Mléčná dráha – náš galaktický domov se jménem spjatým s bohatou, půvabnou antickou mytologii s bohy obdařenými božskými i lidskými vlastnostmi a neřestmi. Kolik emocí, inspirace, představ, tužeb a neodbytných otázek vyvolal pohled na noční oblohu od dob, kdy člověk začal podvědomě vnímat tu vzrušující a provokativně tajemnou temnotu s lampionem pravidelně se zmenšujícího nebo zvětšujícího Měsíce a posetou bezpočtem zářivých bodů měnících polohu, sem-tam nečekaně proťatou žhnoucí čarou, zábleskem. Úžasná, kontemplativní podívaná i pro současného pozorovatele, již zná odpovědi na prastará tajemství, ale tíží ho ta nová, znepokojivě složitá a doslova temná. Zrozená z hlubšího poznání nesmírného vesmíru. Vědomosti v posledních stoletích přibývaly geometricky, vždyť domněnku, že Mléčná dráha je jen jeden z mnohých hvězdných „ostrovů“ ve vesmíru se podařilo potvrdit teprve nedávno – před 100 lety. Tehdy jsme ještě netušili, co víme dnes – že žijeme v jednom z ramen jedné tuctové „vyzrálé“ spirální galaxie (pravděpodobně) s příčkou.
Dnes jich jenom v dohledu zasloužilého, ale ne vysloužilého Hubblova kosmického teleskopu pozorujeme asi 2 tisíce. Na rozdíl od nich, tu naši Mléčnou dráhu vlastně nemáme možnost vidět v plné kráse. Z nadhledu nasnímanou její zajímavou strukturu. Poznáváme ji zevnitř, z nijak výjimečné pozice v krátkém, málo vyvinutém ramenu Oriona, ze vzdálenosti asi 8 kpc (přes 26 tisíc světelných let) od jejího centra. Přitom průměr celého galaktického disku je asi 30 kpc (ca 100 tisíc světelných let). Jsme v něm tedy méně než smítko na zcela nevýjimečném místě, přesto za méně než kosmický mžik jsme dokázali vytvořit jeho velice sugestivní celkový obraz. Příklad lidského umu, dovedností, jeden z navýsost pozitivních výsledků sdílení poznatků a vzájemné mírové spolupráce.
Takovým je i evropská sonda Gaia (Global astrometric interferometer for astrophysics), která, projektována na 5 let činnosti, již přes 8 let z libračního bodu L2 mapuje Mléčnou dráhu a její blízké okolí. Data, která posílá, přispívají také k lepšímu poznání vývoje naší Galaxie, jejíž zárodek se utvářel relativně krátce po vzniku vesmíru, před téměř 13 miliardy let gravitačním zhroucením lokální anomálie s mírně vyšší koncentrací primárních prvků – vodíku a helia.
První velmi hmotné hvězdy žily energeticky rozšafně a krátce, umíraly dramaticky v obrovských explozích supernov. Své okolí přitom obohatily o těžší prvky stvořené nukleosyntézou. Těmto procesům vděčíme za možnost vzniku planety i života na ní. A v jejich důsledku pak každou mladší hvězdnou populaci charakterizuje vyšší metalicita – což není obsah kovů, jak by se podle názvu dalo soudit, nýbrž zastoupení těžších prvků vzhledem k obsahu vodíku a helia.
Již první data zaslaná sondou Gaia přispěla k potvrzení předpokladu, že Mléčná dráha se vyvíjela zevnitř směrem ven a že první hmotné, krátce žijící hvězdy se nacházely ve vnitřní oblasti, uvnitř 240 milionů let trvající oběžné dráhy Sluneční soustavy kolem galaktického středu (zde). Přestože evoluci Galaxie zkomplikovaly dávné kolize s menšími okolními galaxiemi a jejich pohlcení, doposud by se v centrální oblasti, směrem souhvězdí Střelce, mělo nacházej jakési „jádro" osídlené starými hvězdami z raných dob.
Do jeho systematického hledání se pustil mezinárodní tým astronomů (Německo, USA, VB, Čína), který přes síto analýz přesil údaje získané sondou Gaia o dvou milionech jasných hvězd v předem zvolené oblasti ve 30° pozorovacím úhlu kolem středu galaktického disku. Výsledky studie nazvané The Poor Old Heart of the Milky Way vědci zveřejnili na preprintovém serveru arXiv.
Díky výkonným počítačům a vytrvalosti našli to, co hledali – rozsáhlou populaci asi 18 tisíců starých, na těžší prvky velmi chudých hvězd obíhajících galaktický střed v oblasti o poloměru jen 2,7 kpc (něco přes 8 x 1016 km). Souhrnná hmotnost celého „chudého starého srdce Mléčné dráhy“ se rovná nejméně 50 milionům Sluncí (5×107 M). Pro srovnání: hmotnost celé Galaxie se odhaduje na přibližně 2 biliony Sluncí (2×1012 M). Vraťme se v závěru obloukem k úvodu a zmíněným novým tajemstvím, které současného pozorovatele vesmíru znepokojují. Uvedená hmotnost Mléčné dráhy prý až dvacetkrát převyšuje hmotnost veškeré hmoty, kterou pozorujeme na nějaké frekvenci elektromagnetického záření.
##seznam_reklama##
Je tolik vzrušujících otázek, které vyzývají k odpovědi a kterých řešení je „v rukou“, ale spíše v hlavách našich potomků. Máme odpovědnost za to, aby je řešit mohli a chtěli, máme odpovědnost za budoucí mír a podmínky pro jejich vzdělávání.
Video: Cesta do středu Mléčné dráhy
Video: Jak Mléčná dráha ke svým spirálním ramenům přišla.