a fungování v okolním světě a interakci s ním. Kognice proto zahrnuje různé funkce (Obr. 1). Zejména učení a vše, co si dokážeme zapamatovat, nám umožňuje přizpůsobovat se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí a zachovávat si přehled.

 

Pokud nám tyto funkce selhávají, začínáme být oproti ostatním „pozadu“. To označujeme jako tzv. kognitivní pokles, který se může přetavit až v demenci. Pokud ale tyto funkce zůstávají stále stejně zachované a „nestárnou“, stává se z nás SuperAger (z důvodu nelibozvučnosti českého překladu bude v článku používán tento anglický termín). SuperAgeři vynikají nad svými vrstevníky vedle dalších kognitivních schopností, které mají v normě, především vynikající dlouhodobou epizodickou pamětí. To jsou osobní vzpomínky na zážitky, události a zkušenosti, nezávislé na vědomostech a prostých faktech.

 

 

Do kognice se zapojují na různých úrovních v podstatě všechny mozkové oblasti a struktury, ačkoli některé bývají s určitými kognitivními funkcemi spojovány více. Například pro řadu kognitivních, včetně exekutivních, funkcí je důležitý prefrontální kortex (oblast kůry v přední části mozku). Pro epizodickou paměť je zcela zásadní hipokampus, párová kortikální struktura ve tvaru rohlíku zabalená dovnitř spánkového laloku. K její degeneraci typicky dochází při Alzheimerově nemoci, jež je proslulá úpadkem právě a zejména epizodické paměti. K mírné atrofii hipokampu dochází s postupujícím věkem přirozeně, avšak u těchto pacientů je excesivní. U SuperAgerů k atrofii hipokampu nedochází vůbec, jeho funkční integrita zůstává zachována, a jeho aktivita (a také aktivita prefrontální kůry) může být vyšší oproti „průměrným“ vrstevníkům, až dokonce srovnatelná s výrazně mladšími jedinci. Mozková kůra obecně je u SuperAgerů tlustší a odpovídá mladším ročníkům [1](Obr. 2). Také funkční propojení mezi některými mozkovými strukturami se zdá být silnější a na úrovni mladších lidí. (Nejen o mozkových korelátech se lze dočíst např. v souhrnném článku autorů Nyberg a Pudas, 2019 [2].)

Obr. 2. Epizodická paměť a tloušťka kůry u SuperAgerů ve srovnání s vrstevníky a mladšími jedinci. (A) Na grafu vidíme, že SuperAgeři si v kognitivním testu vedli výrazně lépe než jejich „obyčejní“ vrstevníci, dokonce měli výsledek srovnatelný s mladšími ročníky. (B) SuperAgeři měli tlustší mozkovou kůru než stejně staří kognitivně průměrní jedinci, jak znázorňuje žlutá a červená barva na mozkových hemisférách. Převzato z [1].

SuperAging – skutečně (super)schopnost, nebo spíš štěstí?

Uvádí se, že SuperAgerů je v lidské populaci asi 12-30 % [3, 4], avšak údaje se velmi liší mezi studiemi, částečně i z důvodu dosud neustálené definice superstárnutí. Je zajímavé, že mezi SuperAgery najdeme převážně ženy, které vykazují lepší výsledky zejména v paměťových testech. Ženy ovšem mají oproti mužům delší dobu dožití, což samo o sobě může tento poměr zkreslit.

Populace stárne – lidé se v průměru dožívají vyššího věku. Není tedy pochyb o tom, že lékaři dnes umí život výrazně prodloužit, ale umí ho i zkvalitnit? Je závěr života u většiny lidí dnes lepší, než býval kdysi, nebo pouze delší?

 

Každý by chtěl žít dlouho a mít kvalitní život, být samostatný, nezávislý, a aby „mu to stále myslelo“. Každý by se chtěl stát SuperAgerem. Jak toho ale docílit? Tuto důležitou otázku se zatím nepodařilo uspokojivě zodpovědět. S trochou nadsázky by se dalo říci, že co profese, to názor: genetik bude pravděpodobně tvrdit, že hlavní zásluhu mají geny, psycholog zase, že duševní pohoda, výživový poradce bude protěžovat zdravou a vyváženou stravu, fitness trenéři zase fyzickou aktivitu, a tak dále. A bez přehánění můžeme tvrdit, že všichni mají kus pravdy, ačkoli situace je zjevně složitější.

 

Genetická výbava nás jistě předurčuje k tomu, jak maximálně nejdéle můžeme žít, zda máme nějakou vadu, nebo na co jsme citliví. Například v našem genomu máme gen APOE, který existuje ve třech různých variantách – alelách, kódujících tři izoformy apolipoproteinu E (E2, E3, E4). V souvislosti s kognicí víme, že přítomnost alely apolipoproteinu E4 (APOE4) s sebou nese vysoké riziko rozvoje Alzheimerovy nemoci, a proto se předpokládá, že její nositelé k SuperAgingu spíš tíhnout nebudou; nositelé jiných alel APOE tak mohou hovořit o štěstí. Dalším příkladem je Val158Met polymorfismus genu katechol-O-metyltransferázy (COMT), což je enzym degradující katecholaminy, tedy neuropřenašeče jako např. dopamin, který je zásadní pro správné fungování kognice. Alely Val a Met zprostředkovaně ovlivňují hladiny dopaminu v mozku, ačkoli prospěšnost jedné či druhé alely pro svého nositele zřejmě není tak jednoznačná, jako v případě APOE4.

 

Kromě genů samotných mohou ovlivňovat fenotyp jedince epigenetické změny, např. metylace deoxyribonukleové kyseliny (DNA), při které dojde k připojení metylových skupin na její specifická místa. Epigenetické změny sice nemění přímo sekvenci DNA (nezpůsobují genetické mutace), přesto jsou dědičné a mohou ovlivňovat genovou expresi.

(Epi)genetika ale sama o sobě SuperAging nepřivodí. Naopak, vše je provázané a síla zřejmě tkví v její kombinaci s faktory životního stylu, z nichž alespoň některé může ovlivnit každý z nás.

 

Faktory prostředí a životní styl

V souvislosti s negenetickými faktory přišli vědci s celou řadou hypotéz o možných příznivých faktorech na super-kognici. Velmi diskutovaným aspektem je úroveň vzdělání. Zdá se, že vzdělání samo o sobě významnou úlohu pro SuperAging nehraje, nicméně může mít efekt nepřímý, kdy vzdělanější lidé mohou více přemýšlet o svém těle, uvědomovat si možná rizika, a proto mohou o své tělo i mysl lépe pečovat.

 

Neujasněnou otázkou stále zůstává, jak moc ovlivňuje naše kognitivní schopnosti společenské vyžití, sociální kontakty a setkávání s ostatními. Sociální život je velká kapitola s mnoha doménami a ukazuje se, že některé aspekty roli příliš hrát nemusí (např. pouhé množství sociálních kontaktů), zatímco jiné mohou (např. spokojenost se společenským životem).

Duševní činnosti, intelektuální zaměstnání (zejména zahrnující komunikaci s lidmi) a volnočasové aktivity obecně nikomu určitě neuškodí. Zda mohou dopomoci až k SuperAgingu není zcela zřejmé, přesto se věří, že kognitivně stimulující koníčky, učení se novým věcem nebo třeba překonávání vlastní pohodlnosti a zajetých kolejí, tento potenciál mají.

 

Dobrat se jasných doporučení v případě, že se chceme stát SuperAgerem, je velmi obtížné. Většina studií totiž využívá metodu dotazníků, které nemusí být vždy spolehlivé, protože lidé v nich mohou snadno nadhodnotit nebo podhodnotit doptávané situace, a to i zcela neúmyslně. I proto skutečné přínosy zmíněných faktorů zatím nadále zůstávají nejasné a vyžadují spoustu další výzkumné práce. Na jeden takový nesoulad poukázala nedávná studie autorů Ogonowska-Slodownik a kol. (2021) [5], ve které výzkumníci porovnávali údaje reportované v dotazníku samotnými účastnicemi (těmi byly ženy starší 60 let) a objektivními ukazateli fyzické aktivity měřené pomocí aktigrafu. Zjistili překvapivě velký rozpor mezi uváděným a změřeným počtem nachozených kroků za den, který ženy nadhodnocovaly, a v čase stráveném sezením, jenž ženy naopak podhodnocovaly. Studie tím opět upozornila, jak je při výzkumu důležitá kombinace metodik a opakované ověřování naměřených dat. Další komplikací je i problém „slepice nebo vejce“, protože vztah mezi zdravím a aktivitami může být obousměrný. A konečně nesmíme zapomínat, že každá studie může mít „svého“ SuperAgera definovaného trochu jinak.

 

Přestože o žádné „zaručené radě“, jak si zakonzervovat své kognitivní schopnosti (a tím i značnou samostatnost) na pokročilé stáří, zatím nevíme, je vhodné alespoň dodržovat doporučení obecná, tedy zdravě jíst a přiměřeně se hýbat. Proč?

 

Výživa a fyzická aktivita

Zdravá strava vpravdě ovlivňuje zdraví obecně, včetně zdravého stárnutí, a snižuje riziko jak civilizačních chorob, tak kognitivního poklesu. Za velmi prospěšnou se považuje tzv. středomořská strava, která zahrnuje potraviny rostlinného původu (zejména listovou zeleninu a ovoce) za nižšího příjmu živočišných produktů a vysoce nasycených tuků. Vědci prokázali, že požívání této stravy zpomaluje kognitivní pokles, zlepšuje epizodickou paměť a slouží jako prevence proti chronickým onemocněním, souvisejícím s rozvojem neurodegenerativních onemocnění vedoucí k demenci. Jíst zdravě pouze ve stáří ale nestačí. Nejnovější výsledky studie (Nurses‘ Health Study; [6]) ukazují, že způsob, jakým se ke svému tělu chováme v raném stadiu života a ve střední dospělosti, může být ve skutečnosti mnohem důležitější, než jaký život vedeme ve stáří! Neboli „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. To ovšem platí nejen o stravě, ale také o fyzické aktivitě – více pohybu ve středním věku dává větší naději na vynikající epizodickou paměť ve stáří.

 

Fyzická aktivita je celkově prospěšná pro mnoho oblastí lidského života, počínaje prevencí kardiovaskulárních onemocnění, zdravou tělesnou hmotností, nebo silnějšími svaly, a konče pozitivním dopadem na kvalitu našeho spánku nebo náladu. Pohyb má mnoho podob, jenže který je ten nejzdravější? Na to neexistuje jasná odpověď. Nejpříznivější je zřejmě kombinace různých typů cvičení, jako je aerobní aktivita (posílení srdce), posilování svalů, chůze a k tomu třeba tai-či, raději než jednostranná zátěž. Všechny typy cvičení se dají přizpůsobit aktuální kondici a věku, proto ani stáří nemusí být nutně překážkou. Naopak starým lidem přiměřená tělesná aktivita velmi svědčí, protože jim ve svém důsledku prodlužuje dobu, po kterou mohou být samostatní a nezávislí a dělat věci, které je baví. Ukázalo se, že aerobní trénink velice prospívá zejména ženám i po 80. roce života [7]! Těmto ženám, které cvičily třikrát týdně po dobu 24 týdnů, výrazně stoupl maximální výkon* (o 15 %!) a naopak se jim snížila tepová frekvence (o 14 %). Aerobní cvičení velice prospívá srdci, plicím a celé oběhové soustavě; snižuje krevní tlak a riziko onemocnění kardiovaskulárního systému, redukuje cholesterol a pomáhá při hubnutí.

*Maximální výkon byl měřený parametrem VO₂max, což je maximální množství kyslíku, které je tělo schopno využít při fyzické aktivitě.

Za velmi zdravou bývá považována také prachobyčejná chůze, kterou může provozovat opravdu (téměř) každý. Síla je v její jednoduchosti, snadné regulovatelnosti, zapojení velké části těla a hlavně k ní nepotřebujeme nic speciálního. Kolik toho ale vlastně máme nachodit, abychom viděli nějaký efekt? Často se uvádí magické číslo 10 000 kroků denně. To však – přiznejme si – dodrží jen málokdo. Autoři nedávné prospektivní studie [8] s více než 16,5 tisíci ženami kolem 70 let věku ovšem zjistili, že ujít tolik kroků za den ani není potřeba. Jejich magické číslo se zastavilo na úrovni 7 500 kroků denně, při nichž byl podle autorů ještě patrný prospěšný vliv na riziko mortality; vyšší hodnoty již neměly významný efekt (Obr. 3). Je ale třeba poznamenat, že ve studii nebylo možné rozklíčovat kauzalitu (chodily ženy více, protože byly zdravější, nebo byly zdravější, protože více chodily?) a měření kroků probíhalo pouze po dobu jednoho týdne. Kromě toho bude jistě záležet i na svižnosti chůze a terénu.

 

Obr. 3. Závislost rizika mortality (osa y) na počtu nachozených kroků za den (osa x). Graf ukazuje, že čím více ženy nachodily denně kroků, tím nižší měly riziko úmrtí (srovnávaly se se ženami, které nachodily pouze 2 000 kroků denně). Tato závislost se ovšem zastavila na čísle 7 500 kroků; vyšší počty již neměly na mortalitu významný vliv. Převzato z [8].

 

Zatím také stále nevíme, jak skutečně podstatnou roli v našem zdraví hraje množství pohybové aktivity aktuální, ve středním věku a během stárnutí, nebo dokonce v dětství, její intenzita, pravidelnost, rozloženost v čase, denní době a podobně.

Cvičit ráno nebo večer – toto dilema se pokoušela rozlousknout další studie [9]. Vědci zjistili, že ranní cvičení svědčí ženám při hubnutí v oblasti břicha a snížení krevního tlaku, večerní cvičení zase přináší dobrou náladu a lépe pomáhá, když chtějí zesílit v horní části těla. Muži to však mají jinak. Ti by měli preferovat cvičení naopak večer, pokud potřebují snížit krevní tlak, a zároveň zmírnit únavu; u ostatních proměnných u nich zřejmě na denní době příliš nezáleží. Autoři tím mimo jiné připomenuli potřebu přizpůsobovat režim tělesného pohybu v závislosti na pohlaví.

 

 

 

Zajímavou zprávu podali výzkumníci, kteří porovnávali více než úctyhodných 63,5 tisíce respondentů (průměrný věk 59 let) rozdělených do čtyř skupin s různou mírou provozované fyzické aktivity [10]. Výzkumníci nepřekvapivě odhalili, že lidé, kteří sportovali pravidelně třikrát a vícekrát týdně v doporučené délce 150 min za týden při střední intenzitě nebo 75 min za týden při vysoké intenzitě fyzické aktivity, měli asi o 30 % nižší riziko úmrtí oproti lidem, kteří byli neaktivní. Co už překvapivé bylo, podobně nižší riziko mortality (a to i v případě kardiovaskulárních chorob nebo rakoviny) našli výzkumníci i u zbylých dvou skupin! Tedy těch, kteří byli fyzicky aktivní pouze jednou až dvakrát týdně (tzv. víkendoví sportovci), a dokonce i těch, kteří měli sice stejně častý pohyb ale v kratší než doporučované délce. Z toho může plynout, že na tom, jak dlouho a jak často jsme fyzicky aktivní, příliš nezáleží, ale důležité je, že se hýbeme alespoň nějak. Avšak jako jiné studie, i tato má své limity v použití dotazníkové metody, při níž mohla řada respondentů lhát nebo neúmyslně “nafukovat” své dovednosti. Navíc mezi neaktivními jedinci bylo více kuřáků s nekvalifikovaným zaměstnáním a vyšším podílem dlouhodobých nemocí, což jsou faktory, které samy o sobě mohly výsledek zkreslit. A konečně, studie hodnotila pouze riziko mortality, avšak neříká nám nic o jiných kvalitách života.

 

Zdá se, že pravidelnost tělesné aktivity patří mezi nejdůležitější kritéria. Jak píše ve svém článku v časopise Vesmír biolog Mgr. Adam Obr, Ph.D. [11], nárazově „vyběhat“ tělesný tuk nefunguje, protože mozek je příliš překvapený a následně utlumí tělesnou aktivitu po zbytek dne a způsobí hlad. Obr zároveň zdůrazňuje, že nejdůležitější z hlediska zdravé tělesné hmotnosti je energetická (kalorická) rovnováha, tedy vyrovnaný příjem a výdej energie (v kcal). Tím významně připomíná provázanost fyzické aktivity a výživy, kdy samotný pohyb, nebo jenom zdravá strava bez pohybu, nestačí. Při hubnutí bez pohybu totiž podle Obra dochází k úbytku nejen tuku, ale i jiných tkání, včetně svalové hmoty. A tak se opět dostáváme k tomu, že nejlepší je kombinovat různé typy cvičení, což nám umožní jak udržet správnou tělesnou hmotnost, tak zachovat či nabýt svalovou hmotu. Obr ale podotýká, že na spalování energie se podílí pohyb v podstatě jakýkoli!

 

Má ale fyzická aktivita významný vliv specificky na kognitivní funkce? Touto otázkou se bude zabývat začínající pětiletá studie COMET (Combined Exercise Trial), financovaná americkým Národním institutem zdraví (NIH, National Institutes of Health) [12]. Studie bude sledovat vliv kombinovaného cvičení – aerobního tréninku a posilování – na kognici u seniorů ve věku 65-80 let. Porovnávány budou mezi sebou jak skupiny seniorů pouze s jedním typem tréninku (aerobní cvičení 150 minut týdně, nebo posilování dvakrát týdně), tak s kombinací obou typů cvičení, nebo jedinci, kteří budou po dobu jednoho roku (tak dlouho bude trénink probíhat) provádět pod dohledem osobního trenéra pouze cviky na flexibilitu a protahování. Buďme tedy zvědaví, co američtí vědci zjistí!

 

Superstárnutí u nás

Významem fyzické aktivity během dospělosti pro úspěšné kognitivní stárnutí se ale zabýváme také v českých vodách! Letos byl Grantovou agenturou ČR podpořen projekt „Kognitivní superaging u fyzicky aktivních žen“ (GA22-24846S; Cognitive SuperAging in Physically Active Women, zkráceně COSACTIW), jehož hlavní řešitelkou je PhDr. Hana Georgi, Ph.D. z Pražské vysoké školy psychosociálních studií (Obr. 4). Cílem tohoto projektu je odhalit, jestli a jak moc je zásadní dlouhodobé provozování fyzické aktivity (mezi 30. a 60. rokem života), zda hraje roli její intenzita a pravidelnost, nebo zda je podstatné cvičit zejména ve stáří, případně jestli jsou podstatnější jiné životní faktory, pokud si chceme uchovat paměť a další kognitivní funkce ve vysokém věku, neboli být SuperAgerem. K tomu výzkumníci použijí standardizované kognitivní testy, a dále baterii dotazníkových metod zaměřených zejména na fyzickou aktivitu a její parametry, ale také další možné faktory, které by mohly úspěšné stáří ovlivňovat (nálada, spokojenost se životem a společenským vyžitím, duševní aktivita a další). Velkým přínosem bude také objektivní změření aktuální fyzické zdatnosti pomocí několika jednoduchých testů. Zaujal vás projekt? Můžete se k nám přidat!

##seznam_reklama##

Jste profesí psycholog, student psychologie, sociální pracovník nebo vás jen baví interakce se starými lidmi či vás jednoduše toto téma zaujalo a chcete si přivydělat?

Nebo jste žena ve věku 80 let a více a v životě jste byla fyzicky aktivní (případně znáte někoho takového ve svém okolí) a chcete být za finanční odměnu součástí naší studie?

Více informací na stránkách www.superstarnuti.cz (též www.superaging.cz), chcete-li přispět k důležitému poznání:

• jako spolupracovnice/spolupracovník: v sekci „Spolupráce“,

• jako účastnice studie: v sekci „Přihlášení k účasti“.

Věříme, že projekt přinese zajímavé výsledky a dopomůže k tvorbě doporučení, jak si užít život co nejdéle.

 

Literatura:

1. Harrison, T. M., Weintraub, S., Mesulam, M. M., & Rogalski, E. (2012). Superior memory and higher cortical volumes in unusually successful cognitive aging. Journal of the International Neuropsychological Society, 18(6), 1081-1085.

2. Nyberg, L., & Pudas, S. (2019). Successful memory aging. Annual Review of Psychology, 70, 219-243.

3. Červenková, M., Heissler, R., & Kopeček, M. (2020). Stability of memory SuperAgers over 3 years. PsyCh Journal, 9(1), 147-149.

4. Georgi, H., & Frydrychová, Z. (2020). SuperAging - společnost a lidé: Úvod do problematiky. E-psychologie, 14(1).

5. Ogonowska-Slodownik, A., Morgulec-Adamowicz, N., Geigle, P. R., Kalbarczyk, M., & Kosmol, A. (2021). Objective and self-reported assessment of physical activity of women over 60 years old. Ageing International, 47(2), 307-320.

6. Wagner, M., & Grodstein, F. (2022). Patterns of lifestyle behaviours from mid-through later-life in relation to exceptional episodic memory performance in older women: the Nurses’ Health Study. Age and Ageing, 51(5), afac102.

7. Malbut, K. E., Dinan, S., & Young, A. (2002). Aerobic training in the ‘oldest old’: The effect of 24 weeks of training. Age and ageing, 31(4), 255-260.

8. Lee, I. M., Shiroma, E. J., Kamada, M., Bassett, D. R., Matthews, C. E., & Buring, J. E. (2019). Association of step volume and intensity with all-cause mortality in older women. JAMA Internal Medicine, 179(8), 1105-1112.

9. Arciero, P. J., Ives, S. J., Mohr, A. E., Robinson, N., Escudero, D., Robinson, J., ... & Yarde, A. (2022). Morning exercise reduces abdominal fat and blood pressure in women; Evening exercise increases muscular performance in women and lowers blood pressure in men. Frontiers in Physiology, 983.

10. O’Donovan, G., Lee, I. M., Hamer, M., & Stamatakis, E. (2017). Association of “weekend warrior” and other leisure time physical activity patterns with risks for all-cause, cardiovascular disease, and cancer mortality. JAMA Internal Medicine, 177(3), 335-342.

11. Obr, A. (2022). „Méně jíst a více cvičit!“: K čemu je dobrá kalorická rovnováha. Vesmír, 101, 432-434.

12. McKindra, L. (2022, 2. května). Study seeks to pinpoint perfect mix of physical activity for better aging and brain health. https://www.kumc.edu/about/news/news-archive/comet.html