Když počátkem 5. století opouštěly římské legie a s nimi i mnoho Římanů Británii, používali přístavy v Kentu na jihovýchodě Anglie. Poté tam vzniklo jedno z nových království Británie. Na přelomu 6. a 7. století se právě Kent stal prvním anglosaským královstvím v psaných historických záznamech a právě tam, alespoň podle mnicha Bedy Ctihodného, započala christianizace anglosaské Anglie.
Kent by územím, kde často kráčely dějiny i armády. Jedním z raných center království Kent byla dnešní vesnice Lyminge, ležící asi 8 kilometrů ve vnitrozemí od přístavu Folkestone. Slavný Dover je jenom o něco dál na severozápad. V roce 633 tam byl založen kostel sv. Marie (Parish Church of St Mary and St Ethelburga). Byl součástí klášterního komplexu a patřil k takzvaným minsterům, čili velechrámům, které významem převyšovaly jiné kostely.
V případě Lyminge šlo o klášter doslova na frontové linii, protože tudy obvykle směřovaly vpády Vikingů do Anglie. Jak ale zjistili archeologové britské Univevrsity of Reading, ačkoliv klášter postihly opakované útoky na přelomu 8. a 9. století, překvapivě odolával téměř celé století. Bylo to především díky efektivním obranným strategiím náboženských a světských vůdců Kentu.
Jak uvádí Gabor Thomas, z historických záznamů jsme zvyklí na popisy bezohledných útoků Vikingů, kteří brutálně pobíjejí mnichy i jeptišky drancovaných klášterů. Ve skutečnosti se ale zdá, že kláštery byly odolnější, než bychom čekali. Klášter v Lyminge nejen přežil opakované nájezdy Vikingů, ale vzpamatoval se z nich lépe, než se historikové donedávna domnívali.
Vykopávky z let 2007-15 a 2019 v Lyminge odkryly řadu staveb a struktur dávného kláštera. Radiokarbonové datování zbytků z kuchyně prozradilo, že klášter byl obýván asi dvě století. Z historických záznamů zase vyplynulo, že společenstvo mnichů z Lyminge se po nájezdu Vikingů v roce 804 uchýlilo do relativního bezpečí bývalého římského města a administrativního centra království Kent – Canterbury. Vykopávky potvrdily, že se mniši poté vrátili do Lyminge a žili v klášteře až do sklonku 9. století.
##seznam_reklama##
Nicméně, jak se později ukázalo, odolnost kláštera v Lyminge a podobných komplexů v okolí měla své meze. Když se Alfréd Veliký, první anglosaský panovník titulovaný jako král Anglie, na konci 9. století ocitl v rozsáhlém střetu s invazními armádami Vikingů, které dlouhodobě operovaly v oblasti Kentu, byl klášter kompletně opuštěn. Lyminge bylo znovu osídleno v 10. století, tentokrát ale jako součást majetku arcibiskupa canterburského, který získal pozemky kláštera.
Literatura